Artalk.cz

denní tisk 6. 2. 2013

Výstavě Karla Malicha v Jízdárně Pražského hradu se na stránkách Hospodářských novin věnuje Kateřina Hanáčková. Retrospektivní výstava zahrnuje na tři stovky děl z posledního půlstoletí. „Je znát, že ji autor koncepce Federico Díaz zamýšlel jako zážitek,“ píše Hanáčková. „Hlavní prostor Jízdárny pak vyvolává pocit, jaký kdysi zakoušeli věřící při překročení prahu barokního kostela. Stejně jako oni vstupuje divák z temnoty nevědění směrem k objevu božské krásy, proti níž se cítí docela maličký.(…) Divákova pouť končí ve svatostánku, kde ve zbožné tichosti visí autorovo nejznámější dílo, Lidskokosmická soulož z osmdesátých let, do nějž promítl svůj úžas nad zázrakem života.“

Barbora Formánková v Hospodářských novinách představuje Helsinskou fotografickou školu, která tvoří studenti a absolventi Aalto University School of Arts, Design and Architecture. „Jsou jiní, úspěšní a ve světě známí,“ píše Formánková. „Způsob, jakým mladí Finové tvoří a promlouvají skrze své fotografie o svých myšlenkách a pocitech, je velmi intimní a vychází z nitra.“ Jejich subjektivně pojaté snímky zachycující finskou duši, identitu, sexualitu i určitou společenskou izolaci. V článku Formánková představuje také dvě členky této školy: Nelli Palomäki a Susannu Majuri.

Jan Šída v dnešním Právu hodnotí výstavu František Drtikol: Bromografie. V Galerie Josefa Sudka je k vidění kolekce více než dvaceti děl z 20. let minulého století. „Výstava především boří dva dnes částečně zakořeněné mýty. Že modelka pro akty musí být štíhlá a prvoplánově krásná a že kvalitní fotografie je co nejostřejší. Oba tyto laické pohledy na fotografickou disciplínu zvanou ženský akt Drtikol rázně překonává… Žena se svým nahým tělem je pouze určitým prostředníkem nebo vodítkem, protože krása má abstraktní vyjádření. A právě v tom tkví Drtikolovo mistrovství.“ píše Šída a dává výstavě 100%.

Markéta Stulírova v Deníku přibližuje dvě aktuální výstavy brněnského Domu umění. Pod názvem Hi5! jsou představeny práce studentů pěti vysokých uměleckých škol. Prezentováno je třiadvacet děl, jedná se převážně o instalace, videa, objekty, ale také fotografie nebo akční malbu. V přízemí Domu umění najdete výstavu Terezy Velíkové. „Ve svých videoinstalacích pracuje s tématem manipulace. Zvuková stopa je upravená tak, že slyšíme pouze některá slova z řeči jednoho či druhého aktéra příběhu, a tato slova dohromady dávají jiné věty a jiné významy. Přestože je zasažena pouze zvuková stopa videa, proměňuje se divákovi i obraz,“ říká kurátor výstavy František Kowolowski.

V Olomouckém vydání MF DNES najdete rozsáhlý rozhovor s odcházejícím ředitelem olomouckého Muzea umění Pavlem Zatloukalem. Zatloukal hovoří například o tom, jaký by měl být jeho nástupce, o stavu olomouckého muzea, či o Středoevropském fóru.