TZ: Eva Sakuma

Eva Sakuma / Prosvítání / Galerie 1. patro / Praha / 8. - 31. 3. 2012 

Eva Sakuma – Prosvítání

„Japonská kultura se svou jinakostí ke mně prosvítá a já se snažím na plátně zachytit některé paprsky, jemné matné tóny i ostré kontrasty. To neobyčejné, co občas místní považují za běžné a samozřejmé.“

Obrazy Evy Sakumy odrážejí realitu, již současně jako by zahalovaly do tajemna neskutečna. Ačkoli jejich náměty nám mohou být kulturně a společensky vzdálené, jsou nám přesto niterně blízké, rozechvívají v nás důvěrně známé pocity souznění i pomíjivosti. Také v případě dnešní výstavy, jež je výsledkem tříleté práce, zůstává inspiračním zdrojem malířky současný i historický svět Japonska, kam se se svým mužem Sotou a dětmi každoročně vrací, aby zažila kvetení sakur a na fotografiích zachytila nejrůznější momenty tamního života a přírody. „Prostor tradičního japonského domu na venkově, kde žijí rodiče mého manžela, je plný průzorů, průsvitů a neustále se rafinovaně opakujících geometrických motivů. Dokonalá koule lampionu od legendárního designéra Isamu Noguchiho spolu s přísnou pravidelností dřevěné mřížky posuvných dveří a oken tvoří fascinující harmonii tvarů a objemů. Vše je tak dokonalé. A tak obyčejné a prosté.“ Právě podle svých fotografií a někdy též podle archivních snímků, které ji něčím upoutají, posléze ve svém pražské ateliéru Sakuma maluje své obrazy pomocí i několika vrstev většinou bílých teček, které volí v různých směrech a intenzitě a z nichž tak na předmalovaném obraze vzniká působivý, do jisté míry abstrahující rastr, díky němuž se námět zastavený v čase posouvá do jiné dimenze: jako by se vytrácel a zároveň vynořoval. Náročná pointilistická technika představuje současně pro malířku meditaci: „Umožňuje mi setrvat s obrazem delší čas, na začátku je jeden malý bod a v něm je obsažen budoucí obraz, kód, který se stane časem rozpoznatelný. Obraz spolu se mnou rozhoduje, kolik bude odhalovat a kolik zůstane skrytého a tušeného. A naopak, ve vrstvách znovu a znovu překrývám celé plátno, někdy až třemi vrstvami bodů, ve snaze zpřítomnit neviditelné, neuchopitelné, co je mezi mnou a mým vnímáním.“ Postavy na obrazech jsou k nám často obrácené zády, pohroužené do vlastních myšlenek při pohledu z okna, hře na klavír, v údivu před vodopádem, každodenní chůzi po ulici… a my se jen můžeme dohadovat, na co myslí a co opravdu vidí. Jako by v těchto zastaveních malířka zachytila okamžik jakéhosi očekávání. Stejně tak i její interiéry a krajiny mohou ztělesňovat klid a krásu současně s jistým zneklidněním. Jsou tiché a soustředěné, a přesto naléhavé.

Nové obrazy a práce na papíře Evy Sakumy, v nichž volí převážně monochromní, často černobílou barevnost jen občas prozářenou jasnými tóny, vyprávějí o vzácné harmonii, blízkosti i vzdálenosti. Mohou působit jako kdyby padající okvětní lístky sakur tvořily rastr obrazu. Námět samotných rozkvetlých sakur a jejich svátku Hanami však na výstavě nehledejte, podle autorky snad ani není možné tento jedinečný okamžik a atmosféru na plátně zachytit. Tvůrčí dialog s japonskou kulturou je pro Evu Sakumu „výzvou a zároveň cestou hledání vlastní harmonie, přiblížení se a pochopení toho, co ke mně prosvítá skrze papírové posuvné stěny, bambusové háje a mlhy kolem hor“.

Tereza Bruthansová, Ph.D., březen 2012