Ve frankfurtském muzeu Schirn probíhá výstava Edvard Munch: Moderní pohled, kterou za Lidové noviny navštívil Jiří Peňáz. Výstava se Muncha snaží představit jako moderního umělce 20. století, a ne jako zástupce velkým jmen konce 19. století. „Ano, Munch byl modernista, chodil do kina, cestoval, fotografoval, poslouchal rádio. Byl „durch und durch modern“, snaží se ukázat výstava v Schirnu.“

V Galerii výtvarného umění v Náchodě probíhá výstava Mařákovců. Rozhovor s ředitelem galerie, Janem Kapustou, otiskl Náchodský deník. „Výstava žáků Mařákovy krajinářské školy představuje nejen díla známých a uznávaných autorů, ale bylo i naším záměrem vystavit právě ty Mařákovce, kteří se dosud do výstavních síní nedostali, a kteří se v současnosti objevují spíše na aukcích, kde si jich všímají poučení a vzdělaní sběratelé a vytvářejí z nich takovéto ucelené sbírky.“

O výstavní strategii nákupních galerií píše Hana Rojková v MfDnes. „Obchodní centra se stále více dostávají do alespoň vzdálené konkurence galerií a muzeí. Lidé často nemají dostatek času na to, aby si zašli na výstavu. Kulturu jim tak obchodní centra přinášejí alespoň po kouskách rovnou před kola nákupních vozíků.“ Článek však opomíjí jednu postatnou skutečnost – návštěvníci takřka vždy uvidí pouze faksimile uměleckých děl.

Naďa Klevisová se v Magazínu HN věnuje kustodům. Na příkladě několika pražských výstavních prostor a jejich kustodek a kustodů představuje jejich práci. Úkoly kustoda definuje například Dolores Šrůtková z Domu U Zvonu takto: „Sledovat, aby se nic nepoškodilo, ale chovat se příjemně, neslídit za lidmi.“

Tomáš Pospiszyl se v LN věnuje fenoménu videomappingu, což je promítání pohyblivého obrazu na architekturu, která se pak všelijak transformuje. „Iluze „jiné“ reality je fyziologicky neodolatelná. Jenže když se na řadu videomappingových show podíváme ze záznamu, připomínají spíš přemílání obrazových stereotypů, nebo dokonce nudnou prezentaci nového 3D softwaru. Stačí dokonalost smyslové iluze k tomu, aby se stala uměním?“

V neděli proběhne v Topičově salónu aukce, na kterou láká Naďa Klevisová v HN. Dražen bude jeden z předabstraktních obrazů Františka Kupky nebo Potapěč od Toyen.

Město Brno vypíše výběrové řízení na pozici ředitele Domu umění Rostislava Koryčánka, s jehož prací není spokojeno. Mělo dojít k úbytku návštěvníků a galerie není přitažlivá pro širokou veřejnost. „Máme to dělat se vší vážností. Ale chystat výstavy, které by lákaly enormní počet návštěvníků, typu ‚barbína‘ nebo ‚Kuky se vrací‘, to není možné,“ hájí se Koryčánek. „Snažíme se udržet kvalitu mimořádně vysoko. Nemůžeme pak počítat s tím, že sem bude chodit tolik lidí jako do Olympie,“ dodal. O plánovaném konkurzu informuje jihomoravská MfDnes i Brněnský deník. Už teď se zvedá vlna kritiky magistrátu z řad umělců a teoretiků.

Katarská princenzna Majasa Ál Thání byla časopisem The Art Newspaper označena nejvlivnější osobností na trhu umění za loňský rok. Královská rodina totiž v Dauhá buduje muzeum moderního umění, pro které získala například Hráče karet od Cézanna, který podle nepotvrzených informací stál 250 milionů dolarů. Vyjma financí disponuje rodina i špičkovými odborníky na sběratelství. Více v HN.