Artalk.cz

TZ: Denisa Krausová

Denisa Krausová / Kauza Štětec / Galerie města Blanska / Blansko / 3. 9. – 5. 10. 2011 

Kauza Štětec

Myšlenku uspořádat v Blansku výstavu Denise Krausové nosím v hlavě již pár let. Její práci znám a sleduji od dob našich společných studií na brněnské FaVU. Denisa nastoupila do ateliéru grafiky v roce 1999. Od začátku mi byla její díla blízká svojí srandovností. Ta byla charakteristická i pro Denisu samotnou. Její rané práce byly roztomilé tím, že je autorka myslela vážně, a komično nastalo až při konfrontaci se „seriózním“ okolím. Vzpomínám, jak tehdy řešila téma skoku – velkoformátové černobílé tisky panáků seskakujících z jakéhosi můstku. Skutečný „skok“ však učinila přestupem do malířského ateliéru. Barva, plátno a svobodnější způsob práce jí pomohli se uvolnit a rozvíjet svůj talent. Začaly vznikat půvabné malířské série. Jednu z nich vystavila v brněnské Galerii mladých (výstava Lev Alejandro, 2004). Šlo o řadu drobných obrázků o stejném formátu, přičemž byl každý z nich vytvořen trochu jiným stylem. Myslím si, že to byla první Denisina zdařilá a vyspělá série. Následovaly další, kde nejčastěji zpracovávala zážitky a postřehy ze svých cest (Peru, Mexiko, Rumunsko…).

Od začátku ji zajímalo téma autoportrétu. Zobrazovala se jako ústřední figura, nebo jako postavička tvořící součást příběhu obrazu. Vše, co maluje, je osobní, ať jde o zážitky, sny a záznamy z reality. Během roku 2008 a 2009 se postupně zbavuje autobiografických tendencí a zaobírá se samotným médiem obrazu. Sleduje klasické téma, jako zátiší nebo krajina a jejich výstavbu na obrazovou plochu. Rukopis je čím dál tím více uvolněný, malířský a formát pláten čím dál tím větší. Kurátor a kritik Jan Zálešák tuto proměnu pozitivně hodnotí: „Sama velikost pochopitelně nemusí znamenat mnoho, ale v případě Denisy Krausové platí, že s posunem na větší formát narostlo i sebevědomí a přesvědčivost výrazu“ (Ateliér č. 8/2009, str. 5). To je skutečně pravda, ale na druhou stranu se ona jistota při práci se štětcem může stát trochu nudnou manýrou. Nutno říci, že autorka si je těchto možných nebezpečí vědoma a poctivě to řeší. Denise totiž podle mého názoru sedí trocha nejistoty, experimentu a moment, kdy kombinuje „malířské styly s nemalířskými“. Tehdy se projeví její osobitý smysl pro detail, jenž někdy přechází v, pro umělkyni typickou, naivizující titěrnost.

Výstava Denisy Krausové v Galerii města Blanska představuje díla nová doplněná o některá starší tak, aby byly zastoupeny všechny malířské polohy, kterými od roku 2004 malířka prošla. Záměrem je poskytnout náhled do jedné osobní umělecké historie a ukázat, jakým způsobem si tato historie pohrává s celými dějinami umění. Štětec je v interpretaci Krausové nejenom nástroj k malování, ale i symbolický objekt s více konotacemi. Umělkyně jej považuje za symbol malířství, ale popovým způsobem jeho zobrazení tak upírá dějinám tohoto média veškerou vážnost, resp. si je svým způsobem přivlastňuje. Stejným způsobem k těmto dějinám přidává i ostatní motivy z nízké a lidové kultury. Podobně nevážné je i pojetí štětce jako dopravního prostředku k létání (stejně jako koště), o který pečuje podobně jako někteří řidiči o svůj automobil. Díky jeho zřejmému falickému tvaru jsme nuceni obrazy podrobit ještě hlubší analýze. Předmět tak můžeme číst jako Denisinu hračku, potěšení, a dokonce i jako jejího milence. A to už by mohl být zajímavý případ pro psychoanalytický rozbor.

V menším sále galerie stojí objekt- environment, bouda bez střechy, jejíž interiér představuje Denisin imaginativní ateliér/pokoj. V jeho prostoru je zkoncentrován autorčin zmenšený svět, jakési zázemí vytvořené z odložených pláten a předmětů, které ji obklopují v jejím skutečném ateliéru a můžeme je nalézt i na jejích plátnech. Symbolickým strážcem tohoto světa je Lev Alejandro, Denisina „nepovedená“ socha (2004).

Výstavu doplňuje kostým Štětec, který vytvořila Jana Kochánková.

Petra Herotová