O první vlaštovce a strašidlech

Jinými slovy o sbíce Marek v Moravském Krumlově a o rozpadajícím se zámku, v němž sídlí duch Slovanské epopeje.

Prezentovat současné umění na neobvyklých místech zejména pak industriálního, méně často památkově-chráněného charakteru se v posledních letech stalo rozšířenou praxí. Samotná výstava se tak dostává nejen do nového historického kontextu, ale představuje i důležitý nástroj aktivizace veřejného zájmu o danou lokalitu, je prostředkem artikulace jejích problémů. Výstavu sbírky Marek v Moravském Krumlově tak média doposud reflektovala v kontextu budoucích osudů Slovanské epopeje a jejího možného návratu zpět do Moravského Krumlova.

Více než úvahy o návratu epopeje, tedy zatím dosti neurčitá “hudba budoucnosti“, byla pro kurátory výstavy Otevřeno – sbírka Marek, Mariku Kupkovou a Ondřeje Chrobáka, směrodatná autentická dispozice místa. Výstava byla nainstalována v prostorách zámeckého křídla, které se pro veřejnost otevřelo poprvé po dvaceti letech. Kurátoři ji koncipovali jako součást velkého vyprávění zámku, kde dochází k prolínání utopicko-pohádkové roviny se skutečnou dávnou i nedávnou historií místa. Minulost zde vystupuje v rhizomatické struktuře stavící jednotlivé historické epochy skrze hypotetický svět samotné výstavy do vzájemných vztahů a do nového kontextu s projevy současného umění. Pokud bychom chtěli obecně charakterizovat základní znaky výstavní prezentace, bude to zajímavá tenze mezi skutečností a fikcí, kterou zažíváme pokaždé, když se ocitneme na komentované prohlídce zámku, kde se skutečné historické události mísí s legendami o strašidlech, kdy se ocitáme jednou nohou v pohádce.

Téma odkazu k zámecké expozici je na výstavě patrné například skrze simulaci neexistujících zámeckého mobiliáře. Vystavené obrazy Krb, Hodiny, Lustr, a Křeslo (všechny z roku 2005) Ivety Plné naznačují reálné rozmístění předmětů v pokoji, zatímco obraz z cyklu Chodba od Michala Pěchoučka duchařsky oživuje existenci výdejního okénka učňovské kuchyně, která se zde v minulosti provozovala. Díla Josefa Bolfa, Hany Císařovské, nebo Tomáše Bujňáka a Lucie Dovičákové v zámeckých prostorách působí zase jako postavy tamějších duchů. Podobně tak i Zrcadlo (Vanitas, 2006, Milan Houser) vytváří zvláštní atmosféru hraniční situace mezi zdánlivou skutečností a realitou v odkazu k tradici benátských zrcadel vídaných v aristokratických sídlech a děsivou ornamentální výzdobou zpodobňující symboly dnešních válek. Fiktivní rovinu vyprávění podporují i vystavené exponáty z cyklu Bojovníci (2006-2007) Víta Soukupa manifestující téma hrdinství, nebo instalace vlajek nazvaná My jsme svět (2008) od Matěje Smetany navozující dojem slavnostní ceremonie. Jako o druhu rozporu mezi skutečností a možným světem lze o sbírce Marek a zámku v Moravském Krumlově uvažovat i z pohledu jejich budoucího, nyní stále ještě značně virtuálního potenciálu.

Sbírka Marek představuje možný svět hodnot svým zájmem o doposud neetablované umělce, čerstvé absolventy a studenty vysokých uměleckých škol, jejichž díla do budoucna mohou vytvořit značný kulturní kapitál. Osud samotného zámku je pak plný otazníků. Jedním z nich je možný návrat Slovanské epopeje, přičemž tato myšlenka se stala místním fantomem: prodejna lístků a suvenýrů i samotná výstavní expozice zůstaly nezměněny, jakoby připraveny na její okamžitý návrat. Kurátoři výstavy na tuto situaci reagovali tím, že chybějící plátna nahradili reprodukcemi malého formátu, jejichž dolní část odkazovala k původnímu umístění epopeje, zároveň s tím zachovali originální popisky děl i muzeální charakter instalace. V ponechání původních popisek, které jsou svou velikostí neúměrné k rozměru reprodukcí pláten, vytvořili zajímavou diskrepanci mezi přáním místních po návratu epopeje a nadějí, že se tak skutečně stane.

Automaticky s tím se nabízí otázka, jaká další využití zámku se nabízí. Vedení města Moravského Krumlova vyzvalo Moravskou galerii k umístění stálé expozice do prostorů zámku, tato varianta se ovšem ukázala být za současné situace nerealizovatelná. Jednou z dalších možností bylo přizvat prostřednictvím Moravské galerie ke spolupráci současné výtvarníky (Marek Pokorný, ředitel Moravské galerie, tak na příklad zvažoval oslovení Petra Nikla).

Ovšem v současné chvíli se jako nejpalčivější jeví otázka nutné rekonstrukce zámku. V minulém měsíci se zastupitelství Moravského Krumlova dohodlo s majitelem zámku, firmou Incheba na společné investici 6,5 milionu korun za přispění Ministerstva kultury. Ta je ovšem, díky havarijnímu stavu zámku, nedostatečná. V jeho prostorách se tak nadále realizuje to, co bychom mohli přiblížit ke konceptu heterotopie Michela Foucaulta, představující reálné místo sloužící jiným účelům, než kterým bylo určeno. Bývalou existenci kasáren, jídelnu učiliště, nebo jeho současný stav pak můžeme pravděpodobně považovat za jeden z nejhorších možných světů - strašáků, které zámek navštívili. Realizaci výstavy Sbírky Marek pak lze považovat za první vlaštovku, která naznačuje jednu z možných cest.

______________________________________________________________

Otevřeno – sbírka Marek / kurátoři: Marika Kupková, Ondřej Chrobák / Zámek / Moravský Krumlov / 8. 7. – 16. 9. 2012

______________________________________________________________

foto: Dušan Tománek