Kempování na Videokempu

Prostory Galerie Středočeského kraje hostily 16. a 17. 7. šestý ročník Videokempu – netradiční přehlídky videoartu. Její podstatou je, že umělci promítají svá díla na obrazovkách umístěných ve vlastních stanech. Díky tomu má divák možnost s umělcem v intimní atmosféře tohoto příbytku navázat zcela jiný kontakt, než jaký zprostředkovávají klasické galerie. Ohlédnutí se za letošním ročníkem napsal pro artalk.cz kurátor Videokempu Viktor Čech.

Původní ideou Videokempu, která se pak v různých variacích opakovala v jeho šesti ročnících, byla prezentace viedoartu v prostředí stanového kempu. Tím vznikla komunita stanujících umělců a krátkodobě fungující autonomní výstavní prostor. Médium videa zde nebylo zvoleno ani tak z důvodu nějaké zvláštní preference tohoto média, ale spíše proto, že se jedná o nejpřenosnější a nejsnadněji prezentovatelnou formu současného umění, zvlášť když se jedná o masovou akci.

Letošní ročník se po delší době zase napojil na nějakou instituci, jíž byla tentokrát Galerie Středočeského kraje a jí pořádaný hudební festival Creepy Teepee. V tomto ohledu se jednalo o značný experiment, jelikož nejlepší zkušenosti jsme měli se samostatným konáním akce (třeba v parku na Letné). Navíc se letos z Videokempu poprvé stala z jednodenní akce akce dvoudenní. Z hlediska tvorby na Videokempu prezentované můžu rozhodně pokládat tento ročník za jeden z nejpovedenějších. Vedle toho že se zde prezentovala nejmladší umělecká generace (za šest ročníků se pozice mnohých účastníků Videokempu na umělecké scéně značně změnila), podařilo se nám představit i kvalitní zahraniční tvorbu, jakou byla například videa holandských tvůrců Rodericka Hietbrinka a Authentic boys. Ve větší míře se rovněž objevily instalační realizace (Matyáš Chochola, Guma Guar, Matěj Al-Ali). Bohužel si díky extrémním klimatickým podmínkám (teploty cca 36 stupňů) první den exteriérovou výstavu prohlédlo spíše menší množství návštěvníků.

Současně jsme v přilehlém barokním refektáři pořádali večerní projekce prací, pro něž se více hodí promítání na větším formátu. Druhý den jsme nakonec díky kombinaci veder a následného deště zvolili alternativní řešení a ve zmíněném refektáři připravili improvizovanou expozici složenou z projekce na plátno a menších obrazovek a instalací. Honosné prostředí barokního sálu nakonec paradoxně spolu s uvolněnou atmosférou vytvořilo zajímavé výstavní prostředí, sice důstojné, ale naprosto odlišné od tradiční prezentace videí v galeriích (diváci polehávali po podlaze, stejně jako při venkovním Videokempu po trávě). Celý výstavní projekt tak sice zapracoval do jisté míry "naruby", ale přesto zajímavým způsobem a zachoval si leccos ze svých předností (oproti "suchému" galerijnímu standardu). Nakonec tento druhý den výstavy přinesl značné množství návštěvníků a to absurdně i díky dešti, jehož jsme se každý rok obávali.

Viktor Čech

Viktor Čech | Narozen 1980, působí v oblasti kritiky, kurátorství a teorie současného umění. Vedle publikování v řadě periodik (Flash Art, Ateliér aj.) se věnuje kurátorským projektům reflektujícím aktuální uměleckou problematiku. Jako kurátor se podílel na provozu několika galerií (mj. Karlin Studios či I.D.A.). Jako teoretik a historik umění se zaměřuje na problematiku umění posledních dvaceti let a na mezioborovou problematiku vztahu současného tance a současného vizuálního umění (projekt Mysl je sval aj.).