Artalk.cz

Případ Jägers otřásl uměleckým trhem

Skutečnost, že s vzrůstajícími částkami, které na světových aukcích dosahující dražená umělecká díla, také přímo úměrně narůstá počet jejich falz, není žádným tajemstvím. Finanční prostředky investované do padělání uměleckých děl, především žádaných a tradičně dobře si stojících děl klasické moderny, se s úhozem kladívka jednoznačně vyplácejí. Padělatelé jednadvacátého století už dávno nejsou pouhými diletanty; vypracovali se, jsou organizovaní a jejich téměř dokonalé kopie ztracených či nezvěstných originálů mnohdy neodhalí ani zkušené a trénované oko historika umění. Následky dlouhodobého podcenění tohoto problému stejně jako systémového selhání všech kontrolních mechanismů proti dobře organizované kriminalitě, ve kterou se výnosný obchod s padělanými uměleckými díly v průběhu let vyvinul, pociťuje nyní na vlastní kůži německý trh s uměním.

První zářijový den bude před soudem v Kolíně nad Rýnem zahájen dlouho očekávaný proces se čtveřicí aktérů, kteří jsou obviněni z padělání nejméně čtrnácti obrazů. Škoda za falza Maxe Ernsta, Heinricha Campendonka, Fernanda Légera či Maxe Pechsteina z nikdy neexistující kolínské sbírky Wernera Jägerse se pohybuje v řádech desítek miliónů eur. U dalších třiceti pláten se otázka jejich pravosti zatím stále vyšetřuje. Mezi obviněnými figurují obě vnučky v roce 1992 zemřelého Wernera Jägerse, údajného majitele smyšlené sbírky, zručný a talentovaný malíř-falzifikátor Wolfgang Beltracchi (mimochodem manžel jedné z žen) a překupník s uměním Otto Schulte-Kellinghaus. Čtveřice zásobovala řadu let pařížský trh velmi kvalitními, za originály vydávanými uměleckými díly. Vedle Francie se podezřelé obrazy dostaly také na britské ostrovy, do vyhlášených londýnských aukčních domů Christie‘s a Sotheby‘s.

V Německu je v souvislosti s kauzou nepříjemně často skloňováno jméno v Kolíně sídlícího aukčního domu Lempertz, jehož aukcemi prošlo minimálně pět padělaných obrazů. Sám jeho ředitel Henrik Hanstein čelí kritice, že již v roce 2006 přiklepl za 2,88 miliónu eur společnosti Trasteco plátno německého expresionisty Heinricha Campendonka Červený obraz s koňmi, poklad ze zázračné sbírky Jägers, jehož umělecká kvalita a pochybná provenience volala po obezřetném a nanejvýš důsledném přístupu. Hanstein si měl v tomto případě vyžádat posudek autorky přehledu malířova díla, což ale neučinil a obraz i přesto poslal do aukce. Třebaže sebevědomý Hanstein zarputile vyvrací jakékoli pochybnosti o nekorektnosti svého počínání a prezentuje se jako oběť organizovaného zločinu, je prokazatelné, že již v roce 1995 vědomě zatajil kupci obrazu Maxe Pechsteina Most přes Seinu s nákladními loděmi důležité informace týkající se nálezu neobvyklého modrého pigmentu, který zpochybňoval pravost obrazu.

Mezi 168 předvolanými svědky se objevuje také jméno vyhlášeného znalce díla Maxe Ernsta Wernera Spiese, který má jako zprostředkovatel prodeje několika padělaných Ernstových obrazů (z jaké jiné sbírky než Jägers) hodně co vysvětlovat. Skandál otřásající uměleckým trhem našich západních sousedů je největší od konce druhé světové války a jeho význam, jak se již nyní ukazuje, překračuje daleko hranice Německa. Třebaže pachatelé byli dopadeni a brzy budou, doufejme, za své nekalé skutky pykat, kdy se navrátí mezitím silně nalomená důvěra v poctivost a průhlednost uměleckého trhu (potažmo celého jeho zákulisí) je zatím ve hvězdách.

________________________________________________________________

Julia Voss, Niklas Maak / FAZ, 28. 7. 2011 (zde)

Rozhovor s Henrikem Hansteinem / Art, Juni 2011 (zde)

Reakce HH na článek v FAZ (zde)

Renate Meinhof / Süddeutsche Zeitung, 14. 6. 2011 (zde)