Richterovi k osmdesátinám

Gerhard Richter oslavil 9. února 80. narozeniny. Protože německý malíř už několik let neposkytuje médiím interview, přinášíme při této příležitosti "alespoň" rozhovor s ředitelem Archivu Gerharda Richtera Dietmarem Elgerem, jednou z osob, která má k Richterovi nejblíže.

Proč se vlastně Richter tak zarputile vyhýbá rozhovorům? Poptávka je tak veliká, že by nebylo možné všem vyhovět. A proto se podle mne rozhodl raději nedávat žádné rozhovory.

No dobře. Ale řekněme, že teď, v souvislosti s jeho narozeninami a retrospektivami je ten zájem enormní. Ale jeho nechuť poskytovat rozhovory není žádnou novinkou. Tak úplně to zase ale pravda není. Existuje více než pětisetstránková publikace (pozn. red.: Gerhard Richter - Text), kde jsou chronologicky seřazeny Richterovy dopisy, rozhovory nebo prohlášení. Gerhard Richter chce před publikováním každý rozhovor vidět a často jej upravuje, což samozřejmě zabírá spoustu času.

No ale potom tady tedy nemluvíme o autentických rozhovorech. Spíš je lze chápat jako na umělecká prohlášení.

Jak a kdy jsi se vlastně s Richterem potkal? V dubnu roku 1980 když jsem studoval v Hamburku. Jako téma své seminární práce jsem si zvolil právě jeho. Napadlo mě, že když už mám psát o současném umělci, což v dějinách umění není až tak časté, mohl bych s ním udělat rozhovor. Zavolal jsem mu, domluvil si návštěvu a udělal s ním nakonec i ten rozhovor.

V té době už byl Richter známý. To ano, ale zdaleka ne tak, jak je tomu dnes.

Jak jsi přišel k jeho číslu? Koupil jsem je tu báječnou věc - Art Diary, kde jsou adresy a telefonní čísla většiny domácích i zahraničních umělců či kritiků. Nejvíc mě na tom fascinovalo, že tam byla adresa a číslo Andyho Warhola. Říkal jsem si, podívej si, stačí vyťukat pár čísel a můžeš mluvit s Andym.

Andymu jsi ale nezavolal? Ne. Ale zavolal jsem Gerhardu Richterovi (smích).

Vzpomínáš si ještě, na čem tehdy v ateliéru pracoval? Docela přesně. Na abstraktních obrazech. Myslím, že tam visela dvě velká zrcadla a plátno Faust.

O čtyři roky později, v roce 1984 jsi se stal Richterovým sekretářem. Tohle slovo zní divně. Představuji si, že náplň tvé práce tvořilo vaření kávy a vyřizování pošty. Až na to vaření kávy by to sedělo (smích). Ne, kávu nepiji, a proto ji neumím ani uvařit. Gerhard Richter má v ateliéru asistenty, kteří mu pomáhají míchat barvy nebo čistit štětce. A potom také sekretáře, mezi jehož úkoly patří například vyřizování hovorů nebo psaní dopisů. Mimo to jsem také fotografoval, vytvářel dokumentační materiál.

Proč jsi po roce odešel? Bylo to bohužel časově omezené. Mým cílem bylo, mimo těch kancelářských aktivit, vytvořit přehledný soubor díla, který byl součástí katalogu k Richterově düsseldorfské retrospektivě v roce 1986.

Richterův archiv v Drážďanech zahájil svoji činnost v roce 2006. Co jsi dělal mezitím? Po oné krátké kariéře sekretáře jsem pracoval jako kurátor v dortmundském Muzeum Ostwall, odkud jsem přešel do Sprengel muzea v Hannoveru. Tam jsem vydržel neuvěřitelných sedmnáct let.

Pamatuješ si ještě na den, kdy ti Richter zavolal, aby ti nabídl místo ředitele archivu? Samozřejmě. Zavolal mi a zeptal se mě, jestli bych o to místo měl zájem. Vlastně mi původně vůbec volat nechtěl, protože si myslel, že by to pro mne nebylo dost atraktivní, spíše krok zpátky. Byla to asi poslední možnost vyzkoušet něco jiného, a tak jsem kývl.

A tak jsi se ocitl v Drážďanech. Začátek nebyl úplně jednoduchý: cizí město, nová práce a ke všemu jen jeden umělec. Často se mě kolegové ptají, jestli to není nudné. Ale všechno se netočí se pouze kolem Richtera, není to tak jednostranné. Vydáváme publikace, organizujeme symposia, připravujeme výstavy, připravujeme třetí svazek souborného přehledu díla. Navíc se v jeho díle perfektně orientuji.

Existuje otázka týkající se Richtera, na kterou bys neznal odpověď? Taková není. Ale samozřejmě existuje několik, na které neodpovídám (smích).

V posledních měsících se setkáváme s obrovským mediálním zájmem o Richtera. Protože Richter se rozhovorům brání, připadla tahle příjemná úloha Tobě. Jaká byla nejčastější a nejnepříjemnější otázka, kterou jsi dostal? Mezi nejoblíbenější bych určitě zařadil tu, proč je Richter tak důležitý. A jedna z těch méně příjemných byla, jestli mám doma nějaké Richterovy obrazy (smích).

Teď tedy budu originální a zeptám se, proč je tedy Richter tak důležitý. Zformulovat odpověď do dvou vět je poměrně složité. V raných 60. letech, kdy se zdálo, že malba se ocitla v područí nově nastupujícího mediálního světa obrazů a ztratila svůj význam, maloval Richter obrazy, které byly i přesto relevantní. To je jeho velký přínos.

V Bremerhavenu v současné době probíhá výstava prací kolínského fotografa Benjamine Katze, který Richtera v průběhu let fotografoval. Kolekci těchto fotografií jsi nedávno získal pro archiv. Jsou pro Tebe tak důležité? V první řadě jsem měl v úmyslu rozšířit naši dokumentační a sběratelskou základnu. Tímto zajímavým konvolutem čítající 85 fotografií se nám ale mimo jiné nabízí možnost s ním nejrůzněji pracovat − například uspořádat vlastní výstavu nebo vydat publikaci. Katzovy fotografie jsou víc než jen pouhý dokumentační materiál, ale mají i nespornou estetickou kvalitu.

S Gerhardem Richterem Tě pojí více než třicet let trvající přátelství. Z toho usuzuji, že ho dobře znáš. Myslíš, že se za tu dobu nějak výrazně změnil? Přistupuje k sobě a ke svému dílu pořád tak kriticky? Myslím, že během posledních šesti let jsem ho poznal daleko lépe, než když jsem působil jako sekretář a denně ho vídal. A troufám si tvrdit, že mu i lépe rozumím. Možná je to tím, že jsem starší. Nemyslím si, že se nějak radikálně změnil, víceméně je pořád stejný. A ani přibývající sláva mu nestoupla do hlavy, a to je podle mě rozhodující.

______________________________________________________________

Dietmar Elger (*1958) je od roku 2006 ředitelem Archivu Gerharda Richtera, nezávislého institutu založeného při Státních uměleckých sbírkách v Drážďanech. Německý umělec Gerhard Richter, označovaný jako Picasso 21. století, patří bezpochyby mezi nejvlivnější hybatele současného uměleckého dění. U příležitosti jeho 80. narozenin, které umělec oslaví, mu jeho rodné Drážďany přichystali výstavu, na které se prezentuje jeho nejrozsáhlejší práce nazvaná Atlas.