Čekání na comeback malby

Cena kritiky oslavila letos 5. ročník podobně jako Cena 333 Národní galerie, ale přesto se kolem ní téměř žádná diskuze nekoná. Její tiché spočívání na půdě uměleckých cen je skoro až zarážející. Může za to málo známý prostor, ve kterém výstava probíhá, nebo nedostatečná a neatraktivní propagace Ceny? Co nám vlastně Cena kritiky přináší nového a proč bychom se měli (či neměli?) jít podívat na její výstavu do paláce Adria?

Oproti Ceně Jindřicha Chalupeckého nebo konkurenční Ceně 333 v NG se v případě Galerie kritiků většinou jedná spíše o méně známé autory. Už proto stojí Cena kritiky za povšimnutí − nabízí pohled do skupiny méně etablovaných umělců, především malířů. Jelikož se zaměřuje přímo na malbu a její přesahy, může být i zajímavým protikladem k výše zmiňovaným oceněním. Laureáti Ceny Jindřicha Chalupeckého už jsou dlouhé roky spíše konceptualisté nebo výtvarníci pracující s objekty v prostoru. Klasická malba jako kdyby na svůj „comeback“ teprve čekala.

Částečně je tato situace samozřejmě pochopitelná. Možnosti malířského vyjádření nejsou na rozdíl od konceptuálního umění nekonečné, výtvarník je chtě nechtě omezen rozměrem plátna a barevnou škálou. Jak ale ukazuje výstava letošních finalistů Ceny kritiky, malba může být někdy velmi širokým pojmem.

Když mluvíme o díle Martina Krajce, spíše než obraz by se hodilo použít slovo objekt. Rám provokativně asociuje desktop nejmodernějších počítačů, obličej dívčí figury nevidíme, protože na ni zrovna dopadá naddimenzovaný mléčný proud, jenž se vznáší v prostoru před obrazem. Bezradný návštěvník před objektem nervózně podupával, někdy vás mohou zradit i vlastní asociační schopnosti.

Více jasná se zdají díla výtvarníků, kteří se při udílení Ceny setkali společně na druhém místě. Kamila Rýparová překrývá akrylové linie na plátně tmavým voskem, který vytváří hrubou informelní plochu a pohlcuje tak prostor těžkou a tísnivou náladou. Jiný přístup k vyobrazení prostoru představuje Tomáš Bárta. Ten prostřednictvím precizní kresby vytváří iluzorní architekturu, ve které zdůrazňuje geometrické vztahy.

Na závěr je třeba ještě představit Josefa Achrera, laureáta letošní Ceny. Achrer se již po několik let zabývá vztahem člověka k přírodě, jeho formální styl se ale stále mění. Obě převažující polohy jeho tvorby − geometrické pojetí a minimální malbu − lze na výstavě spatřit. První aspekt zastupuje obraz Terária č. 12, na němž se v abstraktním prostoru pohybují těžké a monumentální „obytné soubory“. Druhý aspekt zase dva černobílé obrazy s abstrahovanými symboly krajiny, které sice poznáváme, ale samotná krajina nám zůstává cizí.

Spíše než vysvětlení toho, jaké tendence v současné malbě převládají, přináší výstava finalistů Ceny kritiky nejistotu a zmatek, což však příhodně koresponduje s náladou mladého umění. K neatraktivnosti výstavy bohužel přispívá poněkud mdlé prostředí a jistá nedbalost při instalování obrazů. Někde se papír již odlepuje a jinde se dokonce celá kresba sesunula na dno zasklení. Jako zamyšlení nad tím, jak vypadá současná česká malba, ale výstava poslouží skvěle, protože nabízí hned několik možností, jak lze pojem malba vůbec skloňovat. Nakonec ale zůstává otázkou, zda-li už cen pro mladé umělce nemáme na naše nevelké výtvarné prostředí přespříliš? A proč pořádat zvláštní ocenění jen pro malbu, která se tak vyděluje od ostatních aktuálních výtvarných médií? Proč nemá podobnou cenu také fotografie nebo sochařství? A vedlo by takové dělení k něčemu? Vždyť už máme jednu významnou cenu (Jindřicha Chalupeckého), která zastřešuje všechny proudy ve výtvarném umění. Na druhou stranu se této Ceně vyčítá jistá nepestrost, dlouhá léta při vyhlašování vítězného výtvarníka převládalo konceptuální umění. Možná o stavu současné malby vypovídá také fakt, že poslední laureát CJCH, který pracuje s malířskými plátny, byl Michal Pěchouček v roce 2003. Zřejmě si na návrat klasické malby na umělecké výsluní budeme muset ještě počkat.

______________________________________________________________

foto: Anna Remešová

______________________________________________________________

Cena kritiky za mladou malbu / Galerie kritiků / Praha / 24. 1. - 26. 2. 2012

 

Anna Remešová | Je redaktorkou Artalk.cz. Vystudovala teorii a dějiny moderního a současného umění na UMPRUM a byla členkou Ateliéru bez vedoucího. Aktuálně se jako doktorandka na AVU věnuje výzkumu Náprstkova muzea v Praze.