Užiteční idioti

Lidové noviny v posledních letech rozhodně nepatřily mezi velké příznivce Milana Knížáka, nyní však dělají všechno proto, aby v NG dál zůstal. Nejprve přinesly mylnou zprávu, že Knížak se konkurzu neúčastní, o týden později přidaly článek zpochybňující regulérnost celého výběrového řízení. Kdosi z LN (oba články jsou podepsané pouze zkratkou „kul“) si snaží hrát na investigativního novináře, ve skutečnosti se však chová jako příslovečný „užitečný idiot“.

Snaha odhalit zákulisí výběrového řízení je legitimní, problémem je, že LN při tom nedodržují elementární pravidla žurnalistiky. Oba zmiňované články jsou značně manipulativní a vzbuzují dojem, že kdosi – podle mě z Ministerstva kultury – se snaží výběr nového ředitele zdiskreditovat a podržet Knížáka ve funkci co nejdéle.

První článek s titulkem „Národní galerii chce vést osm lidí, Knížák chybí“ LN otiskly ve čtvrtek 8. dubna (zde). Informace o Knížákově neúčasti překvapivě dále v textu není vůbec zmíněna. Celá zpráva se odvolává pouze na jediný, navíc anonymní zdroj, což je dosti neprofesionální. Překvapivě na něj navíc odkazuje tam, kde to není vůbec potřeba: „Podle zdroje, který si nepřál být jmenován, na ministerstvo dorazily tři přihlášky kandidátů, které oslovilo ministerstvo.“ Jiří Fajt, Marek Pokorný a Vít Vlnas přitom svou účast již o týden dřív potvrdili Mf Dnes (zde). Čtyři další jména kandidátů, které LN zveřejnily, nejsou naopak zdrojována vůbec. To, že jedno z nich se záhy ukázalo být chybné, není až tak důležité. (Vzhledem k tomu, že šlo o manželku redaktora Hospodářských novin, bylo zrovna její jméno možná nejsnáze ověřitelné.) Zajímavější je, že se v seznamu objevilo i jméno kandidátky, která byla z konkurzu vyřazena z formálních důvodů. To dokazuje, že informačním zdrojem listu musel být někdo z Ministerstva kultury. Členové výběrové komise, kteří ve středu 7. dubna obdrželi projekty jednotlivých kandidátů, její jméno znát nemohli.

Další drobné faktické chyby v textu – místo o Jiřím, LN píší o Pavlu Fajtovi, a Richarda Druryho představují jako kurátora dnes již neexistujícího Muzea českých výtvarných umění – naznačují, že redakce článek nejspíše zařadila až na poslední chvíli. To zapadá do předpokládaného scénáře, že článek vznikl na základě záměrně mylných informací poskytnutých někým z ministerstva. Ve středu odpoledne se začala šířit zpráva, že mezi kandidáty je i Milan Knížák. Mně osobně se například dostala z několika zdrojů a v této věci jsem se dotazoval na ministerstvu i v NG. Knížákova účast v konkurzu mohla vyvolat tlak na odvolání „jeho“ zástupců z výběrové komise, a tak někdo z ministerstva ve snaze tomuto předejít předhodil LN falešný seznam kandidátů. Předseda výběrové komise měl údajně ve čtvrtek ráno požadavek na odvolání Knížákových lidí předložit ministrovi. Když se Knížákova účast ve čtvrtek odpoledne potvrdila (zde), média to překvapivě nijak zvlášť nepohoršilo. LN se následující den omluvily za chybné informace, skandálnost toho, že jeden z kandidátů si vybral čtvrtinu členů komise, jim však zcela unikla (zde).

Článek „Komise chce místo Knížáka Jiřího Fajta, ale je to tajné“, který LN přinesly v pátek 16. dubna (zde), představuje ještě vážnější novinářské selhání. LN bez důkazu obviňují členy komise z podvodu: „Hlasovalo se tak, že členové komise přidělovali sedmi uchazečům místa od jedné do sedmi. Tento způsob hlasování umožňuje potlačit šance druhých vážných konkurentů, pokud se na tom několik členů domluví předem. Takovou námitku vznesl jeden z pretendentů, který z pochopitelných důvodů nechtěl být jmenován.“ Za prvé není jasné, jak má popsaný systém hlasování potlačovat šance kohokoliv. Za druhé: Pokud někdo někoho obviňuje z nečestného jednání, ne-li přímo z podvodu, neměl by tak činit bez důkazů a anonymně. Za třetí a to především: Novinář v takovéto situaci nemůže napsat, že chápe přání dotyčného zůstat v anonymitě! Zprávou může být, že XY někoho obviňuje, nebo že existují ty a ty důkazy, které kdosi nejmenovaný poskytl. Napsat, že někdo někoho anonymně a bez důkazů obvinil, je pomluva, nikoliv zpráva.

V dalším odstavci LN uvádějí, že pro Fajta hlasovalo „10 z 12 členů komise“, což nedává smysl. Pokud bylo pořadí kandidátu určeno na základě toho, jak je členové komise „oznámkovali“, co znamená hlasovat pro Fajta? Tento rozpor i nelogičnost výše citované kritiky zvoleného způsobu hlasování naznačují, že systém počítání hlasů byl složitější. To, že si v LN tohoto rozporu nikdo nevšiml, opět svědčí o špatně odvedené práci.

Proč za oběma články vidím manipulaci ze strany ministerstva? Byl jsem členem širšího grémia, které se podílelo na výběru 9 členů výběrové komise, a naprosto nepochybuji o tom, že ministr Riedlbauch má upřímnou snahu najít pro NG nového ředitele. Nemyslím si však, že by v tom měl podporu svých úředníků. Za deset let se jistě naučili, jak s Milanem Knížákem vycházet, a nemají důvod, proč chtít změnu. Byl to ostatně ministr, kdo navrhl, aby v komisi nebyl nikdo za jeho úřad! Ministerští úředníci se jednání komise účastnili jen jako přísedící.

Jakákoliv změna na takto vysokém postu vždy představuje vybočení ze zaběhnutých kolejí a riziko nejrůznějších nepříjemností. Nový ředitel se může chovat jinak, než je výhodné či pohodlné pro ministerstvo, ale hlavně může začít prověřovat kroky svého předchůdce. Co kdyby se rozhodl detailně prozkoumat některé sporné nákupy do sbírek NG či všechny zakázky spojené s rekonstrukcí Schwarzenberského a Salmovského paláce? Možná by nic nenašel, ale pokud ano, nepadla by část zodpovědnosti i na někoho z ministerstva? Jiří Fajt, který je Knížákovým dlouhodobým kritikem, se tak některým ministerským úředníkům musí jevit jako velice nešťastná volba. Jelikož ale v konečné instanci rozhoduje ministr, nemusí být pro ně ještě nic ztraceno. Pokud se podaří zpochybnit legitimitu jeho volby, případně ho dostatečně očernit (toho se v následujících dnech a týdnech ještě jistě dočkáme), nezbude ministrovi nic jiného než ponechat ve funkci Knížáka.