Kam s pražským Bienále

Organizátoři Prague Biennale Helena Kontová a Giancarlo Politi se velmi kladně vyjádřili k volbě Vladimíra Rösela do funkce ředitele Národní galerie. Nezakrývají při tom hlavní důvod, proč toto vyjádření vůbec vzniklo, hned ve druhé větě totiž píší: „...věříme, že příští ročník námi organizované mezinárodní přehlídky moderního umění Prague Biennale se bude moci znovu uskutečnit v Národní galerii, kterou považujeme za přirozené sídlo pro mezinárodní výstavu tohoto formátu.“ (celé vyjádření zde) Po návštěvě zahájení letošního ročníku konaného v budově Microna v Modřanech je jasné, proč se organizátoři chtějí vrátit do Veletržního paláce.

Na úvod trochu nedávné historie. První Prague Biennale se konalo roku 2003 v prostorách Národní galerie. Po neshodách mezi Milanem Knížákem a organizátory došlo již při druhém ročníku Bienále k jeho přesunu do Karín Hall, kde vydrželo i v letech 2007 a 2009. Milan Knížák začal mezitím organizovat konkurenční trienále, jehož další přehlídka, která vycházela na letošní rok, se již nekoná.

Kontová s Politim na rozdíl od Knížáka s organizováním Bienále pokračují, přičemž se letos přesunuli do budovy Microna, což je stavba z roku 1988 nacházející se v průmyslové čtvrti Modřany. Přestože si zájemci o výtvarné umění již začínají zvykat, že zajímavé přehlídky najdou i v prostorách mimo centrum Prahy, zůstává otázkou, zda se obtížná dostupnost Microny nepodepíše na množství návštěvníků letošního Bienále.

Navíc se jedná se sice „jen“ o dvacet let starou budovu, její prostory však působí dosti omšele a volba Microny jako objektu pro prezentaci umění může ze začátku působit jako šok. Jednotlivá díla jsou nainstalována v atomovém krytu v podzemí (jeden z posledních, který v Praze vznikl) a ve dvou nejvyšších patrech budovy. Zde jsou pro účely přehlídky výtvarného umění využity kancelářské prostory, na nichž je jejich původní způsob užití až příliš patrný. Na starých kobercích je zřejmé, kde měl kdo stůl i kde komu kdy ukápla na zem rozlitá káva. Pokud jste navštěvovali rodiče v práci v některém ze socialistických výzkumných ústavů, či pokud patříte ke generaci, která si užila kancelářské práce za socialismu, budete pravděpodobně mít silný pocit déjà vu.

Ano, jsem zvyklí vídat umění v původně industriálních prostorách a tři ročníky pražského Bienále v Karlínské hale jsou toho důkazem. Microna je ale trochu jiná káva. Počáteční překvapení sice časem vyprchá, kancelářské „pokojíčky“ mají přece jenom něco do sebe. Zůstane však pocit, že jako jednorázový pokus stojí tato volba za to, ale že Microna není nejvhodnější prostor k pořádání pravidelných výstav takového významu, jaký má Prague Biennale.

P.S.: Za pozornost rozhodně stojí indická sekce Crossroads: India Escalate (kurátorka Kanchi Mehta), z jednotlivých děl potom prostorové instalace Davida Springse a Ingunna Fjóly Ingþórsdóttira, potopená loď Andráse Cséfalvayho a interaktivní objekty Erika Bindera, k jejichž „použití“ navádí nápis „no aplauz = no art.“ Součástí přehlídky je i Prague Biennale Photo 2, v polské sekci zaujme Joanna Zastróžna a dále potom snímek Mother Nature od nizozemského fotografa Jaapa Scheerena.

Fotoreport z Prague Biennale zde