Artalk.cz

denní tisk 18. 2. 2013

Právo otisklo reakci ministryně kultury Aleny Hanákové na článek politologa Lukáše Jelínka „Žába na prameni?“ (text byl otištěn v Právu v sobotu 16.2). „Pan Jelínek toho o kulturní politice sice napsal ve svém textu hodně, ale fakta nepoužil v podstatě žádná,“ píše Hanáková.

Jan H. Vitvar komentuje situaci kolem postu šéfa ministerstva kultury. Od Iva Mathého bylo podle Vitvara nefér, že o nabídce na ministerský post, kterou dostal během zákulisních jednání, veřejně hovořil, přesto má podle něj řadu předpokladů pro tuto funkci. Před Mathém by se umělci „konečně nemuseli cítit jako obtížný hmyz: jejich problémy si léta sám procházel, a ví tedy, jak každý neuvážený krok ministerstva může bolet. O to víc je smutné, že tahle skvělá šance pro kulturu možná skončí na několika neobratných vyjádřeních pro média.“

O výstavě v Galerii Středočeského kraje prezentující dílo malíře Ivana Sobotky píše v novém vydání Respektu Jan H. Vitvar. Expozice není Sobotkovou retrospektivou, ale představuje vývoj umělcova specifického zobrazování světců. Malíř sám sebe vnímal jako expresionistu, proto ve svých dílech „zbavil všechny postavy tradičních ikonografických atributů a soustředil se na vystihnutí jejich tváří, do nichž se snažil s pomocí minima pomůcek promítat příběhy biblických hrdinů.“

Radim Kopáč z MF DNES hodnotí výstavu Pocta Oldřichu Kulhánkovi, která je aktuálně k vidění v pražském Muzeu Kampa. Expozice čítá pouhých patnáct prací, přesto představuje dílo nedávno zesnulého výtvarníka v reprezentativním průřezu. Prohlédnout si můžete jak řemeslně precizní práce, pro Kulhánka tak typické, tak i autorova díla z pozdních šedesátých let „ovlivněné soudobým, zejména zámořským uměním, například komiksem a pop-artem, ale i fantazijními malbami“.

Yoko Ono se dnes dožívá osmdesáti let. Jubileum této znáné umělkyně japonského původu připomíná ve svém textu Pavel Klusák z Lidových novin. Článek shrnuje zásadní momenty v životě Ono, od dětství, po seznámení s Johnem Lennonem, jejich společný život a tvorbu až po její současné aktivity a spolupráci s mladou generací tvůrců. Klusák v závěru textu poukazuje na jeden z jejích posledních projektů: „Přes Twitter můžete i vy poslat fotku, jak se smějete, do filmu, který si vysnila v šedesátých letech a jejž teď uskutečňuje: snímek, v němž by se usmáli všichni lidé na světě. Utopie? Jistě, ale připomínající, že některé věci máme ve svých rukou. A hodně toho u nich začíná.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *