Sloup je třeba postavit

Pavel Štěpánek, prof. dějin umění na Univerzitě Palackého v Olomouci, reaguje na In_margine Mileny Bartlové o Mariánském sloupu, který stával na pražském Staroměstském náměstí. Štěpánek odmítání iniciativy za znovuvztyčení sloupu klade na roveň plánované demolici domu na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice.

Bohužel musím s kolegyní Bartlovou, se kterou si jinak rozumívám, zcela nesouhlasit a zásadně oponovat. Jestliže píše ohledně stržení mariánského sloupu, že to nebyl „nesmyslný vandalský čin“, ale „symbolický akt, protože sloup byl tehdy vnímán jako oslava habsburské vlády nad Českým královstvím“, tak situaci zcela zkresluje. Musela by nejprve napsat, že to byla pouhá skupina anarchistických vandalů, kteří to provedli proti všemu očekávání (a nikoliv, že by se většina obyvatelstva shodla, že je tuto akci nutné symbolicky provést), a že minimálně 80 procent českého obyvatelstva s tím nesouhlasilo.

A dále: tím vlastně schvaluje všechny barbarské zásahy, ať už provedené násilně v jednom rozhodujícím okamžiku, nebo pozvolnou manipulací, jakou je dnes připravované zbourání domů na Václavském náměstí (i jinde), proti kterému se staví skutečně většina (odborné) veřejnosti. Naprosto přehlédla, že ničivý čin malé skupiny anarchistů těžko mohl tehdy někdo přepokládat. A případné znovuvztyčení sloupu je především záležitostí urbanisticko-estetickou, a až na druhém místě lze hovořit o významových nuancích. Nebo se snad kolegyně Bartlová jako historička (umění) domnívá, že kdyby švédské vojenské tlupy, které vykradly Pražský hrad, pronikly i na Staré město, bylo by v Praze lépe?

Navíc sloup nemá nic společného s popravou česko-německých pánů; když už sem toto téma bylo zavlečeno, pak by bylo ovšem spravedlivé říci, že na počátku jejich činnosti stála snaha zavraždit královské zástupce vyhozením z okna. (Dnes by sice původci popraveni nebyli, ale skončili by v doživotním žaláři. Mám takto vyhazovat Béma, když nesouhlasím s jeho zlodějskou Open-kartou?)

Snad ještě více mě překvapilo ale autorčino tvrzení o „neutralitě veřejného prostoru“; kdyby ji chtěla Bartlová zachovat, musela by zbourat nejprve katedrálu sv. Víta, která se komunistické verbeži všeho druhu vždy zdála příliš drze vztyčená nad Prahou, podobně jako strahovský klášter, dále by musela snést kupoli a věž sv. Mikuláše a na neposledním místě i kostel P. Marie Vítězné s Pražským Jezulátkem, stejně tak jako by musela zbourat pražské synagogy, protože ty rozhodně neutrální nejsou; ani Gestapo ani SS k podobné neutralizaci nepřikročilo.

Neutralitou veřejného prostou je totiž naopak jeho schopnost pojmout zdánlivé či skutečné protiklady, upozorňující, že vývoj národa neprobíhá v linií, kterou předepíšou zpětně ničiví anarchističtí „hrdinové“, ale že má vícero složek, následně se snášejících.

text: Pavel Štěpánek