TZ: Jan Slovenčík

Jan Slovenčík / Drops / galerie SPEJS / Praha / 28. 6. - 2. 10. 2011 

Jan Slovenčík

DROPS

Zatímco první instalace „Dvě slunce“ Richarda Loskota využívala promyšlenou – i když jednoduchou – technologii (servomotorky, náhodně natáčející zrcadla a osvětlovací reflektory s mřížkami před žárovkami), aby do daného prostoru vysílala světelné „obrazy“, či vytvářela prostorové světelné „skulptury“, nachází se druhá instalace „Drops“ od Jana Slovenčíka na opačné hranici výstavního konceptu, který pro SPEJS formuloval Pavel Liška. „Drops“ jsou samy o sobě malé ploché objekty, tedy soběstačné „skulptury“, umístěny do daného prostoru. Avšak – a toto je zásadní rozdíl oproti klasické soše jako samostatném objektu – neokupují volný a neutrální prostor bílé muzeální architektury, tzv. „white cube“, nýbrž sledují jeho konkrétní tvarové danosti, které vznikly při jeho původní konstrukci jako funkční atrium, propojující dva samostatné domovní trakty. Jejich smysl a funkce je zvýraznění a „zcizení“ konkrétního „nalezeného“, „již hotového“ prostoru – prostorového ready-made. Slovenčíkovy „Drops“ patří tedy jednoznačně do výtvarné kategorie „instalace“, kdy autor pracuje s daným výstavním prostorem jako výtvarným materiálem: využívá daných tvarových formací a prostorového mobiliáře jako součást uměleckého díla, čímž danému prostoru dodává nový smysl, jiný než byl původní.

Druhou instalací v prostoru SPEJS je decentní plastické zvýraznění nenápadných a zcela běžných – vlastně dalekosáhle náhodných – míst či bodů atria. Ať jde o hranu recepčního stolu, některé stupně volného schodiště či madlo zábradlí ochozu, vždy se jedná o běžný funkční element celého prostoru. Zdůraznění vybraných elementů nechává vzniknout otázku, proč právě tyto a ne jiné. Ukazuje se, že se nejedná o úplnou náhodu, nýbrž o body, které jsou umělcem vybrány jako vizuálně zajímavé a při vstupu do prostoru svým způsobem markantní. Značkováním vybraných míst v prostoru umělec vytváří novou orientaci, která ne úplně odpovídá jeho funkci. Rozteklé rudé koláče – ztuhlé kaluže zkapané tekutiny – připomínají sice svou barvou i základním tvarem „krvavou“ fázi autorovy dřívější tvorby, ve které často tematizoval hororové motivy jako bouračky či nehody. Tyto „kapky krve“ však v poslední době – osvobozeny od svého původního kontextu – mutují svým líbivým designem a lesklým povrchem stále více k estetickým „nálepkám“, přitahující divákův pohled a lákající k doteku. Tyto vizuální značky navíc informovanému divákovi připomenou „tekoucí hodiny“ známého surrealistického umělce Salvadora Dalího a vnášejí tak do funkcionalisticky střídmého prostoru kancelářské pasáže nečekané umělecko-historické konotace.

Jan Slovenčík (ročník 1976) je absolventem Ateliéru veškerého sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, který vede profesor Kurt Gebauer.

www.spejs.cz