TZ: ZZ + 57 / Zdeněk Ziegler a jeho žáci 1990 - 2001

ZZ + 57: Zdeněk Ziegler a jeho žáci 1990 - 2001 / Galerie VŠUP / Praha / 28. 9. - 20. 10. 2012

Vernisáž ZZ + 57 ZDENĚK ZIEGLER A JEHO ŽÁCI 1990 – 2001

Vernisáž 27.9.2012 v 18hodin

Výstava potrvá 28.9.2012 – 20.10.2012

GALERIE VŠUP

Zdeněk Ziegler vychoval za dobu pedagogického působení na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové řadu profesionálů oboru, kterému sám věnoval přes padesát let profesního života. Většina z nich se prosadila v mnoha oblastech výtvarné a grafické práce, mimo jiné i díky tomu, že přijali vytříbené vidění a typografický cit svého profesora jako normu a nutný požadavek pro kvalitativní hodnocení vlastní práce. Výstava ZZ + 57 představí všechny, kteří jeho ateliérem prošli.

Typografie hraje v tvorbě Zdeňka Zieglera velmi podstatnou roli. I když není tvůrcem písma, využívá jako designér jeho předností s maximální mírou soustředění a smyslem pro detail. Ziegler se nebojí tvarosloví a estetiku typografických písem nahlédnout po svém a se svěží, téměř odzbrojující invencí – od neobvyklého prolnutí liter, jejichž tvary spojí v originální grafickou značku, přes rozmanité varianty koláží obrazu a písma. Tyto výrazové prostředky uplatňuje od počátků své profesní dráhy v míře, která přináší nečekané výsledky a formuje tak jeho nezaměnitelný a svébytný autorský rukopis. Ziegler si je vědom skutečnosti, že grafická identita není ani tak jednostranným uměleckým výkonem, jako spíše individuálně viděnou a originálně prezentovanou informací. Díky technickému rozvoji školního ateliéru, novým poznatkům, které přinášeli jeho mladší pedagogičtí kolegové a sami studenti, se Ziegleovy grafické návrhy stále více stávaly součástí “volné hry” s vektorovými prvky na obrazovce počítače než „mechanickými skládačkami“ na ploše jeho pracovního stolu. Zieglera tato hra evidentně lákala k novým experimentům, cenné však bylo, že – jak už bylo řečeno – se touto hrou nenechal strhnout k bezbřehé dekonstrukci formální jednoty písmen. Objevuje naproti tomu třeba jemné rozdíly mezi sílou jejich tahu, rozřezává je v určitých úrovních a doplňuje jemnými prvky a základními geometrickými tvary – tenkou linií, tečkou, kruhem, čtvercem.

Na přelomu 20. a 21. století se stává rektorem VŠUP a v jeho práci je patrný příklon k využití možností digitálního zpracování písma a obrazu na počítači a jeho snaha objevovat při této práci s novými technologiemi nové formy a tvary. Hojně při této činnosti využívá kreativní potenciál a schopností nových spolupracovníků z řad svých absolventů, kteří souzněli s jeho typografickým názorem a vytříbeným pohledem na grafický design – Tomáš Machek (student ateliéru, jenž se posléze stal i jeho asistentem, spolupracovníkem a přítelem), Filip Heyduk, Zuzana Lednická, David Fírek, Klára Horová nebo Johana Vojnárová a řada dalších, kteří s ním už v době svých studentských let spolupracovali, mohou potvrdit jak je osobnost pedagoga pro podobu ateliéru i další profesní kariéru určující. Nejmladší studenti ateliéru pak měli po roce 2005 (kdy Zdeněk Ziegler své působení na škole ukončil) velké štěstí, a to proto, že mohli dokončit své studium v ateliéru pod vedením další a neméně významné osobnosti školy a oboru grafický design – prof. Rostislava Vaňka, který v mnoha ohledech činnost ateliéru ještě dále rozvinul směrem k novým výzvám 21. století.