Artalk.cz

10 budov + 1 Epopej = GHMP

Přijde Galerie hlavního města Prahy o Colloredo-Mansfeldský palác nebo se tento objekt stane její vlajkovou lodí? Bude Slovanská epopej dále ve Veletržním paláci, pojede se podívat po světě, nebo se pro ni postaví Muchou požadovaný nový pavilon? Alespoň částečnou odpověď na takovéto otázky přinese výsledek výběrového řízení na post ředitele GHMP.

Mapa Prahy s objekty GHMP

Netřeba zdůrazňovat, že všech sedm kandidátů, kteří se přihlásili do konkurzu a poskytli svůj projekt rozvoje GHMP ke zveřejnění (zde), by rádo dosáhlo toho, aby se z galerie stala respektovaná a důvěryhodná instituce s kvalitním výstavním programem. Volba nového ředitele však nebude jen o tom, jaké se v Galerii hlavního města Prahy budou pořádat výstavy, jak instituce naloží se svým sbírkovým fondem, či jakou zvolí personální politiku. Člověka v čele galerie očekává kromě jiného vyřešení několika zásadních otázek, které svoji povahou překračují hranice zájmu do výtvarného umění úzce zainteresovaných osob. Kromě toho, co se stane se Slovanskou epopejí, je zde problém s příliš vysokým počtem budov ve správě GHMP, z nichž mnohé jsou pro vystavování umění nevhodné (Dům U Zlatého prstenu), je k nim velmi problematický a špatně označitelný přístup (Dům u Zlatého prstenu, 2. patro Staroměstské radnice), jsou v havarijním stavu (Rothmayerova vila, Colloredo-Mansfeldský palác)… Navíc má GHMP ve správě také na dvě stovky soch umístěných ve veřejném prostoru po celé Praze.

V podstatě s nejradikálnějším řešením přichází Rostislav Koryčánek, který navrhuje provést revizi současného nemovitého majetku, případně zvážit jeho využití k jiným, než výstavním účelům (např. rezidenční programy). Koryčánek také jako jediný přichází s návrhem na stavbu nové budovy odpovídající současným požadavkům na prezentaci výtvarného umění, kromě toho by chtěl vypsat výběrové řízení na stavbu nového pavilonu pro Slovanskou epopej (tuto možnost zvažuje i Milan Bufka). Bufka zmiňuje i několik dalších možností od ponechání cyklu ve Veletržním paláci (po jeho opravě) po hledání nového vhodného prostoru. Tato varianta se jeví jako nejschůdnější pro Marka Pokorného (jako jednu z možností navrhuje prostory pod Stalinovým pomníkem), zatímco Petra Hoftichová a Eva Balštíková by Epopej alespoň prozatímně ponechaly ve Velké dvoraně Veletržního paláce. Richard Drury zvažuje Veletržní palác i přesun jinam, Magdaléna Juříková tuto otázku neřeší. Co se vysokého počtu budov týče, všichni kandidáti – s výjimkou zmíněného Rostislava Koryčánka – by si veškeré prostory ponechali (Drury zvažuje pouze navrácení Rothmayerovy vily do správy Magistrátu hlavního města Prahy) a zahájili revitalizaci Colloredo-Mansfeldského paláce (CMP).

Interiér Colloredo-Mansfeldského paláce

Eva Balaštíková
Současnou prezentaci Slovanské epopeje povařuje za zdařilou, co se souborem Muchových pláten zamýšlí do budoucna lze číst mezi řádky v kapitole Zajištění vhodných klimatických podmínek, kde uvádí, že je nutné „zabezpečit vytvoření vhodného mikroklimatu ve velké dvoraně Veletržního paláce.“ V jejím projektu nalezneme tabulku s celkovými náklady na plánované či již započaté rekonstrukce (Rotmayerova vila, CMP, Dům fotografie, Epopej – úprava prostředí, pomník Jana Husa, dům zahradníka ve Troji), Balaštíková navrhuje co nejrychleji dokončit finančně méně náročné projekty, a ve druhé fázi se soustředit na CMP. Palác by využila pro prezentaci historických interiérů, či by zde vytvořila „multifunkční kulturní centrum“ zahrnující výstavní prostory, knihovnu, studovnu, infocentrum, kavárnu, prostor pro realizaci programů. V souvislosti se sochami ve veřejném prostoru okrajově zmiňuje možnost spolupráce s Pražskou informační službou.

