Proč Juříková?

Marie Rakušanová, členka komise, která vybírala nejvhodnějšího kandidáta na ředitele GHMP, přibližuje okolnosti ze zákulisí jednání komise a rozvádí důvody, které vedly k volbě Magdaleny Juříkové. V osobním komentáři se pak vyjadřuje k dalším favoritům Marku Pokornému: "Místo Marka Pokorného je podle mě v čele instituce formátu Národní galerie, a to klidně i za hranicemi naší země." a Rostislavu Koryčánkovi: "Pro mě nejsrozumitelnější a z mého pohledu nejkompatibilnější s ideální náplní GHMP byl projekt Rostislava Koryčánka."

Do druhého kola výběrového řízení na ředitele GHMP postoupili tři uchazeči: Marek Pokorný, Rostislav Koryčánek a Magdalena Juříková. Jak jste dospěli k těmto třem jménům?

Devítičlenná komise (Jiří Liška, předseda komise, Bc. Ondřej Pecha, Mgr. Jiří Jůza, Ph.D., PhDr. Helena Koenigsmarková, PhDr. Zuzana Strnandová, doc. PhDr. Marie Rakušanová, Ph.D., prof. PhDr. Lubomír Slavíček, CSc., Mgr. Albert Kubišta, Ing. Vladimír Schmalz) se hned na začátku dohodla, že své rozhodování zveřejní s maximální transparentností. Z obou kol byl pořízen zápis, který bude zveřejněn po projednání záležitosti Radou HMP. Omezím se tedy jen na stručný popis: V souladu s „Pravidly pro výběrová řízení na vedoucí funkce v příspěvkových organizacích zřízených hlavním městem Prahou” posuzovala komise uchazeče ve dvou kolech. Během prvního kola dostali členové komise k posouzení projekty všech uchazečů. Druhé kolo bylo zahájeno sezváním všech uchazečů k ústnímu pohovoru. Vzhledem k tomu, že členové komise konstatovali po přečtení projektů, že několik z nich je velmi kvalitních, a že bude obtížné zvolit z nich ten nejlepší, bylo rozhodnuto, že ústní kolo bude rozděleno do dvou částí, a že definitivní vítěz bude vybrán na konci části druhé. Všichni uchazeči dostali společnou, obecně zaměřenou otázku: „Zformulujte na základě své koncepce poslání galerie pod vašim vedením“. Na její zodpovězení měli 15 minut. Následovaly doplňující dotazy (jejich podrobný rozpis v zápisu). Po skončení pohovorů se komise dohodla na způsobu hlasování, který rozhodne o kandidátech, kteří postoupí do druhé části ústního kola. Bylo navrženo, že každý z členů komise může sám rozhodnout o počtu kandidátů, které chce poslat do druhé části ústního kola, dále, že volba bude naprosto otevřená, že své favority řekne nahlas postupně každý člen komise a bude-li chtít, připojí i zdůvodnění své volby. Jméno Magdaleny Juříkové zaznělo 9x, Rostislava Koryčánka 9x, Marka Pokorného 6x, Karla Srpa 3x a Simony Vladíkové 1x. Jméno žádného dalšího kandidáta nezaznělo, Richard Drury byl však ještě před hlasováním z volby vyloučen a to proto, že „nedoložil nostrifikační osvědčení“.

Výsledek hlasování naznačil, že přesvědčivým počtem hlasů byli do druhé části ústního kola posláni Magdalena Juříková, Rostislav Koryčánek a Marek Pokorný. Přesto však bylo ještě hlasováno o tom, zda do druhé části mají postoupit první tři, nebo prvních pět. Pro postup prvních pěti byli jen dva ze sedmi porotců, postoupili tedy jen první tři.

Během druhé části ústního kola (která se konala s odstupem pěti dnů od první části ústního kola) byla všem třem uchazečům položena jedna společná otázka: „Vnímáte současnou situaci galerie, kdy je její činnost rozložena do velmi různorodých objektů v různých koutech Prahy, jako únosnou a pokud ano, jak hodláte docílit překonání této roztříštěnosti a jak hodláte tuto vnitřní synergii zúročit v komunikaci s veřejností“? Následovaly doplňující otázky, kterých bylo víc, než v případě první části ústního kola (podrobný rozpis opět v zápisu). Každý z kandidátů měl na svou prezentaci asi 20 minut.

Po skončení pohovorů se komise dohodla, že volba bude opět transparentní, že postupně všichni členové komise řeknou nahlas svého favorita. Komise se dohodla, že Radě doporučí jen tohoto jediného vítězného kandidáta, a že v případě, že jej Rada neschválí, bude muset vypsat nové výběrové řízení. 6 porotců vyslovilo jméno Magdaleny Juříkové, 3 porotci jméno Rostislava Koryčánka. Zápis, který bude zveřejněn, celou volbu popisuje podrobně, já se omezím na zveřejnění mého výběru: Rostislav Koryčánek.

Čím Magdalena Juříková přesvědčila porotce, že právě ona je tou nejvhodnější kandidátkou?

