Artalk.cz

TZ: Práce, práce

Práce, práce / Galerie moderního umění v Hradci Králové / Hradec Králové / 11. 1. – 7. 4. 2013

viewer

PRÁCE, PRÁCE

ze sbírek galerie Galerie moderního umění v Hradci Králové

11. 1. – 7. 4. 2013

Kurátor výstavy: Martina Vítková, Petra Příkazská

Místo konání: Galerie moderního umění v Hradci Králové, Velké náměstí 139/140, Hradec Králové

Otevřeno: denně mimo pondělí 9.00 – 12.00 a 13.00 – 18.00

www.galeriehk.cz

Informace o výstavě:

Výstava je umístěna v komorním kabinetu v prvním patře galerie. Pracovní motivy v kresbách, grafických listech, obrazech a sochařských dílech za posledních cca 110 let ze sbírek galerie. Práce z pohledu umění 20.století a soudobého uvažování o fenoménu práce. Rozdíly v roli práce v našem živtě v dobách minulých, současnosti a možné budoucnosti. Statistika : 24 autorů – 49 uměleckých děl, drobné, rozměrné i plastické.

Autoři: František Dvořák, Ferdiš Duša, Miloslav Holý, Karel Jílek, Emanuel Julian Kodet, Rudolf Kremlička, Leoš Kubíček, Bohumil Kubišta, Macháčková, Ota Matoušek, Antonín Morávek, Jan Bedřich Plaček, Jan Rambousek, Vojtěch Sedláček, Vladimír Silovský, Koloman Sokol, Karel Souček, Viktor Stretti, Inocenc Šamánek, Václav Špála, Karel Štika, Rudolf  Švajdler, Josef Váchal, Jindra Vlček

Text:

Práce jako námět uměleckého díla je fenoménem první poloviny dvacátého století. Na počátku století užasli malíři nad neuvěřitelným prostředím oceláren: vysoké stropy, kouř, pece, rozžhavená ocel a zástupy mužů, kteří jsou jen pouhými součástkami obřího stroje. Po první světové válce však začaly být podmínky ve městech a továrnách neúnosné. Umělci, kteří se setkali s hrůzami války a bídou prostých lidí, nemohli zůstat netečnými. Avantgarda a její víra v neustálý pokrok se poprvé vyčerpala. Reakcí byl návrat klasicismu a také obrácení se k sociálně kritické malbě, v jejímž repertoáru byla i těžká práce dělníků. Před očima umělců postupně vyvstávala vize temného světa ve stylu filmu Metropolis (Fritz Lang, 1927) či grafického cyklu Peklo práce ostravského barda Ferdiše Duši. Sociálními tématy, prací a městem se zabývali i další představitelé tzv. sociální grafiky 20. let: Jan Rambousek, Vladimír Silovský a Miloslav Holý, který se zaměřil na každodenní dřinu žen, „sisyfovskou“ práci, jež nemá nikdy konce.

Po komunistickém převratu v roce 1948 se umění stalo součástí propagandy a umělci se měli stát šiřiteli pokroku a radosti. Výtvarné umění mělo zobrazovat práci jako projev svobodné vůle a zachytit potěšení, s nímž dělníci soustruží součástky pro nové stavby socialismu. Většina kreseb z této doby působí jakýmsi školáckým dojmem, snahou splnit zadání přijaté shora. Lze však práci zobrazit s radostným nadšením, tak aby nepůsobila strojeně a směšně? Během následujících let se tento motiv zcela vyčerpal a stal se kýčovitým klišé, a tak objevila-li se později práce jako námět uměleckého díla, pak pouze jako parodie či groteska.

Martina Vítková