Artalk.cz

denní tisk 3. 9. – 8. 9. 2012

V pondělním Respektu vyšel rozsáhlejší text Jana H. Vitvara o životě a díle Karla Havlíčka (1907 – 1988), jehož výstavu reflektující více než čtyřicetiletou tvorbu můžete až do konce října zhlédnout v muzeu Montanelli v pražské Nerudově ulici. Pro výtvarníka – autodidakta, který tvořil převážně v noci, byly typické kresby démonických figur, jimiž se podle vlastních slov snažil zobrazit „svoji averzi vůči státu“. Vitvar vyzdvihuje Havlíčkův intuitivní přístup k tvorbě, když v závěru textu uvádí: „…tento seriózní doktor práv kreslil z okamžité vnitřní potřeby bez ohledu na to, zda to odpovídá nějakým kunsthistorickým tabulkám, a dělal to tak nutkavě, že bez toho ani nemohl jít spát. To je velmi cenné.“

Do kritiky snah o převezení urny s ostatky Františka Kupky z Francie do ČR se ve své glose v úterních Lidových novinách pustila Jana Machalická. „Převážet ho do Česka? A proč? Kupka si to zjevně nepřál. A není divu, jak je u nás zvykem, mnoho pochopení tu nezažil a doma se cítil ve Francii“, píše autorka. Machalická ministerstvu kultury navrhuje, aby se snažilo Kupkův odkaz podpořit jinou, užitečnější cestou: „může dát peníze na skutečně reprezentativní knihu o jeho díle, na podobnou výstavu. Nebo může zakoupit nějaké dílo do státní sbírky.“

Týdeník Reflex přináší ve čtvrtek velký text Petra Volfa o sochaři Karlu Neprašovi, od jehož úmrtí uplynulo v dubnu deset let. Článek vychází v souvislosti s Neprašovou výstavou v pražském Doxu. Při té příležitosti si Volf neodpustí kritiku Národní galerie: „Výstavy takových významných umělců, jakým byl Nepraš, by měla bezpochyby pořádat Národní galerie, protože od toho tady ze svého určení je: chceme-li, aby české umění nějak rezonovalo ve světě, musí být především důkladně ukázáno doma. Národní galerie je v tomto ohledu až nestoudně pasívní a alibistická.“ Vedle pozvání na výstavu, autor v textu shrnuje Neprašovo dílo a vzpomíná na poslední rozhovor, který s umělcem vedl několik dní před jeho smrtí.

Jiří Peňás ve čtvrtečních Lidových novinách píše o zániku uměleckého centra Tacheles v Berlíně. Budova, která vznikla v počátcích 20. století, má za sebou bohatou historii – byla luxusním obchodním domem, za války sídlem SS, v boji o Berlín byla zničena, aby se po válce celý objekt stal centrem alternativní kultury. Po soudní při mezi vlastníkem budovy, bankou HSH Nordbank, a umělci byl areál uzavřen.

V jihočeské příloze MF Dnes vyšel ve čtvrtek text upozorňující na výstavu Mjölk architektů v Českých Budějovicích. Součástí výstavy je i dřevěný domek na nohách, který stojí před budějovickou radnicí. „Dům lidem nabídne novou zkušenost z obývání minimálního prostoru. Ojedinělý zážitek uvnitř města přinese také procházejícím obyvatelům. Vytrhne je tak z běžného uspořádání prostoru a věcí,“ uvádí kurátor budějovického Domu umění Michal Škoda.

Helena Kardová se v pátečních Hospodářských novinách věnuje problému, který vznikl kolem Kupkova obrazu Tvar modré, jenž byl letos vydražen do zahraničí. Obraz je totiž památkové chráněn a nesmí opustit republiku. Nejasná situace vyvolala spor mezi pořadatelem aukce, galeristou Vladimírem Lekešem, a ministerstvem kultury. Kauza Tvaru modré tak otevírá obecný problém vývozu umění. „Do značné míry je to na libovůli úředníků. Nelze předem říct, zda ta konkrétní věc památkou bude, nebo ne. Může se stát, že o věc nikdo nejeví zájem, ale když se vydraží za hodně peněz, všichni se toho zaleknou, a preventivně ji prohlásí za kulturní památku a znemožní tak vývoz,“ tvrdí Jan Skřivánek ze serveru Artplus.

Na výstavu abstraktního malíře irského původu Seana Scullyho zve článek Filipa Šenka v pátečních Lidových novinách. Scullyho retrospektiva je až do 7. října k viděné v lineckém muzeu umění Lentos. Typickými motivy jsou pro malíře světoběžníka, pohybujícího se mezi New Yorkem, Barcelonou a Bavorskem, linie, plochy a prostory plné barev. „V dobře nasvíceném a vzdušném prostoru muzea Lentos vynikne malířův silný koloristický cit, který místy nabírá v barevných kombinacích sílu srovnatelnou s díly Marka Rotha,“ uvádí Šenk a uzavírá: „Scully o svém díle tvrdí, že neposkytuje žádné jistoty. Jednu ano: setkání s kvalitním malířským dílem“.

Filip Šenk se v pátečních Lidových novinách věnuje ještě jedné výstavě. Jde o prezentaci pětačtyřiceti prací Václava Hollara, které si můžete přijít prohlédnout do Grafického kabinetu Schwarzenberského paláce NG. Výstava nese název Čtyři roční období a k vidění je do konce listopadu. Kromě Hollarových grafik Šenk vyzdvihuje i výstavní prostor: „Samotný Schwarzenberský palác je hodnotným exponátem. I letmá procházka kolem vystavených děl barokních mistrů stojí za vynaložený čas.“

Magazín Víkend MF Dnes přináší v sobotním vydání pozvánku do pražské galerie Smečky nav výstavu Cykly, která představuje soubor koláží českých výtvarníků několika generací. Můžete se setkat s dílem Libora Fáry, Jana Švankmajera, Jana Koblasy, Michala Šandy, Pavla Holeky. „Vrcholem je pak cyklus 12 ročních obodobí od Jiřího Koláře.“ Výstava bude k vidění do 24. listopadu.

Článek shrnující 13. Benátského bienále architektury si můžete přečíst v sobotních Lidových novinách. Autor textu, architekt Adam Gebrian, hodnotí koncepci a úroveň celé výstavy, pro niž šéfkurátor David Chipperfield zvolil jako koncept „společný základ.“ Přestože Gebrian v textu vyzdvihuje expozice některých národních pavilonů (Německo, Polsko, Japonsko), vyznívá jeho text spíš kriticky, když například píše: „Letošní benátské bienále je tedy o ohlížení se zpět, o snaze porozumět historii a zpřístupnit ji současnosti… Všechno to je logické a odpovídá to společenské atmosféře…. Jen si nejsem jist, že je to dobře.“ Přes veškerou kritiku však výstavu doporučuje k návštěvě jako velmi inspirativní. Otevřená je až do 25. listopadu.