RE: Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi

Jsem ráda, že jsem se mohla seznámit s „panem Artalkem“, který, podobně jako „paní Národní galerie“, reagoval bez přesnějšího podpisu na můj komentář v Právu 24. srpna (zde). Argument Artalku, že jsem Národní galerii mohla kritizovat kdykoli předtím, když ji kritizuji dnes, je jistě univerzálně použitelný: nikdo nestihne protestovat proti všem nepravostem spáchaným od stvoření světa. Upozornila bych však na jistý rozdíl v předmětu kritiky: zatímco koncepce sbírek v době, kdy Národní galerii vedl Milan Knížák, vznikala v dlouhodobém horizontu 10-12 let, koncepce rušení a přesunů sbírek v době vedení Vladimíra Rösela se zrodila během několika měsíců. Zatímco dříve byly změny motivovány vcelku logicky různými vnějšími okolnostmi (například získání a oprava Schwarzenberského paláce nebo opuštění odlehlého zbraslavského zámku), dnes seznam změn působí dojmem voluntaristického rozhodnutí. K dislokaci sbírek dodám ještě jedno: za všechna zásadní rozhodnutí NG nesou odpovědnost její vedoucí odborní pracovníci, což jsou v daném případě až na výjimku stejní lidé, jako „za Knížáka“. Žádná „komise expertů“ ani „veřejné debaty“ z nich tuto odpovědnost nemůžou sejmout.

Ivana Kyzourová historička umění