Artalk.cz

Dehet a peří

Tomáš Svoboda k tiskové zprávě týkajícící se výběrového řízení v Národní galerii: „Na nejprestižnější pozice v rámci oboru v naší zemi jsou tedy v tuto chvíli slovy DVA a JEDEN zájemce. Což nelze pojmenovat jinak než jako totální blamáž.“

Národní galerie v Praze komisionálně otevřela obálky a zkontrolovala obsahové náležitosti každé přihlášky v souladu s podmínkami vyhlášeného výběrového řízení. Do výběrového řízení na pozici ředitele Sbírky moderního a současného umění v Praze se přihlásili celkem čtyři uchazeči, z nichž dva splnili všechny požadované formální náležitosti přihlášky. Na pozici hlavního kurátora výstav současného umění se přihlásili dva uchazeči; požadované formální náležitosti splnila jedna uchazečka. Tolik tisková zpráva Národní galerie z 9. října.

Potvrzují se tím starší slova generálního ředitele Vladimíra Rösela, že přestože bylo ze strany NG osloveno mnoho externích odborníků, nikdo neměl o tato místa zájem. V lepším případě se nedokázali smířit s nízkým platovým ohodnocením, v horším si na takovouto náročnou a zodpovědnou práci sami netroufali – zřejmě tedy ještě takzvaně „lidsky a odborně nedorostli“.

Naštěstí se i přes veškeré osobní pochybnosti našlo několik málo statečných, kteří se do takto riskantního podniku nakonec odhodlali přihlásit a přijmout na svá bedra toto břímě (nelze nevzpomenout slova Miloše Zemana o jím sestavené „vládě sebevrahů“). Někteří z uchazečů však pod tíhou okamžiku zřejmě zazmatkovali a opomněli přiložit notářsky ověřené potvrzení o dosaženém vzdělání, či doklad o bezinfekčnosti.

Na nejprestižnější pozice v rámci oboru v naší zemi jsou tedy v tuto chvíli slovy DVA a JEDEN zájemce. Což nelze pojmenovat jinak než jako totální blamáž. Jakou jinou zpětnou vazbu zevnitř odborné veřejnosti ještě současná Národní galerie potřebuje? Co dalšího musí přijít, aby TO konečně ONI pochopili? Dehet a peří?

V české populární komedii Svatba jako řemen z roku 1967 se mladý příslušník veřejné bezpečnosti v podání Vladimíra Pucholta svého zkušeného nadřízeného ptá: „Náčelníku, proč nás lidi nemaj’ rádi?“

Stejnou otázku by si mělo položit nejen současné vedení Národní galerie, ale – a to zejména – její zřizovatel, tedy Ministerstvo kultury České republiky. A nejen položit, ale i zodpovědět. A podle toho konat.

Tomáš Svoboda
Autor je umělec, člen sdružení tranzitdisplay

 

 

Komentáře

    • Tomáš Kubart

    Na té trefně vzpomenuté otázce zkroušeného četníka je vtipné především to, že odpověď je vyslovena spolu s ní- tedy spočívá v pozici tazatele … :) NG: „Proč nás lidi nemaj … počkat … a jo …“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *