Artalk.cz

Kouzlo života s mementem války

Hlavní město Libanonu je často označováno za „Paříž blízkého východu“. To je stěžejní motto výstavy ve vídeňské galerii Wien project space provozované Kunsthalle. Po Detroitu druhá výstava ze série „Města“ se snažila reflektovat dojmy jedné z nejzajímavějších světových metropolí. A jak je z výstavy Beirut patrné, toto město nepůsobí jen idylicky.

Kurátorka Bariaa Mourad představila díla osmnácti mladých libanonských autorů, kteří využívali nejrůznější média k tomu, aby ukázali své obavy, frustrace, inspirace vyplývající ze života ve velkoměstě, kde se potkává mnoho odlišných kultur. Bohužel zde bývalo dříve soužití muslimů − šíitů se sunnity, židy a křesťany východního, západního i Arménského ritu svým způsobem mírumilovnější, i když separované. Drtivá většina obyvatel pamatuje ještě vpád izraelských vojsk, která nenapáchala zdaleka tolik škody, jako místní křesťanští extremisté – falangisté, kteří v roce 1982 vyvraždili Palestinské uprchlické tábory Sabra a Shatila. Šestnáctiletá občanská válka (1976-91) zanechala stopu i v mladých umělcích. Memento války se totiž znovu připomíná: před pěti lety vjely izraelské tanky do jižního Bejrútu znovu, v boji proti Hizballáhu. Filmařka Reine Mitri se tenkrát zavřela ve svém bytě a namířila kameru na televizi. Pocity z lovu zprostředkovaných záběrů vystavila v síti spletitých informací a zrnitých záběrů – instalace nese název Vulnerable (zranitelný/á).

Projev libanonských autorů budí dojem, že boje jsou daní za multikulturní prostředí. Tanya Traboulsi, kterou rodiče v sedmi letech uchránili před občanskou válkou emigrací do Vídně, se do Bejrútu ve svých sedmnácti vrátila. Na fotografiích nejen od ní se objevují domy nesoucí stopy ozbrojených konfliktů, ale i z videí s osobními výpověďmi a vzpomínkami umělců vystupuje pro nás neznámý rozměr: Válka je osud, žádná další generace snad ani nemůže počítat s tím, že by válku nezažila.

Uznávaná Mona Hatoum do prostoru nainstalovala skleněné desky s rytinami nábožensky rozdělených částí města. Desky byly na řetěze zavěšené do podoby houpačky (osudu), čímž autorka poukazovala na nebezpečí, že se za (společenských) bouří desky střetnou a rozbijí. Kromě nejistoty je na výstavě patrný ještě jeden motiv – chuť žít a prožívat každý okamžik. Poetické záběry tančícího muže od Ali Cherriho nesou nápis, „včerejšek byl dramatický, dnešek je o.k.“. Video je instalované za znečištěnou vodou, z níž občas vyjdou „bublinky, které ohlašují, co se rozpoutá“, komentuje své dílo autor.

Zastoupení umělci byli většinou filmaři: četné video-rozhovory s obyvateli ukázaly obrovskou vitalitu tohoto prostředí. Zároveň zde vynikla velká názorová a etická rozdílnost mnoha přístupů: nábožná konzervativnost, ale i veliká liberálnost a osobní volnost, která byla někdy až zarážející. Ač vše působilo velmi silně, divák zvyklý na izraelské rčení „není života bez boje“ si i zde uvědomoval náznaky patosu, který vyplývá právě ze snahy autorů přiblížit problematiku i poetiku života v tak složité oblasti. Výstavě však nelze upřít fakt, že divákům tyto hutné dojmy dokázala umělecky zprostředkovat.

________________________________________________________________

Maher Abi Samra, Mounira Al-Solh, Danielle Arbid, Ali Cherri, Edwin Daou, Rami El-Sabbagh, Joana Hadjithomas & Khalil Joreige, Mona Hatoum, Mahmoud Hojeij, Lamia Joreige, Randa Mirza, Reine Mitri, Najla Said, Rania Stephan, Alfred Tarazi, Tanya Traboulsi, Akram Zaatari: Beirut / KUNSTHALLE wien project space / Wien / 29. 6. – 24. 8. 2011