Ačkoliv jsem Magdalenu Juříkovou nevolila, mohu říci, že její prezentace byla vynikající a to v obou částech ústního kola. Její vystoupení před komisí v mnohém upřesnilo její písemný projekt (podrobně popsala svou představu budoucí prezentace Slovanské epopeje, rozvedla svůj koncept přípravy výstavního plánu, specifikovala ekonomickou a investiční strategii). Její vize a plánované projekty působily důvěryhodně a realizovatelně nepochybně také proto, že jsou podložené její dlouholetou galerijní praxí v nejdůležitější sbírkotvorné instituci – Národní galerii – a naprosto unikátní zkušeností s formování sbírky Galerie Zlatá husa, která je jednou z nejvýznamnějších privátních sbírek v Čechách a v mnoha ohledech u nás nemá obdoby.

Ve zprávě ČTK je uvedena citace předsedy komise Jiřího Lišky: "Paní Juříková měla nejucelenější program, řešila i ekonomickou stránku galerie. Měla jasno v tom, jak galerii nastartovat k lepšímu životu." Předpokládám, že ekonomickou stránku museli řešit i ostatní uchazeči a z dalších projektů vyplývalo, že nastartovat k lepšímu životu galerii chtěli minimálně také ostatní dva kandidáti, kteří postoupili do užšího výběru. Můžete se k tomu vyjádřit?

Předpokládám, že na Jiřího Lišku udělala velmi pozitivní dojem skutečnost, že jediná Magdalena Juříková naprosto otevřeně vyslovila jména lidí, se kterými by na ekonomickém vedení Galerie chtěla spolupracovat, nebo by je s nimi chtěla minimálně konzultovat. Podle jejích slov tyto potenciální spolupracovníky již předběžně oslovila a konzultovala s nimi některé podklady ekonomické a investiční povahy, které měla při tvorbě projektu k dispozici. Patrně také díky těmto konzultacím byla z jejího vystoupení patrná hloubková znalost dosavadního vedení ekonomiky GHMP a byla z něj také patrná strategie, jak současný stav řešit. Prezentovala jasný názor na stávající objekty, které má Galerie ve správě (z nichž některé ji neúnosně zatěžují), realisticky zhodnotila současné struktury galerie a její personální obsazení (jehož současnou dvojkolejnost odsoudila). Prezentovala jasnou představu jejich změny, slibující udržení a zvyšování odbornosti při naznačených ekonomických úsporách.

Předpokládám také, že Jiří Liška položil důraz na ekonomickou stránku projektu Magdaleny Juříkové proto, že další tři hlasy, které porotci udělili Rostislavu Koryčánkovi, oceňovali zejména ideový rozměr jeho projektu (alespoň v mém případě to tak bylo, také proto, že nemohu při posuzování klást důraz na ekonomiku, když jí nerozumím).

Jak vy osobně hodnotíte výstavní dramaturgii, kterou navrhovala Magdalena Juříková? Nechybí vám v ní například odvážnější výstavy mladého umění?

Výstavní dramaturgie, tak jak ji Magdalena Juříková prezentovala ve svém projektu a především během obou ústních pohovorů, je postavená na velmi promyšleném a strukturovaném systému, který, pokud bude uveden do praxe, slibuje zajištění maximální objektivity při tvorbě výstavního plánu a jeho vyvážené pokrytí výstavami klasické moderny i současného umění, domácího i zahraničního. Tento systém je založený na aktivní iniciaci výstavních projektů odborníky a kmenovými kurátory instituce, oslovujícími externí domácí i zahraniční kurátory, případně celé instituce. Připravované projekty by podle představ Magdaleny Juříkové měly procházet vnitřní i vnější oponenturou – za tímto účelem plánuje zřízení poradního orgánu, složeného z odborníků. Současný poměr badatelských historických výstav a výstav, týkajících se současného umění s důrazem na nejmladší autory, který je čitelný v současné podobě výstavního plánu GHMP, odpovídá dlouhodobému a osvědčenému mezinárodnímu trendu. Předpokládám, že tento poměr hodlá Juříková zachovat, její prezentace tomu nasvědčuje.

Osobní komentář na závěr:

Všichni tři kandidáti, kteří postoupili do druhé části ústního kola, předložili a ústně prezentovali vynikající projekty a zajímavé vize budoucnosti Galerie. Pro mě osobně bylo rozhodování těžké. Marek Pokorný napsal naprosto skvělou analýzu současného stavu a popsal velmi promyšlené a ambiciózní návrhy řešení. Také díky vizím, které předestřel během ústních pohovorů, jsem já osobně nabyla přesvědčení, že je pravým mužem pro vedení větší sbírkotvorné instituce, než je GHMP. Místo Marka Pokorného je podle mě v čele instituce formátu Národní galerie, a to klidně i za hranicemi naší země.

Pro mě nejsrozumitelnější a z mého pohledu nejkompatibilnější s ideální náplní GHMP byl projekt Rostislava Koryčánka. Také Koryčánek precizoval písemnou verzi svého projektu až během obou pohovorů. I počet hlasů, které získal mezi první a druhou částí ústního kola naznačují, že skutečně výrazně zapůsobil.

S konečnou výhrou Magdaleny Juříkové jsem však naprosto spokojená a mohu říci, že za rozhodnutím komise pevně stojím, a to i přesto, že jsem ji sama nevolila. Naprosto chápu důvody členů komise, kteří ji přesvědčivým počtem hlasů zvolili. Předložila projekt, který adekvátně zhodnotil stávající situaci galerie, její silné i slabé stránky a srozumitelně představil vizi, která by měla přinést kýžené změny. Specifikovala ekonomické a jiné nástroje, kterými projekt hodlá realizovat.