Svět převrácených forem

Galerie Kabinet T. ve 32. budově Továrního areálu Zlín uspořádala historicky poslední akci ve svých dosavadních prostorech nazvanou MODUS OPERANDI. Tento termín je používán kriminalisty k označení osobitého způsobu provedení zločinu. Je to něco na způsob otisku prstu, rozpoznatelná signatura, nezaměnitelný styl, podle kterého můžete identifikovat pachatele. Modus operandi přátel umění představuje vytváření kontra-sítí, vytváření autonomních zón, náhlé mizení a vynořování se ve skulinách systému. Akce MODUS OPERANDI byla přetvářením tohoto uzavírajícího se prostoru.

MODUS OPERANDI měla být původně společná akce dvou autorů: Petra Bařinky a Pavla Strnada. Její přípravu však narušila tragická událost. Jeden z autorů – Pavel Strnad – letos nečekaně ukončil svůj život. Proto se původní koncept změnil v Bařinkovu prostorovou instalaci s využitím kreseb z pozůstalosti náhle zesnulého přítele. Akce se stala vyjádřením pocitu smutku a uctěním památky. Bařinka pracoval v galerii celý týden a zájemci mohli proces zrodu jeho díla sledovat v různých fázích, přičemž konečná instalace vrcholila v právě v okamžiku vernisáže.

Umělec pokryl celou jednu místnost temnou malbou, která nás provází po odvrácené straně světa. Ukazuje zde svět převrácených lodí, aut a autobusů, spadlých letadel. Na základě formy bychom tuto malbu mohli začlenit do řady děl světových autorů, která bývá označována souborným názvem „dooms-day art“ a někomu možná připomene Gondryho žertovnou „disastrologii“ z filmu Nauka o snech. Den zkázy, poslední soud či apokalypsa představují nejen téma, ale i specifickou dynamiku forem. Nacházíme ji například v Posledním soudu od Hieronyma Bosche, v Triumfu smrti Petra Breugela a nověji u bratrů Chapmanů či u Douglase Gordona. Vždy zde nalézáme groteskní převrácení očekávaných forem. Karnevalová mutace tělesnosti a hmoty připomíná křehkost lidského světa. Vyvolává současně děs i smích. Zdá se mi, že Petr Bařinka za svůj modus operandi zvolil hravou formu, která umožňuje zpracovat i ty nejtragičtější události v našich životech. V kontrastu k monumentální a přesto pietní černo-šedé malbě vynikaly drobné kresby Pavla Strnada zakomponované do prostoru malby, čímž vznikl mezi oběma autory dialog, který již jinak bohužel není možný.

Druhá galerijní místnost zůstala oproti tomu bílá a byly v ní nainstalovány Strnadovy černé kresby. Bařinka tyto kresby protkal nepravidelnou horizontální sítí černých vláken, jakousi krystalickou krajinou či rizomou – plochou sítí bez centra. Divák si musel najít své místo mezi vlákny, aby si mohl kresby prohlédnout. Strnad stále výrazněji směřoval od světa snových a fantazijních figur k jejich mutacím. V tomto gestu bychom mohli vidět onen zvláštní proces „stáváním se jiným, stáváním se zvířetem“ (jak o tom píše Deleuze s Guattarim v knize Tisíc plošin). V jeho pozdních kresbách se pak zhmotňuje rozplývání forem, které byly nahrazeny abstraktními liniemi. Jakoby se samotné mizení formy stávalo obsahem. Výraz tak vyústil do rytmických linií a mračen nabitých fyzickou i duševní energií. Tato vůle vymanit se z forem napovídá, že pro autora možná bylo lepší „chtít nic, než nic nechtít“. Estetika mizení dala nakonec zmizet samotnému Strnadovi a kresby se tak bezděčně staly zprávou o jeho osudu. Instalace MODUS OPERANDI ve svém celku vytvořila působivé memento, které lze z určitého pohledu chápat i jako memento celého galerijního prostoru. Ve 32. budově se schyluje k rekonstrukci a Galerie T. hledá pro své působení nové místo v prostředí továrního areálu.

Michal Tošner Autor je odborný asistent na Katedře antropologie FF ZČU

______________________________________________________________

Petr Bařinka, Pavel Strnad: MODUS OPERANDI / Galerie Kabinet T. / Zlín / 23. 7. - 31. 8. 2012 (v srpnu otevřeno po telefonické dohodě)