TZ: Oživit a ozvláštnit. Výtvarné umění v prostoru brněnských sídlišť

Oživit a ozvláštnit. Výtvarné umění v prostoru brněnských sídlišť / Dalibor Chatrný, Sylva Lacinová, Jan Rajlich st., František Šenk / Výstavní prostor Archivu masarykovy univerzity / Brno / 15. 11. - 20. 12. 2012

Oživit a ozvláštnit. Výtvarné umění v prostoru brněnských sídlišť

Výstavní prostor archivu Masarykovy univerzity, Komenského nám. 2, Brno

15. 11. – 20. 12. 2012

Vernisáž: 14. 11. 2012 v 18h

Kurátorky: Jana Kořínková, Marika Kupková, Markéta Žáčková (SPKH o. s.)

Komentovaná prohlídka výstavy s kurátorkami: 27. 11. 2012 ve 14h

Motto: „Samostatnou kapitolou je sochařská výzdoba brněnských sídlišť. Rozmanitost plastických děl oživuje a ozvláštňuje prostředí dané typovou architekturou. Při nové výstavbě a koncipování sídlišť se projevuje i snaha o určitou jednotící ideu či osnovnou námětovou linii, jíž by umělecké dotváření exteriérů bylo podřízeno.“

Úvodní citát Iloše Crhonka se stal inspirací pro název výstavního projektu Oživit a ozvláštnit. Výtvarné umění v prostoru brněnských sídlišť. Během přípravy výstavy nakonec došlo k výběru čtyř významných výtvarníků, jejichž realizace ze sledovaného období 60., 70. a 80. let 20. století dominují veřejnému prostoru města Brna. Jedná se o sochaře Františka Šenka a Sylvu Lacinovou, Dalibora Chatrného a grafického designéra Jana Rajlicha st. Kurátorským záměrem tedy není představit jednotlivá komplexní řešení sídlištních celků, ale individuální přístupy umělců k začleňování výtvarné výzdoby do architektury, danému od roku 1965 platnou dobovou legislativou.

Exponáty mají povahu výtvarných návrhů, modelů, studií a skic k dílům, která dotváří veřejná prostranství, ale zařazeny byly i nerealizované návrhy či díla v průběhu let odstraněná. V případech, kdy byla možnost získat i modely a fotodokumentaci k sousoším dotvářejícím veřejná prostranství, která se nacházejí mimo brněnská sídliště, došlo rovněž k jejich zapůjčení. Příkladem je plastika Žena Františka Šenka akcentující vstupní prostor BVV či objekt Křídla sochařky Sylvy Lacinové nacházející se po straně autobusového nádraží Zvonařka. Úkolem kurátorek byla rovněž revize současného stavu sochařské výzdoby a piktografických orientačních systémů, které byly v rámci terénního šetření fotograficky zdokumentovány. Přidanou hodnotou je začlenění dobových dokumentů – korespondence, smluv a legislativních opatření – vysvětlujících okolnosti vzniku daných děl a jejich souborů. Exponáty pochází z osobních archivů umělců a architektů či z jejich pozůstalostí; došlo také k zápůjčkám z veřejných sbírek. Celkový soubor prezentovaného materiálu byl tedy získán na základě osobního kontaktu s autory, jejich příbuznými a přáteli a také díky vstřícnosti a pochopení dotčených institucí.

Prezentace souboru výtvarných děl a grafických návrhů orientačních systémů navržených pro brněnská sídliště je motivována absencí diskuze nad úlohou a hodnotou této důležité – a odbornou veřejností donedávna zcela opomíjené – součásti urbanistických celků realizovaných v rámci tzv. komplexní bytové výstavby. Kurátorský tým využil možnosti osobního kontaktu s přímými aktéry dobového dění, kteří byli ochotni sdílet své zkušenosti a vzpomínky na éru masové socialistické výstavby a na proces, v jehož průběhu vznikalo výtvarné řešení veřejných prostranství a architektury. Přípravné studie jsou výmluvným svědectvím individuálního přístupu nejen jednotlivých umělců, ale také architektů, kteří iniciovali programy výtvarné výzdoby v konkrétních lokalitách. Příkladem je sídlištní komplex v Brně – Kohoutovicích, kde se jednotícím tématem stal motiv hudby, jemuž byly podřízeny názvy ulic a současně i témata sochařských děl. Perspektivní pohled na nerealizovaný soubor občanské vybavenosti je tak výjimečným dokladem předpokládaného původního umístění sousoší Liška Bystrouška brněnského sochaře Jiřího Marka, které bylo později osazeno v parku před Rektorátem VUT na ulici Kounicova. Také plastika Hudba z kosmu a vápencová skulptura Hudba Sylvy Lacinové respektují toto libreto. Tato site-specifičnost některých realizací je nezbytným vodítkem pro jejich vnímání a dokladuje úzké propojení umělců a architektů během procesu vzniku výtvarných děl. František Šenk je na výstavě zastoupen přípravnou studií pro sousoší Rodina, které ikonograficky dotvářelo prostor před základní školou na ulici Krásného v Brně – Juliánově. Neoddělitelnost grafického řešení piktografických systémů označujících služby v nákupních centrech Javor a Letná v Brně – Bystrci je dána povahou zakázky; motiv javorového listu mozaiky Jana Rajlicha st. přímo reaguje na název objektu.

V současné době bohužel není možné mnoho dobových výtvarných prvků přímo na místě vnímat v původním kontextu, jelikož byly z větší části odstraněny, vandalizovány nebo se nacházejí v torzální podobě. Mimořádně působivá abstraktní plastika Růže Františka Šenka původně osazená před obchodním domem Perla v Brně – Žabovřeskách byla například nahrazena stylizovanou figurou Ctibora Bayera druhotné kvality, monumentální betonové disky navržené Daliborem Chatrným pro sídliště ve Starém Lískovci jsou silně poznamenány zásahy sprayerů a marně čekají na nový nátěr. Také samotné neutěšené prostředí často přispívá k dehonestaci či upozadění kvalitních výtvarných děl, které nevratně narušuje jejich vyznění v rámci původního architektonického řešení. Výmluvným příkladem je v tomto smyslu bronzová plastika Křídla Sylvy Lacinové osazená u brněnského autobusového nádraží Zvonařka.

Smyslem výstavy Oživit a ozvláštnit a doprovodného katalogu se tak kromě prezentace tvorby vynikajících autorů stává i snaha o otevření debaty nad možností ochrany výtvarné výzdoby ve veřejném prostoru města Brna z období socialismu. Příznačná situace nastala na jaře roku 2012, kdy došlo k zahájení rekonstrukce a dostavby Fakulty informatiky Masarykovy univerzity. Stávající budova navržená v 80. letech 20. století architektem Janem Dvořákem byla z větší části demolována za účelem rozšíření do ulice Botanická, a to jak bez ohledu na architektonické kvality, tak na přítomnost rozměrného abstraktního reliéfu Sylvy Lacinové na čelní fasádě, který se autoři projektu rekonstrukce a dostavby rozhodli odstranit bez rozvahy o jeho dalším osudu. Diskuze, kterou přístup architektonické kanceláře Pelčák a Partner Architekti vyvolal na akademické půdě, není bohužel omluvou pro fakt, že sochařka nebyla o daném kroku ze strany instituce, v jejímž majetku se objekt nachází, žádným způsobem informována. Rozhodnutí Umělecké rady Masarykovy univerzity skulpturu zachránit je přesto signálem, že v budoucnosti je ochrana výtvarných realizací z tohoto období možná. V případě, že výstavní projekt Oživit a ozvláštnit. Výtvarné umění v prostoru brněnských sídlišť zapůsobí jako osvěta a pomůže, byť nepatrným způsobem, zvrátit převládající trend umožňující výtvarná díla a architektonické objekty z období 60. až 80. let 20. století bez předchozí důkladné rozvahy devalvovat, byl jeho účel splněn.

Jana Kořínková