Artalk.cz

TZ: Jolana Havelková

Jolana Havelková / Pravidelná dávka emocí / Galerie Altán Klamovka / Praha / 29. 5. – 24. 6. 2012

Galerie Altán Klamovka v Praze

Jolana Havelková: Pravidelná dávka emocí

vernisáž se uskuteční 29. 5. 2012 v 18:00
výstava potrvá do  24. 6. 2012, otevřeno  so a ne 14:00-18:00
altán se nachází v parku Klamovka, tram. č. 6, 9, 10 a 16
kurátorka: Lenka Sýkorová

Pro Jolanu Havelkovou, která se řadí do proudu současné české fotografie je typická práce s různými postupy a technikami. Médium fotogafie ráda zkoumá z různých úhlů pohledů a také jej mnohdy překračuje do rovin ryze konceptuálního umění, kde je nadřazen obsah nad formou. Používá tak běžné postupy typické pro současné vizuální umění. Vystudovala Institut tvůrčí fotografie SU v Opavě a řadu let pedagogicky působila v Ateliéru fotografie a Ateliéru digitálních médií na FUD UJEP v Ústí nad Labem.

V Altánu Klamovka vystavuje soubor s názvem Pravidelná dávka emocí. Tento projekt Jolana Havelková vytváří od roku 2002. Konkrétně se jedná o „otisky“ oblečení jejího malého syna, které transformovala do podoby vizuálních obrazů. Fenomén otisků a záznamů běžných věcí ji zajímá od počátku její tvorby – stejně tak jako samotný proces sběratelství s fenoménem fetiše, kdy věci a předměty nabývají díky své historii na hodnotě, která je pro každého relativní.

Vystavený soubor Pravidelná dávka emocí byl vytvořen speciálním postupem skenování reálných částí oblečení na principu deníkového záznamu. Obrazy vznikly na základě určitého gesta – přenesením právě vysvlečeného šatstva na skener. Při bližším zkoumání souboru se pohybujeme na křehké hranici mezi reálným a fiktivním světem. Vzniklé objekty, připomínající roztodivné živočichy, rostliny a bytosti, jsou téměř protikladem symbolů, typických pro dětské oblečení.

Autorka se v tomto souboru především zamýšlí nad tím, za jakých okolností je člověk ochoten přikládat neživým věcem a předmětům nepřiměřený význam či se stávají projevem nekritického uctívání. Ambivalentní vztah k těmto oblečkům, zhmotněných do vizuálních záznamů vztahů a vzpomínek, zaznamenala Jolana Havelková s nadsázkou a hravou ironií.