Artalk.cz

denní tisk 2. 3. 2012

Tomáš Pospiszyl udělal pro LN rozhovor s nakladatelem bibliofilských knih, Zdeňkem Křenkem. „Jako ilustrátory jsem chtěl získat umělce, kteří nebyli zavedeni jako ilustrátoři. Jenže mne tenkrát nikdo neznal. Mým snem bylo vydat knihu například s Václavem Boštíkem. Když jsem k němu přišel, zrovna u něj byla Adriena Šimotová. A hned mi řekla, že by také chtěla nějakou knihu ilustrovat. A tak se začalo nakladatelství rozvíjet a postupně jsem získával i klientelu.“

Tomáš Pospiszyl se v Lidovkách vrací k výstavě Kryštofa Kintery, kterou recenzoval již ve středu. Zamýšlí se především nad tím, proč se v hlavním městě tak málo pořádají reprezentativní výstavy současných českých umělců. „Bojí se muzea a galerie, že lidé přijdou už jen na Fillu, Kupku, Muchu a Toyen? Nebudou-li však svými výstavami vytvářet klasiky nové, dějiny umění jimi v obecném povědomí doopravdy skončí.“

V Oblastní galerii v Liberci vystavuje pět mladých umělců (Robin Kaloč, Irena Kárníková, Alžběta Skálová, Hana Šuranská a Linda Čiháková) své pohledy na krajinu. „V dnešní době se s problematikou krajiny a ekologie umělci nevyrovnávají pouze tradičními technikami jako je malba, kresba nebo grafika, ale pracují s tímto tématem za přispění nových médií, fotografie, konceptuálního umění nebo land artu, což je umělecký směr, který přírodní prvky využívá většinou přímo ve volné krajině,“ vysvětluje pro Deníky Libereckého kraje kurátorka výstavy Markéta Kroupová. Článek obsahuje rovněž medailony všech umělců.

Muzeum Montanelli představuje část sbírek Muzea pronásledovaných umění v Solingenu „Expozice vyznívá nadějně i beznadějně, ztělesňuje sny neboli touhu lidstva po životě v demokratických režimech, ale i noční můry, pod nimiž cítíme strach z terorismu, diktatur, válek a násilí.“ Informuje deník Právo v příloze Víkend.

Ve středu byla uzávěrka podání přihlášek na nového ředitele AJG. Volbu však provází řada pochybností – ať již nestandardní postup současného ředitele Berkovského, který si nechal poradit od krajského úřadu, jak projekt koncipovat; nebo složení výběrové komise, které předsedá zemědělský inženýr. Členy komise jsou i Milan Knížák, jedna z jeho spolupracovnic Anna Janištinová, nebo ředitelka Náprstkova muzea Eva Dittertová. Více v Denících Jihočeského kraje.

Výstava Kryštofa Kintery v Městské knihovně v Praze se dočkala recenze z pera Petera Kováče v dnešním Právu. „Kintera je konceptuální umělec, takže hledá různé výtvarné možnosti, jak pomocí umění ukázat v čem a kde žijeme, jaké jsou naše slabosti a touhy. Ironizuje také současný stav společnosti, hromadění peněz, různých tretek, korupci i mezilidskou vulgaritu.“ (…) „Jeho retrospektivní výstava je zážitkem. Sám autor ji nazval Výsledky analýzy a je trefnou bilancí. Reprezentativní katalog vydává k výstavě i Kinterově dílu nakladatelství Arbor vitae.“ Kováč hodnotí na 95 %.

Lucie Drdová v HN představuje publikaci o Janu Kotíkovi, kterou vydala Národní galerie. „Publikace je unikátním dokladem tvůrčí invence a nevyzpytatelnosti životního osudu. Snad se Národní galerii podaří uspořádat retrospektivní výstavu, kterou k této publikaci původně plánovala.“

V květnu se bude v New Yorku dražit jeden z nejznámějších obrazů vůbec – Výkřik Edvarda Muncha. Prodávat se bude jedna ze čtyřech variant obrazu – tři jsou v Národní galerii v Oslo, čtvrtá v soukromých rukou. Obraz prodává potomek Munchova souseda a přítele, který chce za utržené peníze opravit Munchův dům s ateliérem. „Skutečné ikony světového umění se draží mimořádně vzácně. V aukční síni měli problém odhadnout cenu, za niž se Výkřik prodá. Stanovili ji na 80 milionů dolarů, ale nakonec to může být i víc.“ Podrobné informace přináší Naďa Klevisová v magazínu Víkend HN.