Stratil v minimalistickém balení

Díky zásahu Tomáše Džadoně, který na sebe vzal roli architekta, se Dům umění v Českých Budějovicích proměnil v působivě rytmizovaný prostor sestávající se ze šesti totožných místností bez oken, aby tak vhodně podpořil charakter výstavy Václava Stratila. Hostujícím kurátorem se stal Jiří Ptáček, který s galerií spolupracoval již na několika výstavách v minulosti (např.: Jesper Alvaer - Barbora Klímová z roku 2005 či Sleva 20 procent z roku 2001, na které se Stratil představil Českým Budějovicím vůbec poprvé). Vznikl tak projekt s jasným a originálním konceptem, ušitý na míru prostorám v centru města.

Stratil v něm představuje dva soubory prací: třicet tři kreseb a třicet tři pasových fotografií. Obě série jednotlivě nejsou v kontextu umělcovy tvorby ničím neobvyklým. Zkoumáním možností autoportrétu v podobě pasových fotografií se Stratil zabývá již od počátku devadesátých let, a to především ve svých cyklech Řeholní pacient (1991-1994) či Nedělám nic (1998-2006) až do současnosti. Obvyklou náplní těchto cyklů byly fotografie simulovaných identit s proměnlivými výrazy i rekvizitami.

Naopak současná série se od imitace spíše odklání a připouští ji pouze vytvořením základní formy zobrazení, ke které se umělec po několik let vrací. Fotografie jakoby zde měla funkci zkoumání své samotné výpovědní hodnoty, ověřovala svou schopnost interpretace a záznamu času v rámci Stratilových civilních podob, a to vše bez nároku na jakoukoliv chronologii či posloupnost. Minimalismus vizuality celé výstavy je pak podpořen zapuštěním autorových miniaturních podobizen do čistě bílých zdí, ve kterých se pravidelně střídají s umělcovými tušovými kresbami.

Pojmy, které nám pomohou projekt interpretovat, jsou čas a paměť. V cyklu kreseb se autor navrací ve své tvorbě až k osmdesátým létům, v nichž se zabýval vytvářením velkoformátových monochromních kreseb. Ty vznikaly až obsesivním opakováním vedle sebe kladených linií v mnoha vrstvách, často vzájemně svírajících pravý úhel. Jednalo se o časově velmi náročná díla vyžadující až měsíce stereotypní práce. Od konce osmdesátých let se potom v takto vytvářených kresbách začínají objevovat i nápisy.

Díky umně vytvořené architektonické situaci (horní část kreseb je připevněna ke kovovým úchytům, pravidelně rozmístěným po obvodu místností) je v galerii k vidění rub i líc téhož díla. Tedy samotná kresba i s nápisem, který Stratil připojil na zadní stranu, a který by v běžných instalačních podmínkách zůstal běžnému divákovi zcela skryt.. Na rubu se setkáme s geometricky působivě vyvedenými prohlášeními typu: „ekonomie ticha“, „facka“, „totálně se znemožnit a přitom vydělat prachy“ či „vertikální nostalgie“. Líci pak dominuje v silné vrstvě vyvedená tušová malba opakující jednu ze základních linií.

Spojením v jeden celek se Stratilem použité prvky navzájem podporují a společně utvářejí zcela novou rovinu v přístupu k zaznamenávání a pozorování času a lidské identity. Odvaze kurátora Michala Škody propůjčit prostory galerie minimalistickým experimentům se opravdu meze nekladou. A vyplácí se. Důsledně propracovaná výstava matadora českého výtvarného umění je jedním z nejpoutavějších počinů českobudějovické galerie za poslední rok.

______________________________________________________________

Václav Stratil: 66 prací / kurátor: Jiří Ptáček / Dům umění České Budějovice / Dům umění / 21.6. - 26.8.2012

 

 

 

 

 

Eva Slunečková | Narozena 1989, absolvovala dějiny umění na Filosofické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, v magisterském studiu pokračuje na UMPRUM v oboru Dějin a teorie moderního a současného umění. Publikovala texty v časopisech Art+Antiques, Hospodářských novinách nebo na Artalk.cz. Do nedávna byla součástí kurátorského týmu Galerie KIV v Praze nebo editovala publikaci Co to je, Design a výzkum (CZECHDESIGN, 2016). Věnuje se kurátorství, zajímá se o zprostředkování umění divákovi, videoart, repetitivní strategie v současném umění a o design.