Artalk.cz

denní tisk 11. 4. 2012

Výstava Ostrovy odporu manželů Ševčíkových je v článku A2 přirovnána k adopci z rozumu (zde). „Je zbytečné hodnotit, jak by výstava dopadla za jiných podmínek. Je však jisté, že by nedošlo k tomu, co je znát na prezentaci ve Veletržním paláci: není na co navazovat, neinformovaný návštěvník je zmatený, v horším případě se cítí podvedený. Je to logické – v současnosti ani v uplynulých letech ho nikdo na podobný zážitek v prostředí této galerie nepřipravil.“

A2 připravila rovněž rozhovor s Edith Jeřábkovou, která se na přípravě výstavy spolupodílela. Vysvětlen je název celé výstavy, který byl nakonec pozměněn přáním NG o větší údernost. Odpor je chápán především sociologicky a umělecky – jako odpor k postmoderně. K výběru exponátů: „Netvrdím však, že je to úplně subjektivní výběr, protože jsme se snažili být zodpovědní k tomu, co se událo – ne tedy k jednotlivým autorům, ale k tématům, která jsme si stanovili bez ohledu na to, co se nám líbí nebo nelíbí.“ Ke spolupráci s NG: „Proběhla mnohá jednání, ale ochota či vstřícnost často chyběly. O vzájemnou shodu jsme začali usilovat až při realizaci výstavy.“

O výstavě napsal do Práva článek i Milan Knížák, které nezná než slova kritiky: „Výstava sama je totálně zmatená, nelze vystopovat důvody, které vedly k prezentované instalaci, a na dotaz odpovídají tvůrci výstavy, že je to záměr. (…) Z velké většiny se jedná o díla napodobující většinové světové trendy prosáklé komercí a to ještě v bojácné maločeské podobě. Pro návštěvníka znalého vývoje umění v posledním čtvrtstoletí je tato přehlídka ukázkou českého epigonství, malodušnosti a názorového zmatku.“ Knížák v kritice několikrát připomíná, že „to se za posledních dvanáct let nikdy nestalo.“ (celý článek zde)

V Interaktivní galerii Becherova vila v Karlových Varech začala výstava Olomuciana aneb Pět pozic olomoucké malby. „Lyrizovanější podobu malby zastupuje soubor děl Jiljího Sedláčka, expresivnější chromatikou se vyznačují obrazy Petra Zlamala, působivá gestická zkratka je typická pro Lubomíra Schneidera a Jiří Hastík, autor projektu, oslovuje návštěvníky minimalistickými monochromy spolu se soustředěnou instalací. Pětici malířských souborů uzavírá výsostně kultivovaná malba bytostného figuralisty Zdeňka Vacka a celkovou kolekci doplňuje Marek Trizuljak svými skleněnými objekty,“ přiblížil pro karlovarskou MfDnes ředitel Galerie umění Karlovy Vary Jan Samec.

Monumentální sochy stojící před Veletržním palácem se budou stěhovat. To již není žádná novinka. Zájem o ně však projevila soukromá galerie vznikající v prostředí ostravských dolů. Možný problém bude se sochami Král a Královna od Milana Knížáka, které jsou z dřevotřísky a převoz možná nepřežijí. Více v pražské MfDnes.

Jsou známa jména, která odborná komise doporučila do vedení AJG. Jsou jimi památkář Roman Lavička a ředitel OGV Aleš Seifert. Volba ředitele se však o dva týdny oddaluje – radní si chtějí s oběma adepty promluvit osobně. Plány obou zájemců představuje Českobudějovický deník.

Petr Fischer se v HN věnuje retrospektivě Damiena Hirsta (zde), při níž se opět vynořily otázky, zda jsou jeho díla vůbec uměním, a zda celá jeho činnost není jen marketingová bublina mající přinést pouze zisk. „Kdo se chce dívat, a ne množit mediální historky, snadno zjistí, že Hirstovo londýnské ohlédnutí za čtvrtstoletím tvorby ve zkoušce časem odvážně odolává a nabízí minimálně jedno „věčné dílo“. Jmenuje se příznačně Tisíc let: předvádí životní cyklus much, které se v uzavřené vitríně rodí, prolétají otvorem do druhé části podivného terária, kde se vrhají na krev na hlavě z mrtvé krávy a nakonec končí na elektrické mucholapce.“