Artalk.cz

denní tisk 21. 3. 2012

Mf Dnes otiskla pozvánku na mezinárodní veletrh současného umění Art Prague, který se bude konat již po jedenácté. Na veletrhu se budou prezentovat na dvě desítky nejen tuzemských galerií a vedle již osvědčených jmen umělců se setkáme i s kurátorskými projekty zaměřenými na začínající tvůrce a studenty. Zvláštní část expozice bude věnována Karlu Neprašovi a jeho žákům – Nepraš, od jehož smrti uplynulo již 10 let, by letos oslavil osmdesátiny.

Magdalena Čechlovská se v Hospodářských novinách zabývá výstavou malíře Jana Merty Mým Pražanům k šedesátinám, která probíhá ve Špálově galerii v Praze. Mezi vystavenými plátny vyniká jeden z portrétů: „I když tvář lehce schoulené postavy je nezřetelná, mýlka není možná: jde o malířku Adrienu Šimotovou. Obraz, který je nejkrásnějším dílem pražské výstavy, je současně poctou umělkyni. Merta vystihl lehkost a vnitřní usebrání, které jsou pro dílo Šimotové typické.“

Dále v Hospodářských novinách najdeme další pozitivní reakci na výstavu Krištofa Kintery, tentokráte od Petra Fischera: „Kintera jako by pečlivě četl existenciální filozofy, kteří právě v tom největším úpadku spatřují východisko ze zapeklité situace, přesně podle hesla, že „čím hůře bude, tím lépe“, protože jedině v opravdu hluboké, totální krizi, v neustálém upadání se třeba můžeme probudit, chytnout se za nos a změnit chování. A přesně takto dialektické jsou i Kinterovy sochy.“ (celá recenze zde)

V Brněnském deníku nás zaujala kratičká zpráva o návštěvnosti výstavy Obrazy mysli / Mysl v Obrazech – do Moravské galerie se na ni přišlo podívat 21 718 návštěvníků.

Severočeské Deníky upozorňují na vernisáž výstavy Ateliéru malby Jiřího Černického z pražské VŠUP v Galerii Emila Filly v objektu bývalé armaturky v ústeckých Předlicích. Na výstavě s nesrozumitelným názvem At 307: ???? ????? lze očekávat práci s tajemstvím a mystifikací, což jsou témata Jiřímu Černickému velmi blízká.

Ve středočeských Denících vyšel rozhovor s fotografem Jiřím Hankem, který před několika dny obdržel cenu za celoživotní přínos české fotografii. V rozhovoru mluví např. o způdobu, jakým pořizuje portréty: „Když někoho fotografuji tak se s ním potřebuji znát a také navázat kontakt. Nekradu momentky na ulici, takové snímky téměř nedělám. Když jsem fotografoval cyklus Lidé z Podprůhonu, to byl jeden z prvních mých větších cyklů, začal jsem se toulat v těch uličkách, mezitím jsem se seznámil se spoustou lidí. Kniha pak obsahuje exteriéry, interiéry, portréty lidí. Je to hluboká sonda do života lidí ve čtvrti Pod průhonem.“