Artalk.cz

Slabosti a libosti Damiena Hirsta

Londýnská Tate Gallery věnovala v uplynulém roce prostor Damienu Hirstovi jako umělci, Obrazárna Agnelli v Turíně (Pinacoteca Giovanni e Marella Agnelli) na přelomu loňského a letošního roku věnuje pozornost Damienu Hirstovi jako sběrateli. Část jeho nemalé sbírky nazvané Murderme Collection byla zapůjčena k prezentaci na veřejnosti teprve podruhé. Murderme Collection je přitom charakteristická tím, že se soustřeďuje nejen na díla význačných umělců, ale i na objekty přírodovědného charakteru a na předměty, které přináleží do kabinetu kuriozit.

Michael Joo: Pruhovaný / 2005
Michael Joo: Stripped / 2005

Kurátorka Elena Geuna připravila výstavu na základě osobního kontaktu se sběratelem a vybrala pro ni více jak sto děl od padesáti autorů. Název výstavy „Freedom not Genius“ vyplývá z Hirstova postoje a přesvědčení: „Genialita znamená, že ne každý může být umělec. Svoboda znamená, že každý může být umělec. Já věřím ve svobodu, nevěřím v genialitu. Nemyslím si, že umělci jsou zvláštní lidé. Myslím si, že jsou to normální lidé, kterým se podařilo spojit nějakým způsobem to, co je důležité pro každého z nás.“ Rozhodnutí založit si vlastní uměleckou sbírku se zrodilo ze dvou popudů, vnitřního a vnějšího. Umělec se často tázal sám sebe, co vyvolávají jeho díla v lidech, kteří si je kupují, a chtěl vstoupit do jejich myslí, aby to pochopil. A jelikož měl i kamarády umělce, kteří si na rozdíl od něho nevydělávali prodejem svých děl, a chtěli, aby jim půjčoval peníze, což se mu nelíbilo, napadlo ho, že by si mohl jejich díla koupit. „Začal jsem kupovat díla svých kamarádů, a aniž bych si to dobře uvědomil,“ říká Hirst, „jednoho dne jsem si koupil Picassa. A tak jsem pochopil, jak funguje mysl sběratele. Vytvářet sbírku je vzrušující činnost, ale zároveň nebezpečná, je to druh drogy.“

Umělci dvacátého století, kteří zásadním způsobem ovlivnili chod dějin umění a sehráli důležitou roli i pro Hirsta, jsou na výstavě zastoupeni výrazně menším počtem, než umělci Hirstovi generace, či přímo jeho vrstevníci. Zařazena byla například koláž Kurta Schwitterse (Ohne Titel/6D,1947), Giacomettiho plastika – jedna z bust Lothara z roku 1965, malby Francise Bacona (Man in Blue II,1954 a Self-Portrait,1969) či serigrafie Five Deaths z cyklu Death and Disaster od Andyho Warhola. K tomuto cyklu chová Hirst obzvláštní sympatie a rozhodně dodává: „Nevěřím, že bych se bez Warhola mohl stát tím, kým jsem.“

Neodmyslitelnou součástí Murderme Collection jsou díla Hirstových vrstevníků a kolegů z volného seskupení YBA (Young British Artist), jejichž společným rysem se stala výbojnost, se kterou pojednávali zejména taková témata jako je smrt, násilí či pohlavní identita. Jádro YBA tvořili umělci, studenti londýnské Goldsmiths College, kteří společně poprvé vystavili své práce roku 1988 v Londýně. Hlavním organizátorem této výstavy nazvané Freeze byl právě Damien Hirst. Na italské výstavě se setkáme s pracemi sedmi členů YBA. Nejvíce prostoru (pět vystavených prací) dostali předčasně zemřelý Angus Fairhurst a umělkyně Sarah Lucas (čtyři díla). Fairhurstovo „gorilí téma“ je zde prezentováno objektem A Cheap and Ill-Fitting Gorilla Suit z roku 1996. Gorilí převlek byl zamýšlen jako určitý symbol zvířecí přirozenosti v nás.

Pohled do instalace výstavy s dílem Hyungkoo Lee: Felis Animatus & Leiothrix Lutea Animatus / 2009
Pohled do instalace výstavy s dílem Hyungkoo Lee: Felis Animatus & Leiothrix Lutea Animatus / 2009

Sarah Lucas i zde vystavená díla vytvořila typickým způsobem pro její práce, použitím obyčejných předmětů. Vycpáním dámských punčoch a podkolenek, uchycených k opěradlu židle, vznikl roztomile vulgární sedící Bunny (1997), metafora, která s dávkou sarkasmu poukazuje na vnímání ženy jako pouhého sexuálního objektu. The Garden of Unearthly Delights (2009), „3D stroboskop“, jejichž realizaci se v poslední době věnuje Mat Collishaw, v momentě, kdy nabere rychlost a aktivuje se stroboskopické světlo, nás ohromí svou animační schopností. „3D stroboskop“ je aktualizovanou verzí „animačního přístroje“ devatenáctého století. Inspiračním zdrojem k Zahradě nadpozemských rozkoší byly umělci ilustrace k pohádkám z období viktoriánské Anglie, které často obsahovaly negativní prvky násilí kontrastující s jejich jinak kouzelnou atmosférou. A tak se v Zahradě nadpozemských rozkoší oživlí nazí skřítkové oddávají jedinému „potěšení“ – ubližování zvířatům.

