TZ: Milan Magni

Milan Magni: Rám příštích obrazů / MMB: hrad Špilberk / Brno / 11. 3. - 18. 4. 2010

Umělecký profil Milana Magni se formoval v atmosféře osmdesátých létech 20. století v Brně, která jsou charakteristická nástupem mladé generace přinášející nové podněty do normalizací léta usměrňovaného kulturního života.

Z negace, dadaistické recese a humoru znevažujícího vše „oficiální“ se také rodila nová brněnská kultura osmdesátých let.

Milan Magni se představil už svou ranou tvorbou jako autor razantního malířského gesta, skladbu prvních obrazů podřídil diagonálám a přímkám. V cyklu Velká geometrie z první poloviny devadesátých let pracuje s patrnými tahy štětce výrazného malířského rukopisu. Kaligrafické linie, někdy konstrukce mřížky mu poskytují možnosti vyjádření prostorových vztahů v rámci plochy obrazu.

Devadesátá léta 20. století se nesou i v brněnské kultuře ve znamení hektičnosti a velkých aktivit. Generace tehdejších třicátníků, ke kterým patřil i Milan Magni, jako by chtěla dohnat všechno, o co je komunistický režim připravil. Magni pořádá pravidelně každý rok samostatnou výstavu, účastní se všech důležitých přehlídek organizovaných zejména Domem umění města Brna, navazuje kontakty v Rakousku, Polsku, na Slovensku a ve Francii. Už v roce 1990 je iniciátorem výstavy Osm Čechů (Huit Tcheques) v l’Entrepot-Galerie du Confort Moderne a na L’École Régionale des Beaux-Arts v Poitiers.

I když malba Milana Magni působí při prvním setkání velmi živelně, umělec sám hluboce rozjímá nad malířskými technikami i jejími vizuálními účinky. V tomto ohledu se považuje za žáka Miroslava Štolfy, který v něm podnítil zájem o práci s barvou a úctu k malířskému řemeslu. Magni si míchá sám pigmenty a rád experimentuje s různými malířskými technikami od akvarelu přes temperu a olej až po enkaustiku. Malířské tvorbě předcházejí vždy kresebné studie, kvaše a akvarely. Koncem devadesátých let se mění témata i rukopis jeho malby. Monumentální geometrickou strukturu vystřídaly převážně monochromy – obrazy tohoto období, v němž se inspiruje vodou, nazval Magni Hladina.

Důležitým stadiem tvorby autora je tvoření samotné, proces, ve kterém je zahloubán s vášní experimentátora do své malby, v níž neustále zkouší výsledky překrývání barev, lazurování, stékání, někdy se v použití technik rád inspiruje starými renesančními mistry - zejména díly Paola Veronese a Jacopa Tintoretta.

V tvorbě Milana Magni v posledních letech pozorujeme jakési uvolnění a nové nadechnutí.

Inspirativní prostředí domu ve Svatoslavi, zahrada, cihlové zdi, které se jako podněty objevují v jeho obrazech, rozvíjejí nadále téma monochromní a tvarově často minimalistické malby. Jeho tvůrčí úsilí je korunováno jakousi zralostí děl posledních let. Dokazují, že autor je zejména vynikajícím koloristou, jehož obrazy jsou strukturami a skladbami, v nichž pracuje s vrstvením barev, kde počítá jak s krytím, tak s prolínáním a prosvítáním spodních vrstev na povrch. Sleduje tím nejen světelné, ale i prostorové vztahy na plátně. Formální aparát je velmi jednoduchý: čtverec, obdélník, vlnovka, křivka nebo kruh (Rám příštích obrazů – kniha; Rám příštích obrazů – tabula rasa, oba 2008, Kameny a cihly, Cihly, Zrcadlo, Zahrada, všechny 2009). Důležitým aspektem výrazu díla se stává malířský rukopis, který je až rustikálně spontánní, jeho struktury působí svou haptičností na vjemy diváka.

Brněnský okruh je v rámci českého umění posledních třiceti let vnímán zejména jako bašta konceptualismu a různých směrů abstrakce či konstruktivního tvoření. Magni, který svým dynamismem a spontánním malířským rukopisem nekalkuluje s tím, aby se zalíbil, trochu vypadává z tohoto brněnského jakoby spořádaného a klidného konceptu. Možná právě v tom spočívá jeho originalita a přínos české malbě.