Tiché příběhy našeho společníka

Dům umění města Brna s mnoha spolupachatelskými subjekty připravil přehled stoletého vývoje českého komiksu. Jde o první výstavu svého druhu (pomineme-li Český komiks (?) a výtvarné umění, ČMVU, 2002 - 2003) v porevoluční kotlince, která navíc vykazuje znaky velmi kvalitní kurátorské práce a pečlivé instalace. Český komiks se především v 60. letech začal výrazně vymezovat vůči třem hlavním tvůrčím proudům anglo-americkému, belgo-francouzskému a japonskému, a svou pozici mezi nimi velmi přesvědčivě obhájil.

Od prvních příběhů Rodolpha Töpffera (Histoire de M.Jabot) uplynula již bezmála dvě staletí a legendární Yellow Kid oslaví 116 let. Kurátoři se opřeli o pilíře českého komiksu, Rychlé šípy (Foglar/Fischer, později Čermák), Octorbianu (Konečný, Burian, Sadecký) či Čtyřlístek (Němeček/Štiplová). Zdůrazněna byla však také díla a koncepty, jako Zelený Raoul, Hana a Hana či Rudišův Alois Nebel.

Komiks byl v minulosti vnímán jako součást nízkého umění, v rámci percepce skrze umělý filtr „vysoké“ a „nízké“ kultury, která však neodpovídala třídnímu rozdělení. Postoje k němu se v průběhu let mění od nekritického přijetí po opovržení a spojení s patologickými společenskými jevy (v roce 1948 došlo v U. S. A. k pálení mnoha komiksových sbírek pro údajný vliv komiksu na následné agresivní chování jeho čtenářů).

Princip komiksové narace, specifické členění obrazu a využití vizuálních prvků pro přenos informace není zdaleka objevem moderní společnosti. Tapisérie z Bayeux, ale i Traiánův sloup či třinácti (čtrnácti) dílná kalvárie, to vše jsou známé případy pojednání příběhu vizuální koncepcí. Biblii pauperum, tzv. „bible chudých“ (něm. Die Armbibel) začal prosazovat Řehoř Veliký (540 - 604), který chtěl znalost příběhů Starého i Nového zákona, a tedy i křesťanské věrouky zpřístupnit prostému lidu, neznalého písma. Liturgickým jazykem byla latina, které však prostý lid nerozuměl – obrázky však pochopit dovedl, ostatně, stejný princip se objevuje barmských klášterech (Kyauktawgyi Paya), v nichž obrazy vyprávějí příběhy ze života Buddhy. Čínské přísloví říká „Obraz řekne víc, než tisíc slov.“ Komiks si slovy pomáhá, ale nejsou pro něj nezbytná.

Výstava je rozdělena symetricky do několika místností, a uvádí diváka prvním funkčním využitím komiksu v našem prostředí, v reklamě a inzerci. Zahrnuje dva hlavní typy komiksů, jak comic strip, tak comic book. Postavy jednotlivých komiksových příběhů vstoupily do reálného světa čerstvých ideálů kapitalismu I. republiky. Vliv karikatury, která byla již v 19. století velmi rozšířenou součástí mediálního světa, na komiks je příznačný především pro styčné vizuální body s karikaturní kresbou a kresleným humorem. Příhodný je „baby friendly“ princip výstavy, který vychází malým návštěvníkům vstříc sníženými vitrínami a v neposlední řadě promítanými filmy, inspirovanými komiksem.

Příznačná „bublina“, nesoucí informaci prostřednictvím textového sdělení, se stala velmi brzy konvenčním prvkem řady reklamních kampaní. „Bublina“, vytržená ze své původní funkce, udržovala jen v nečetných případech roli oživujícího prvku, a povaha informací, které nesla, souvisela se subjektem ve zcela jiné rovině, než v oblasti komiksu (zpravidla nese o subjektu informace jako o produktu, nebo subjekt s produktem nesouvisí vůbec). „Bublina“ je vynálezem Rudolpha Dirkse, a má stejnou funkci jak pro mluvenou řeč, tak pro nevyslovené myšlenky. Z českého komiksu se začaly vytrácet po roce 1948 jako „příliš americké“. Koncept bubliny byl kurátory využit v rámci členění prostoru jednotlivých místností, neboť překližkové bubliny se s různými nápisy, vytrženými z kontextu („Ne, neohlížejte se, na to není čas!“, „Ty zakopneš, a já upadnu!“ apod.) provázely diváka instalací.

Kromě známých postav českého komiksu, jako je Kája Saudek, Vladimír Hanuš či Miroslav Schönberg se mohou diváci seznámit se svébytnou tvorbou Františka Skály, resp. s jeho projektem Putování Vlase a Brady. K vidění jsou komiksové prvotiny Ladislava Vlodka, Josefa Lady (satirické příběhy s vepři) či Ondřeje Sekory (pouze Ferda Mravenec, kuře Napipi nebylo k dohledání ….)

Nová éra komiksu 60. let byla prezentována nejvýraznější postavou českého komiksu, Kájou Saudkem, který v krátkém období, v němž mohl svobodně tvořit (přelom 60. a 70. let) vytvořil v tvůrčím vzepětí legendární díla jako Pepík Hipík či Lips Tullian. Kurátoři bystrým výběrem a nápaditou instalací předvedli průřez českou komiksovou tvorbou, aniž by komiks vydávali za něco, čím není- vyhnuli se jeho obhajobě proti „vysoké“ kultuře, zároveň jej neprezentovali jako něco „lidového“. Je naším tichým společníkem již přes sto let, a stále sleduje svět, v němž žijeme.

______________________________________________________________

Signály z neznáma / kurátoři: Tomáš Prokůpek, Pavel Kořínek / Dům umění města Brna / Brno / 26. 9. 2012 – 13.1. 2013

______________________________________________________________

foto: Michaela Dvořáková

 

Tomáš Kubart | Narozen 1986, je interním doktorandem oboru Teorie a dějiny divadla, filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě MU v Brně. Od roku 2011 pravidelně přispívá na Artalk, v letech 2008–2013 psal pro Rozrazil Online a Kulturní noviny, spolupracoval s nakladatelstvím Větrné mlýny. Od prosince 2015 píše pro německý magazín Jitte. Zabývá se průniky výtvarného a divadelního umění, různými formami happeningu, performance, scores či eventů a současnou českou i světovou scénografií, malbou a konceptuálním uměním.