Artalk.cz

TZ: Štěpán Beránek

Štěpán Beránek / Ochutnávka z mojí hlavy / Vernon Depot Gallery / Praha / 29. 11. 2011 – 19. 1. 2012 

Štěpán Beránek (1982): Ochutnávka z mojí hlavy

Vernon Depot, 29. 11. – 29. 1. 2012

Sochař Štěpán Beránek vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze. Cenné zkušenosti získával již během studií; mimo jiné studoval na Middlesex University London, inspiraci čerpal také na sympoziu Figural Drawing Florence v Itálii. Od ukončení studií v roce 2007 se věnuje vlastní sochařské tvorbě a práci s prostorovým designem. Jeho první samostatnou výstavou byla v roce 2009 expozice Krásná zlá, kterou představil v pražské galerii Trafačka. Následovala instalace soch Sluníčko a Vesmírek na Rašínově nábřeží v Praze (2009) a výstavy Kontakt (2009) a Dotyk (2010). Jeho prozatím poslední velkou expozicí byla výstava „Vlci, ptáci, kalhotky“, která proběhla letos na podzim v sokolovském klášterním kostele svatého Antonína Paduánského. Štěpán Beránek připravil však mnoho dalších společných výstav, z nichž tou poslední byla výstava Parafráze modernity ve společenském centru Uffo v Trutnově.

Štěpán Beránek je autorem nejmladší generace sochařů, představuje publiku život z neočekávaných úhlů pohledu. Svými výtvory předkládá hluboké prožitky, které zobrazuje jedinečným a neopakovatelným pojetím. S odvahou pracuje s nejrozmanitějšími materiály a netradičními způsoby jejich použití, kde plně využívá jak jejich vizuální, tak i haptický charakter, díky čemuž s námi jeho díla až fyzicky komunikují. Netradičním způsobem navazuje na staré epochy umění, čímž jeho tvorba získává trvalou výpověď.

V galerii Vernon Depot představí hned několik svých výrazných děl. Například „Oltář Největší lásky“ z roku 2010, který je tvořen z plyše, dámských kalhotek a pozlaceného polyesteru, je značně inspirován uměním katolického baroka a jeho kultem fetiše. Dalším výrazným prvkem výstavy je rozměrný objekt nazvaný Kolibřík II. Dílo je vyrobené z textilu a špejlí a má úctyhodné rozměry 750 x 400 x 300 centimetrů. Kolibřík II je jedním z děl, kde se projevuje Beránkova překvapivá práce s prostorem a barvou, která prostupuje jeho výtvory pravidelně, a to již od počátku jeho tvorby. U cyklu „Bolesti“ je pro změnu patrna jeho expresivní poloha tvorby. V tomto sochařském cyklu zobrazuje mimo jiné srst vlků pomocí střepů skla v kombinaci s až lidovým kolorováním, čímž sochy dostávají existencionálně surovou razanci.