TZ: Údolí neklidu / Surrealismus a jeho vlivy ze sbírek Galerie moderního umění v Hradci Králové

Údolí neklidu / Olga Vyleťalová, Josef Istler, Mikuláš Medek, Adolf Hoffmeister, Josef Vyleťal a další / Galerie moderního umění v Hradci Králové / Hradec Králové / 3. 11. 2011 - 5. 2. 2012 (3. poschodí), 3. 11. - 18. 3. 2012 (2. poschodí)

ÚDOLÍ NEKLIDU

výstava v expozici - 2. a 3. patro galerie

Kurátor výstavy : Martina Vítková

Galerie moderního umění v Hradci Králové,

Velké náměstí 139/140, Hradec Králové

denně mimo pondělí 9.00 – 12.00 a 13.00 – 18.00

www.galeriehk.cz

Edukační programy pro MŠ, ZŠ, ZUŠ, SŠ a veřejnost na objednání edukace@galeriehk.cz Klára Zářecká

Komentované prohlídky pro školy a veřejnost na objednání odborne@galeriehk.cz Martina Vítková

Nejbližší komentovaná prohlídka výstavy pro veřejnost v úterý 20.prosince v 10:00 a v 17:00

Informace o výstavě:

Výstava je umístěna v části expozice ve 2. a 3. patře, kde vznikl prostor vzhledem k rozsáhlým zápůjčkám Skupiny 42 pro Východočeskou galerii v Pardubicích a pro projekt Černá slunce Galerie výtvarného umění v Ostravě. Jde tedy o výstavu mimo plán výstav na rok 2011. Vystavené obrazy a koláže ze sbírek galerie odrážejí vlivy surrealismu od třicátých do osmdesátých let dvacátého století. Vystavena jsou umělecká díla od 16 autorů

Autoři : Emil Filla, Adolf Hoffmeister, Josef Istler, František Janoušek, Mikuláš Medek, František Muzika, Stanislav Podhrázský, Augustin Ságner, Karel Šlenger, Jan Švankmajer, Václav Tikal, Josef Vyleťal, Olga Vyleťalová, Josef Wagner, Alois Wachman, Ladislav Zívr

K výstavě:

Není to poprvé, kdy galerie představuje svoje surrealistické sbírky, v roce 2008 vyšel katalog výstavy Krajina s fantómem, kde ovšem byly vystaveny pouze práce na papíře – tedy převážně kresby a grafické listy. Nyní se můžete těšit na obrazy, koláže a dokonce i plastiky.

Surrealismus (= nadrealismus) byl velice objevný směr meziválečné doby. Ve Francii vznikl ve dvacátých letech, v Čechách se prosadil spíše až v letech třicátých. Ve výstavě jsou přítomny všechny tři vlny surrealismu – ten ortodoxní z meziválečné éry, a pak vlny čtyřicátých a šedesátých let, kdy se jednotlivé surreálné prvky staly součástí tvůrčího záměru i u umělců, kteří se se surrealismem necítili svázáni až tak pevně. Přesto bylo surrealistické hnutí v Paříži i u nás velmi intenzivně organizováno. Legendární je sdružování umělců do skupin – buněk a příklon k levicovému politickému spektru. Zatímco před válkou byli stoupenci surrealismu přesvědčeni, že revoluce přinese lepší zítřek, v poválečné době se cesty francouzských levicových intelektuálů s umělci v Československu začaly dost radikálně rozcházet. V domácím prostředí byly surrealistické skupiny vždy kulturně velmi aktivní, vydávaly časopisy, sborníky, překlady. Vedle obrazů Toyen, Františka Janouška či Františka Muziky, které patří k surreálným pokladům galerie a stálicím expozice, obraz nadreality dotvářejí díla dosud uchovávaná v depozitářích. Mezi ně patří další obrazy Václava Tikala, drobné, ale skutečně metaforické Bažiny Josefa Istlera a rozměrné Zátiší s kančí hlavou od Emila Filly. To dokumentuje přerod dominantních kubistů v surreálně laděné tvůrce. Toto zátiší je zároveň brutálně odvážné i nečekaně tradiční. Pokračuje totiž v manýristickém zvyku malovat obraz pro všechny smysly. Každý předmět tu zastupuje jeden – klarinet sluch, květiny čich, hmat kančí štětiny, chuť zralé plody a zrak vlastně vše. Největším překvapením budou patrně rozměrné protiválečné obrazy Karla Šlengera, které nebyly vystaveny desítky let. Rozklad je silně existenciálně laděný. Větší z nich, téměř třímetrový Vlastenecký motiv můžeme směle poměřovat s tvorbou mexické školy. Koláže Adolfa Hoffmeistera či Jana Švankmajera diváky nepochybně pobaví a k vidění bude i šest obrazů Mikuláše Medka ze sbírek galerie. Vystaveno je i několik maleb Josefa a Olgy Vyleťalových, které ještě na své oficiální zhodnocení čekají. Přes magickou poetičnost Údolí neklidu, vazbu na Poeovy verše zhudebněné Lou Reedem, zůstává tato kapitola dějin českého surrealismu normalizačních let stále ambivalentní. Přesto je nepochybné, že základní principy surrealismu nejsou jen dobové, ale nadčasové a mohou inspirovat umělce všech oborů v průběhu delší části dvacátého století i v současnosti. Byť většinou už nikoli ve své vyhraněné ortodoxní podobě.

Martina Vítková