Artalk.cz

TZ: Lonely Heroes

Blanka Jakubčíková, Daria Novotná, Josef Rabara, Tomáš Hrůza, Klára Mikulcová, Jitka Nejezchlebová, Jan C. Löbl, Jan Šrámek alias VJ Kolouch, Tereza Damcová, Tereza Haszprunarová, Eva Růžičková / Lonely Heroes / Galerie Artatak / Praha / 2. 11. 2012 – 5. 1. 2013

LONELY HEROES

Osamocení hrdinové – „je čas na další romantickou revoluci“

2.11. 2012 – 5.1. 2013

galerie Artatak www.artatak.cz

vernisáž: 2.11. od 19 hodin

vystavující: Blanka Jakubčíková, Daria Novotná, Josef Rabara, Tomáš Hrůza, Klára Mikulcová, Jitka Nejezchlebová, Jan C. Löbl, Jan Šrámek alias VJ Kolouch, Tereza Damcová, Tereza Haszprunarová, Eva Růžičková

kurátorka: Eliška Furčáková

Romantická představa o výtvarném umění

Na internetu nebo v encyklopedii lze jednoduše najít definici, že „Romantický umělec 18. století odmítal klid, řád, harmonii, vyrovnanost, racionalitu klasicismu“. Něco podobného jsme se ostatně všichni učili ve škole. Ale s tím, co to je opravdu romantika, a kdo je romantik, je to trochu složitější. Vždy jsem byla romantikou fascinovaná. Troufám si říct, že si s nadšením pěstuji romantickou duši. Mockrát jsem uvažovala o tom, jak a proč se z romantiky jako sentimentálnosti a touze po lásce a tajemnu stala večeře při svíčkách, srdíčka a večer dvou milenců strávený při sledování „romantické komedie“. Existuje dnes nějaké romantické umění? Je romantika kýč, nebo nám to jen tak připadá, protože nám je ve výtvarném umění předsouváno něco úplně jiného?

Kdyby bylo dnes nějaké romantické umění, pak by současný romantik asi odmítal mnohé z toho, co se dnes ve výtvarném světě nosí, jako je závislost na konceptu, odcizení divákovi, velká politická témata a poplatnost galerijní a kurátorské totalitě. Obracel by se naopak sám do sebe a k emocím. Skrze to by přirozeně mluvil k ostatním. Zajímala by ho také transcendentalita, chtěl by být vizionářem.

Za romantickou duši bývá považována trýzněná duše, a proto by asi utíkal často do přírody, putoval a nacházel nové zážitky a těšil se z maličkostí. Nechtěl by znát a poznat, ale prožít. Nezajímalo by ho to, co je jasné a viditelné, ale spíše to tajemné, co neexistuje jinde, než v jeho fantazii. Nikdo by nemohl čekat, jak se bude chovat. Nesouhlasil by jistě s tím, co se děje v současné společnosti a jeho základním postojem by byla revolta jako taková – zkrátka na něco by říkal NE. Vyžíval by se ve své samotě, smutku, melancholii, zdůrazňoval symboliku a mýtus a obracel se k minulosti. Navíc jeho láska by byla vždycky ta nešťastná a nenaplněná.

Romantismus 18. století odrážel prohlubování protikladů mezi individuem a společností, ideálem a reálnou skutečností, takže i mezi uměním a životem. Byl čirou revoluční energií, která převálcovala nadvládu rozumu. Může tomu být tak i dnes? Jisté však je, že kdyby existoval dnes alespoň jeden romantický umělec, jeden osamocený hrdina, jeho představivost by absolutně stačila pro to, aby vzniklo umění…

Eliška Furčáková