TZ: Chléb a sůl

Chléb a sůl / Edouard Boyer, Didier Courbot, Baptiste Debombourg, Peter Fitzpatrick, Ivars Gravlejs, Vojtěch Kouřímský, Anja Loughhead, Marianne Maric, Antonio Rovaldi, Daniel Savage, Jean-Luc Vilmouth / Karlin Studios / Praha / 9. 8. - 11. 9. 2011

Chléb a sůl

10. srpna - 11. září 2011

vernisáž: úterý 9. srpna 2011 od 18 h

Kurátoři: Amande In & Michal Novotný

Přesvědčení o tom, co je účelem umělecké tvorby a čeho je možno uměním dosáhnout, je často ambivalentní. Právě tato nejednoznačnost víry v umění poté zamlžuje hranice mezi tím, co je práce a volný čas, co je užitečné a marné, prospěšné a zbytečné. Výstava Chléb a sůl byla připravena pro prostory staré tovární haly přeměněné na výstavní prostory a umělecké ateliéry Karlín Studios v roce 2005. Spíše než architektonické zvláštnosti industriální architektury inspirovala výstavu historie této budovy. Její přeměna z čistě výrobního prostoru na místo experimentální tvorby. Každý z jedenácti umělců účastnících se výstavy, zaujímá jedinečný postoj k definici práce. Ve vystavených dílech se tak formálně zcela odlišně, ale zároveň velmi podobně, objevují otázky po „účelu“ a „dosažení“, po „každodennosti“ a „hodinovém“ rozměru práce, po jejím „finančním ohodnocení“ i „manuálním“ úsilí s ní často spojeném. Spíše než nějakým manifestem jsou však díla těchto umělců odrazem určité krize hodnot, nebo šířeji - ideálů. Publikum je zde nepřímo vyzýváno k pochybám o vlastních prioritách a nezbytnostech. Umění se zde, na první pohled možná překvapivě, stává formou aktivismu. Jsou umělci opravdu dělníky zbytečnosti? Je svoboda základní potřebou nebo jen placeným volnem? Zůstala nám ještě jiná možnost, jak definovat volný čas, než jako protiklad času svázaného? A i pokud tuto definici akceptujeme, kde vlastně leží takto vymezená hranice?