TZ: Jakub Hubálek

14. 10. 2011Artalk Infoservis

Jakub Hubálek / Osobní záležitost / Galerie hlavního města Prahy: Dům U Zlatého prstenu / Praha / 18. 10. - 27. 11. 2011 

START UP II

JAKUB HUBÁLEK /OSOBNÍ ZÁLEŽITOST

20. 10. -27. 11. 2011, út–ne 10.00–18.00, Dům U Zlatého prstenu, přízemí (vstup zdarma)

kurátorka: Olga Malá, koncepce: Karel Srp

www.startup-ghmp.cz

Autorská prohlídka s Jakubem Hubálkem: čt 3. 11. v 17.00

Obrazy, které Jakub Hubálek představuje v Domě U Zlatého prstenu v rámci cyklu Start up, upoutávají na první pohled svým výrazným monochromním černozeleným laděním. Ačkoli Hubálek pracuje s olejem, tedy svrchovanou malířskou disciplínou vázanou na barvu, sám barevnou škálu minimalizuje. Sklon k chromatické redukci byl u tohoto čerstvého absolventa Akademie výtvarných umění v Praze zřejmý již v jeho školních pracích a snad také posílen skutečností, že celou dobu svých studií strávil v ateliéru kresby (prof. Jitka Svobodová). Zprvu se pohyboval v odstínech černobílých, na ně pak navázaly odstíny černozelené. Zdrženlivost Hubálkových obrazů vůči barvě vyvažovala v té době tematická a kompoziční nevázanost jeho fantazijních figurálních férií, umožňujících neobvyklá setkávání postav a objektů ze současného médii prostoupeného světa, jako jsou monstra a bojovníci z počítačových her, s daumierovsky stylizovanými personifikovanými zvířecími bytostmi (Game Over, 2008, Bar, 2009, Interiér I, 2010). Dění na Hubálkových obrazech té doby se uskutečňuje mimo čas, prostor a měřítko, nadreálná je kolísající a nepravděpodobná velikost postav hlavních aktérů a předmětů (Situace, 2009). Nové práce, které Jakub Hubálek vystavuje na výstavě nazvané Osobní záležitost v GHMP, odkazují k předchozí fantaskně groteskní linii jeho tvorby svou „zelenou signalizací“, avšak proměňují se v obsahu a formě. Od fantazijně nevázané a mýticky stylizované reflexe vnějšího světa, od nadsázky a nahodilosti se posunují směrem ke zpřesnění, řádu, introspekci a civilnosti. Vystavené obrazy lze námětově rozdělit do dvou souvisejících oblastí, z nichž první zahrnuje pohledy do opuštěného interiéru jako je kupříkladu Interiér VI (2010) nebo Zátiší s petláhví (2010). V druhé skupině jsou obrazy znázorňující v předním plánu jedinou postavu před neurčitým pozadím (Záda, 2011), k jejichž kompozici, ve srovnání s dosavadní tvorbou radikálně zjednodušené, zřejmě přispěla autorova fascinace fotografiemi německého fotografa Thomase Ruffa. Určitým významovým svorníkem všech vystavených prací je obraz Klasika (2011). Jde o umělcův autoportrét v reálném prostředí ateliéru s vymačkanými tubami barev a nevábným radiátorem, avšak také s oknem s nádherným výhledem do městské krajiny. Motiv okna jako obrazu v obraze (objevuje se také v Interiéru III), spolu s autoportréty a dalšími atributy odkazující k prozaickým reáliím života umělce, umožňují cyklus obrazů z výstavy Osobní záležitost interpretovat nejen jako sebereflexi umělce v dnešním světě, avšak v širším slova smyslu jako sondu do světa existenciální samoty současného mladého člověka.