Artalk.cz

TZ: Ondřej Přibyl

Ondřej Přibyl / Děti / Galerie Laboratorio / Praha / 29. 11. 2012 – 11. 1. 2013

O n d ř e j P ř i b y l

D ě t i

29/11 – 11/1/2012

vernisáž 28/11 od 18 hod.

Ondřej Přibyl /1978/ své doktorandské studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové cele zasvětil rekonstrukci zasutého procesu daguerrotypie, první fotografické technice, kterou si v roce 1839 nechal patentovat Louis Daguerre. Zdlouhavý a životu nebezpečný proces /při výrobě hrozila daguerrotypistovi otrava rtuťovými parami/ ale velmi záhy zahynul na úbytě, vytlačen jednoduššími a levnějšími metodami.

Princip tvorby obrazu odlišuje proces daguerrotypie od všech ostatních běžně užívaných vzpůsobů fotografie. První technika, jež umožňovala získat trvalý pozitivní obraz, se svou komplikovaností vyrovnala alchymistickým pokusům.* Přibyl musel techniku oživovat na základě samostudia, v dnešní době se jí už téměř nikdo nezabývá. Každá daguerrotypie je unikátem, existujícím pouze v jednom jediném snímku, v principu neumožňujícím multiplikaci. Výsledný obraz je velmi citlivý. Aby se uchoval, je nutné jej chránit sklem. Daguerrotypie, ač prapůvodkyně dnešní analogové i digitální fotografie, tak paradoxně stojí na opačné straně barikády. Stírá se tu rozdíl mezi pozitivem a negativem. Originál je nezpůsobilý další reprodukce, má mimikry malířského rukopisu a adjustací se blíží více objektu než dvojrozměrné fotografii.

Ondřej Přibyl výsledek svého pětiletého snažení poprvé ukázal na výstavě Znaky příčinnosti /2011/, která završila jeho doktorské studium. V galerii VŠUP tehdy představil úctyhodný soubor 42 daguerrotypií, ve kterých se nově popasoval s tradičními tématy fotografie, jež představuje zátiší, krajinářství a portrét.

Portrétní daguerrotypii je věnována i mnohem komornější výstava v Galerii Laboratorio. Ondřej Přibyl tu daguerrotypuje Děti. Portrétování představovalo pro daguerrotypisty velkou profesní výzvu. Ještě větší zkouškou však bylo pro jejich modely. Nekonečná doba expozice po nich vyžadovala naprostou nehybnost. Výsledek mohlo zhatit i pouhé mrknutí oka. Fotografové si proto vypomáhali nejrůznějšími pomůckami. Držáky hlav, rukou i nohou připomínaly více než cokoli jiného mučící nástroje. Výsledná zcepenělost znesnadňuje zařazení lidí do přesného časové rozmezí. Tím, že exponoval děti, Přibyl tuto nejednoznačnost ještě více zdůraznil. Vyfotografované je vždy již nutně minulostí. Děti jsou každou minutou méně nevinné a víc dospělé, a všichni jsme o něco starší. Téma dětí ve spojení s, pro daguerrotypii typickým, bezčasím vzbuzuje pocit nejistoty a vytváří spojení, jež vzbuzuje pocit nesmírné úzkosti. Začátek se tu potkává s konečností. Fotografie konkrétních, ale divákovi neznámých dětí, mohou navíc evokovat i lehce nepříjemné voyeristické pocity, jež zažíváme při nahlížení do cizího rodinného alba.

* Jako látka reagující na světlo jsou v daguerrotypii využívány sloučeniny stříbra, jódu a bromu na zrcadlově vyleštěném povrchu vysoce ryzí postříbřené kovové desky. Ta je exponována ve fotografickém přístroji /exponování může trvat i desítky minut/ a následně je latentní obraz postupně vyvolán v parách rtuti. Ustálený obraz je tvořen částečkami amalgamu stříbra, vytvořeného při kondenzaci par rtuti v místech fotolyticky vyloučeného stříbra.

Galerie Laboratorio

www.galerielaboratorio.com

Bubenská 1, Praha 7, 170 00, 2.patro