Principy paměti

Jedním z tahounů letošního výstavního programu zlínské Krajské galerie výtvarného umění je jistě exhibice nejnovější tvorby dvou mladých slovenských výtvarníků, laureátů oceněných v rámci minulého V. Zlínského salonu mladých: Pavly Scerankové, držitelky Ceny Václava Chada, a Juraje Kollára, držitele Ceny Igora Kalného.

K dalším oceněním Pavly Scerankové, absolventky pražské Akademie výtvarných umění, patří zařazení mezi finalisty ceny Jindřicha Chalupeckého a slovenské Ceny Oskára Čepana. Její práce byly nedávno k vidění také na samostatné výstavě v brněnské Galerii OFF/FORMAT, o níž v A2 referoval Jan Zálešák, který svou recenzi nazval, myslím, velmi přiléhavě: Afektivní archeologie. Naproti brněnské výstavě ta zlínská představila díla výhradně zcela současné. Kurátoři Martin Fišr a Martin Beníček se rozhodli pro výběr prací velmi střídmý, avšak mimořádně působivý. V úvodu výstavy zaujímá první místo video Ihrisko (2007/2012), které snad předznamenává téma celé další výstavy, a sice fenomén intimní paměti. Své osobní vzpomínky v podobě textu tu Sceranková konfrontuje s obrázky stejného tématu, k nimž vždy uvádí také internetový zdroj, odkud daný obrázek pochází. Vystupňovanou intimitu pak představuje projekce diapozitivu fotografie otce s dcerou pocházející z rodinného alba, jež je promítána otvorem ve zdi kamsi za její úroveň. Z nejnovějších objektů a instalací jmenujme především již známou rozbitou čajovou konvici, jejíž střepy jsou nadstaveny na teleskopických rádiových anténách (Ano nebo ne, 2011), malý šicí stroj tahající nití za kliku (Východisko, 2011) a především větrák, na němž je přivázán vlající polystyrenový dekorativní prvek architektury připomínající štukové zrcadlo (Dekorace v průvanu, 2011).

Juraj Kollár, absolvent bratislavské Vysoké školy výtvarných umení a pražské Akademie výtvarných umění je pak především výsostně bytostným malířem. Na zlínské výstavě představil svá rozměrná i komorní, ale v obou případech především silně expresívní plátna, v nichž do krajnosti samotné mimeze předvádí hranici optické rozpoznatelnosti zobrazeného. K ní Kollár dochází díky expresívnímu dělenému až gestickému rukopisu, čímž pak otázku paměti posouvá do poněkud jiné roviny, roviny jakéhosi rozvzpomínání. Toto je nejvíce citelné například v plátnech Košila (2011) nebo Gulovačka (2011) či v cyklu portrétů slovenských politiků. Zvláštností některých obrazů je jejich sestavení z většího množství drobných pláten do jakési obrazové instalace monumentálních rozměrů, což je dobře patrné například na již zmíněném plátně Košila nebo na Gulovačce, ale do tohoto výčtu by patřila také rozměrná instalace s názvem Noční krajina (2008).

Výstava zaujme svou citlivou a mimořádně vyváženou volbou prací obou umělců, která vynikne především také díky nevelkému počtu vystavených děl. A konečně tato akce je podle jejích kurátorů již definitivní tečkou za posledním Salonem mladých: přede dveřmi již nedočkavě čeká jeho další ročník.

______________________________________________________________

Pavla Sceranková a Juraj Kollár / kurátoři: Martin Fišr, Martin Beníček / Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně: Zámek / Zlín / 8. 2. – 29. 4. 2012