Artalk.cz

TZ: O setkání s odborníky na dílo Francise Bacona

„SLÁVA JE NEPŘÍTELEM PŘÁTELSTVÍ“ EDWARD LUCIE-SMITH 

Dne 26.6.2012 se v Galerii Gate, v Husově ulici 21 v Praze 1 setkali uznávaní experti na dílo umělce Francise Bacona, aby vnesli světlo do mnohých lživých a nepřesných zpráv, které se v posledních týdnech objevily v některých médiích (foto zde). Setkání se zúčastnili osobnosti jako Edward Lucie-Smith, spisovatel, básník a kritik umění, považovaný za jednoho z hlavních kurátorů díla Francise Bacona, dále Ambra Draghetti, mezinárodně uznávaná soudní grafoložka a advokát Umberto Guerini, velký znalec Baconova díla a obhájce pana Cristiana Lovatelli Ravarina, majitele kreseb vystavených v Galerii Gate.

Během tiskové konference byly jasně a bez jakýchkoliv pochyb vyvráceny lži, které se nedávno objevily v některých médiích, např. v MF Dnes. Ve své prezentaci paní Draghetti bez jakýchkoliv pochybností potvrdila autentičnost Baconových kreseb, a to na základě důkladné analýzy, která trvala 13 let. Analýzy, která se netýkala jen podpisů, ale též grafického tahu kreseb samotných.

Edward Lucie-Smith

Edward Lucie-Smith připomněl skutečnost, že se Francis Bacon stýkal v Itálii s Lovatelli Ravarinem. Tento fakt je historicky doložitelný,třebaže je nyní zpochybňován některými novináři. Podrobně vysvětlil i důvody, proč je naprosto přesvědčen o pravosti kreseb. Podle Lucie-Smitha našel Bacon v Itálii v kresbě nový způsob, jak znovu nechat na sklonku života rozhořet svou tvůrčí vášeň ve snaze o rekapitulaci celé své tvorby. To že kreslil je též fakt obecně uznaný, ať o tom někteří novináři píši cokoliv. Lucie-Smith mimo jiné řekl: „Pro Francise Bacona byla Itálie klidným přístavem, kde znovu objevil radost tvořit, daleko od všech polemik, tlaků a manipulací, které, jak vidíme dnes v Praze, neskončily ani po 20 letech od jeho úmrtí.“

Advokát Guerini odhalil zlovolnost pomluvačů, když zmínil, že paní Draghetti byla pověřena obžalobou (tedy stranou, která tvrdila, že jde o padělky), a nikoliv obhajobou, jak argumentovali někteří novináři. Guerini také prokázal, že mandátní smlouva s berlínskými galeriemi byla vypovězena a z tohoto důvodu byla podána žaloba za neoprávněné přivlastnění kreseb, které jsou ve vlastnictví Lovatelli Ravarina: není tedy pravdou, že tyto galerie oprávněně zadržují kresby.

Stejně tak není pravda, že soud v Cambridge prohlásil kresby Cristiana Lovatelli Ravarina za falza: tento soud se kreseb Christiana Lovatelli Ravarina vůbec netýká. Předmětem soudu byla platba peněžité částky spojená s případem bankrotu a kresby, kterými se anglický soud příležitostně zabýval, pocházejí od bratra univerzálního dědice Francise Bacona.

Na závěr byl přečten příspěvek, který pro tuto konferenci napsal pan Horacio de Sosa Cordero, slavný argentinský malíř, spisovatel, sochař a fotograf. Byl na tolik blízký Francisi Baconovi, že byl předvolán na konci dubna 1992 do Madridu, aby zde identifikoval jeho mrtvé tělo. I přesto, že pan Horacio de Sosa Cordero, nemohl kvůli nečekaným komplikacím přijet do Prahy, rád k debatě přispěl alespoň svým krátkým psaným pozdravem.

Horacio de Sosa Cordero nejen obhajuje přiblížení Bacona k Hrabalovi, které tvoří most mezi dvěma velkými umělci 20. století, ale také potvrzuje, že Galerie Marbourogh byla zásadně proti každé smíšené technice Bacona, který často cestoval do Itálie, kde mohl tvořit svobodně. Zejména pak píše, že v ateliéru Bacona v Londýně “bylo jen velmi málo přátel, se kterými se vídal denně. Peter Beard, když se vracíval z Afriky ze svých fotografických safari, David Sylvester, Lucian Freud, Georg Dyer a já. O několik let později John Edward a občas také přijížděl z Itálie jeden mladý novinář z Boloně, jmenoval se Ravarino, velmi sympatický, a s ním Francis Bacon jezdil do Itálie (do Říma, na Sicílii, do Cortiny d’Ampezzo, Boloni, Toskánska a dalších italských měst)”.

I Horacio de Sosa Cordero, tedy, prohlašuje s jistotou, že vystavené kresby jsou dílem Francise Bacona. Pamatuje si, že podobné viděl v jeho atelieru v Paříži.

Těmito prestižními příspěvky, byla tedy po několikáté potvrzena nesporná pravost kreseb Francise Bacona ze sbírky Cristiana Lovatelli Ravarina vystavených v Galerii GATE. Pravost, o které se mohli novináři, kteří zaútočili proti výstavě, snadno osobně přesvědčit, kdyby přišli a tak dokázali také svou profesní solidnost, která jim evidentně schází.

Pokud se novinář domnívá, že banální překlep v reklamních materiálech svědčí o nízké kvalitě výstavy, my se domníváme, že osobní návštěva výstavy, vyslechnutí obou stran daného sporu a prostudování si materiálů, svědčí zase o serióznosti novináře.

O vše další, lži, pomluvu a způsobenou škodu, se postarají soudy v Praze, Berlíně a Londýně, kde bude brzy podaná žaloba u soudu občanského a trestního, proti těm, kteří bez ochoty k dialogu a bez zájmu o seriózní analýzu, šíří v médiích lži a záměrně zkreslují pravdu, aniž by byli schopni decentním způsobem utajit svého mandanta.

Celý tým organizátorů výstavy prohlásil, že je přesvědčen, že dnešní konference byla významnou příležitostí k prokázání naprosté neopodstatněnosti podezření týkajících se autentičnosti Baconých kreseb. Celý text konference, včetně kompletního zvukového záznamu, bude zveřejněn v brzké době na internetu. Bude k dispozici všem, kteří se o věc zajímají a především těm, pro které je očividně pohodlnější špinit čestnou práci druhých z pohodlí svých kanceláří, než přijít a zúčastnit se osobně (nebo alespoň zastoupeni svými spolupracovníky) konfrontace s experty světového významu.

Na druhou stranu se není čemu divit: riziko vidět vyvrácení vlastních teorií plných pomluv a odhalení šířených lží není pro nikoho lákavou perspektivou.

Seriózní žurnalistika je naštěstí zcela jiná.

Andreas Pieralli