Murderme Collection je charakteristická tím, že se soustřeďuje nejen na díla význačných umělců, ale i na objekty přírodovědného charakteru. „Lidé vstoupí do galerie a nechápou…“, říká Damien Hirst. „Nemyslím důležitost, ale funkci umění. Zatímco v přírodopisném muzeu se setkají s velkým množstvím umění, které je naprosto pochopitelné. Často jsem přemýšlel o vytváření umění tak, aby působilo jako to v přírodopisném muzeu.“ Místnost, věnovaná podle slov kurátorky výstavy „světu zvířat“, ukazuje, jak silně je téma „zvíře“ ve sbírce zastoupeno a jakými rozličnými způsoby k němu přistupuje zejména současné vizuální umění. Exponáty charakteristické pro přírodopisná muzea jsou na výstavě jen ojediněle. Dílem, které může mít místo jak v muzeu, tak v umělecké galerii, je pět bronzových plastik od Nicka Bibbyho, který realisticky ztvárnil vyhynulá zvířata a ptáky z ostrova Mauricius (2002-2004). Velké pozornosti se u Hirsta těší taxidermicky upravená zvířata. Nechybí tu díla věhlasného Waltera Pottera, která jsou dalším dokladem dobového vkusu viktoriánské Anglie, tentokrát bez prvků násilí. Potter taxidermicky upravená zvířata často aranžoval do scén, ve kterých přejímala způsoby lidského chování. Vystavená prosklená skříň, Happy Family (okolo 1870), obsahuje zvířata, jež jako by zde žila ve vzájemné pospolitosti, která v přírodě není možná. Na rozdíl od takto upravených zvířat, kdy se jedná o skutečné živočišné druhy, hledají někteří umělci inspiraci v hračkách pro děti a vypůjčují si pro svá díla známé postavy zvířátek z animovaných seriálů. Tak je tomu například v trojrozměrném podání ptáčete Titiho (Titi, 2004-2009), v nadživotní velikosti, od Jeffa Koonse, z pochromované kolorované oceli či v malé sprejové malbě Winnie the Pooh (2003) od Banksyho. Posledně jmenovaný však na rozdíl od Koonse nezůstává jen u „kopírování“, ale jak postavy z animovaných seriálů, tak zvířata, zasazuje do situací, v nichž s dávkou ironie bravurním způsobem reflektuje chování současné společnosti.

Pohled do instalace, v popředí Jeff Koons: Three Ball 50/50 Tank / 1985
Pohled do instalace, v popředí Jeff Koons: Three Ball 50/50 Tank / 1985

Samostatná místnost je věnovaná také tématu „memento mori“ či lépe řečeno jednomu z předmětů, který Hirsta fascinuje – lidské lebce. „Lebka jako objekt sám o sobě mi připadá být plná života. I když je spojena se smrtí, mně se moc líbí. Je to neuvěřitelný předmět. A mimo to se nám lebky vysmívají.“, říká sběratel a dodává: „Ve skutečnosti v umění neexistují odpovědi, že ano? Ale jen otázky. Věřím, že lebka je důkaz toho, že opravdu neexistují odpovědi, ale že se nedokážeme obejít bez neustálého pokládání si otázek.“ V „přehlídce“ lebek z různých materiálů a období (zimostrázové dřevo, mramor, bronz, perforovaná umělá hmota), dominuje sedm dekorovaných lidských lebek, jejichž autorem je Steven Gregory (2003). Tyto lebky, pokryté rozličnými materiály (elektrické rezistory různých barev, opálové sklo, lazurit, malachit a tygří oko) byly Hirstovi inspirací k realizaci jejich „slavnější sestry“ For the Love of God (2007). V instalaci nechybí obrazy s námětem „memento mori“, opět z různých období a různých technik, ani drobné plastiky jako například křehký kostlivec coby lučištník napínající tětivu luku (17. století), či humorně působící Clownskull Vulgaris (1990-1993, Vik Muniz) „lebka klauna“, jenž má místo nosního otvoru „bambuli jako komici“. Proč ale k tématu „memento mori“ bylo umístěno dílo Felis Animatus and Leiothrix Lutea Animatus (2009, Hyungkoo Lee), které s ním nesouvisí? Práce korejského umělce zachycuje postavy „disneyovské produkce“, kocoura Silvestra a ptáče Titi, v akci. Postavy jsou zhmotněné v prostoru prostřednictvím precizně vyvedených koster, které jako by měly popírat jejich fiktivnost. Vždyť právě kosterní ostatky jsou dokladem existence.

Výstava Freedom not Genius, která prezentuje část sbírky Murderme Collection, přesvědčivým způsobem ukazuje, že sbírka má divákům co nabídnout. Je eklektická, a to je vlastně pozitivní, do jisté míry vytříbená, didaktická a občas i zábavná, což není na škodu. A leccos nám napovídá o svém majiteli, který má v úmyslu pro svou sbírku otevřít v brzké době galerii v Londýně.

______________________________________________________________

Freedom not Genius: díla ze sbírky Damiena Hirsta Murderme collection / kurátor: Elena Geuna / Pinacoteca Giovanni e Marella Agnelli / Turín / 10. 11. 2012 – 10. 3. 2013

______________________________________________________________

Foto: Pinacoteca Giovanni e Marella Agnelli

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *