Digitální věk a hra s lidským vnímáním

Industriální prostory ústecké Galerie Emila Filly hostí od 18. října dílo mladého neokonceptualisty Daniela Hanzlíka. Výstava nesoucí název Datascape je koncipována jako environmentální instalace a představuje pět realizací z oblastí, kterým se autor věnuje.

Daniel Hanzlík, ač původně absolvent skla, jež studoval v 90. letech na pražské VŠUP, pracuje již od počátků své tvorby s jinými médii. Tvoří závěsné obrazy, fotografie, site-specific instalace a audiovizuální performance, na nichž spolupracuje s Pavlem Mrkusem. Nejinak tomu bylo i u performance, kterou spolu předvedli v rámci ústecké vernisáže aktuální výstavy.

Autor se prostřednictvím těchto médií zabývá aspekty, které působí na naše vnímání a audiovizuálně je tematizuje. Pojem audiovizuality je pro Hanzlíkovu tvorbu více než příznačný: kdybychom měli zdůraznit dva spojující prvky stěžejní pro jeho tvorbu, bylo by to právě světlo a zvuk.

Obecně můžeme oba tyto elementy vnímat jako něco naprosto přirozeného, předcivilizačního, vznikajícího prostřednictvím přírodních jevů. Ovšem v současné době takto jejich původní existenci většinou primárně nevnímáme. Reflektujeme je spíše jako produkty civilizace a měst: světla neonů, ulic, zvuky aut, hudby linoucí se z podniků. Daniel Hanzlík úspěšně zpracovává oba tyto aspekty. Na jedné straně stojí autorova tematizace fyzikálních zákonů a atmosférických jevů, na straně druhé zájem o urbánní industriální prostor. Tyto dvě stránky však nestojí proti sobě, ale vzájemně se doplňují. „Zvuk se stal pro mě hodně důležitým. Snažím se vyjadřovat více zvukem, který je z hlediska vizuálního umění vnímatelný jinými smysly a stal se zde pro mě až dominantním“ říká autor ke své aktuální tvorbě.

Ve videoinstalaci Instantní realita Hanzlík virtuálně zpracovává fenomén bouřky. Tmavou místnost ozařuje jen světelná vertikála a návštěvníka obklopují zvuky udeřujících blesků. Hanzlíkovi se zadařilo vyvolat pocit, že se nacházíme v nějakém uzavřeném prostoru obklopeni přírodními jevy. Zvuk tu figuruje jako stěžejní prvek, který v harmonii s vizuální stránkou umocňuje celou situaci. To, jak naše smyslové vjemy reagují na Hanzlíkovu instalaci, vzbuzuje onen elementární rozrušující pocit z bouřky, jenž známe již od dětství.

Podobně autor činí v instalaci 14ͦO 25´ 17´´. Zaznamenaný výsek prostoru a děje na Staroměstském náměstí je následován postupnou sedimentací dat, zachycená realita se systematicky přelévá do faktografického obrazu. Takovéto zpracování tématu by mohlo na diváka nepřipraveného na konfrontaci s novými médii působit těžkopádně, Hanzlíkovi se však podařilo vytvořit zvukovou frekvenci, která téměř asociuje techno hudbu – jejíž inspirace tepem lidského srdce je pověstná –vizuální stránka zase jakoby představovala lidské oko. Umělec tak vychází nepřipravenému divákovi naprosto vstříc. Klasické video se postupně proměňuje v pohyblivé pásky a nakonec v obraz připomínající záznam srdeční aktivity EKG. Právě s tím, jak se obraz postupně „kóduje“ do pruhů, neboli systematicky archivuje, v nás Hanzlík vyvolává pocit, že je nám zprostředkováno vnímání někoho jiného v rozšířeném stavu vědomí, či jednoduše ve stavu zvýšené pozornosti. Což opět může vyvolávat ten rozrušující moment, kdy se naprosto vžijeme se do situace, a přestáváme být pasivním pozorovatelem.

Ať už tedy Hanzlík pracuje s přírodním jevem, anebo s městským prostorem, člověk jako participativní pozorovatel je u něj zásadní. Přitom však nevíme, jestli je to zprostředkované vnímání někoho jiného, anebo už splývá s tím naším. Výstavu můžeme vnímat v několika rovinách: jednak aktualizuje často používaná témata i formy tím, že je zpracovává z hlediska aktivního lidského vnímání a pozorování. Dále konfrontuje dva odlišné a zároveň podobné světy – téma světla a zvuku, města versus přírody. Nakonec ukazuje různé paralely mezi nimi, jak se nová média dají využít a jak se dá manipulovat s digitálními daty k zpracovávání jevů okolo nás.

Kristýna Kopřivová Autorka studuje Kurátorská studia na UJEP

______________________________________________________________

Daniel Hanzlík: Datascape / Galerie Emila Filly / Ústí nad Labem / 18. 10. - 21. 11. 2012

______________________________________________________________

foto: Radek Jandera