Milan Bufka
Milan Bufka by Slovanskou epopej minimálně do 2015 ponechal v Národní Galerii. Jako jediný navrhuje zápůjčku cyklu do zahraničí (Tokio, Chicago, Paříž), která by trvala jeden rok, přičemž za tuto dobu by pro Muchova plátna zajistil lepší technické vybavení Velké dvorany Veletržního paláce, vystavěl nový pavilon nebo našel jiné vhodné prostory. Expozici Po sametu v Domě U Zlatého prstenu by nahradil jinou stálou expozicí, o Colloredo-Mansfeldském paláci píše: „Do budoucna bude nutné zvážit setrvání tohoto projektu (Artbanka) v paláci a dořešit další fungování a využití paláce tak, aby bylo možné realizovat všechny přípravné práce směřující k rekonstrukci paláce.“ Po ukončení rekonstrukce by budova sloužila k prezentaci sbírky umění 20. století a administrativním účelům.
Bufka by dále vydal souhrnnou publikaci o sochách ve veřejném prostoru, zvážil vytvoření lapidária a vytvořil jeden centrální depozitář veřejné plastiky v areálu Bouchalka v Buštěhradu (dnes v Hostivaři a Buštěhradu). Kromě toho navrhuje realizaci projektu Prague Sculpture, jehož podstatou by bylo oživit pražské parky a prostranství současnou tvorbou mladých umělců. Podobně jako Rostislav Koryčánek chce Bufka spolupracovat s Dopravním podnikem, cílem spolupráce by byla výzdoba vestibulů stanic pražského metra, tramvají či autobusů.

Rothmayerova vila

Richard Drury
K Epopeji píše: „Je však k úvaze, komu nejvíce prosívá umístění Epopeje ve Velké dvoraně Národní galerie. Za předpokladu, že cyklus nebude instalován na dotyčném místě nastálo, je třeba už nyní koncipovat jeho stálý domov do budoucna, pokud se tak již nestalo.“ Dům U Zlatého prstenu by „využíval účinněji“, aby se stal „součástí výstavního provozu galerie“, Rothmayerovu vilu by převedl na magistrát (případně ji provozoval společně), v případě CMP konstatuje, že musí projít rekonstrukcí, poté by jej využíval k výstavnímu programu. Veřejnou plastiku považuje za důležitý aspekt, který je málo zúročený.

Petra Hoftichová
Dosavadní kurátorka Oddělení restaurování a veřejné plastiky GHMP by Epopej prozatím ponechala v prostorách NG, navrhuje však lépe využít její marketingový potenciál: „Je třeba dobudovat prostředí tak, aby bylo možné po určitou dobu, než skutečně dojde k definitivnímu umístění Epopeje v Praze, ponechat obrazy v odpovídajícím prostředí a nabídnout je pro návštěvníky Prahy.“ Společně s NG by se více podílela na „propagaci a řádném výstavním provozu“ cyklu. Současný stav, ve kterém se GHMP nachází, považuje za roztříštěný, ředitelství a většinu odborného a správního aparátu by soustředila na jediné místo, kterým by měl být CMP. V případě Domu U Zlatého prstenu navrhuje možnost zvážit nové využití domu, např. vytvoření „multifunkční prostoru, kde by bylo možné pořádat akce různého typu včetně pronájmů a zápůjček.“ Dále by započala plánovaný vědecký výzkum plastik ve veřejném prostoru, do budoucna je podle Hoftichové třeba „počítat s valorizací finančního objemu na restaurování nebo výrobu kopií“.

Instalace Slovanské epopeje ve Veletržním paláci

Magdalena Juříková
Juříková Slovanskou epopej v projektu neřeší. Dům U Zlatého prstenu by více provázala s Domem U Kamenného zvonu. Colloredo-Mansfeldský palác považuje za vlajkovou loď instituce, prostor navrhuje rozdělit na část věnovanou stálé expozici a část určenou pro krátkodobé výstavy. V souvislosti se správou veřejné plastiky by zavedla nejrůznější aktivity např. programy věnované jednotlivým pražským obvodům, přednášky k problematice restaurování veřejné plastiky atd.

Rostislav Koryčánek
Koryčánek by vypsal veřejnou architektonickou soutěž na stavbu nového pavilonu pro Slovanskou epopej. Navrhuje provést revizi svěřeného majetku (v této souvislosti zmiňuje Dům U Zlatého prstenu, Rothmayerovu vilu, CMP, výstavní prostory ve 2. patře Staroměstské radnice i Trojský zámek), případně nabídnout majetek k jinému využití. Kromě toho by otevřel diskusi o výstavbě nové budovy, která by „nabízela zázemí odpovídající potřebám instituce 21. století.“ Po vzoru Brněnského architektonického manuálu, jehož vznik Koryčánek úspěšně inicioval v rámci svého působení v Domě umění, navrhuje vytvořit Pražský architektonický manuál a Pražský sochařský manuál, oživil by také projekt Umění v metru.

Pohled do instalace Tomáše Džadoně v Domě U Zlatého prstenu / 2009

Marek Pokorný
Podle Marka Pokorného by nejpozději do pěti let „měl být připraven projekt na definitivní umístění Slovanské epopeje zohledňující aktivity související s její přítomností v Praze jako turistické atrakce a zároveň českého centra reflexe Muchova odkazu (prostory pod Stalinovým pomníkem; kombinace stálé expozice s menšími projekty kontextualizujícími a aktualizujícími Muchovu tvorbu).“ Dům U Zlatého prstenu a CMP navrhuje využít k dlouhodobým expozicím, přičemž CMP považuje za nejvýznamnější projekt z hlediska budoucnosti instituce. Aktivněji by využil potenciál plastik ve veřejném prostoru (mobilní aplikace, publikace), navíc jako jediný navrhuje zvážit převzetí dalších soch ve veřejném prostoru do péče GHMP.