Artalk.cz

TZ: Lukáš Miffek

Lukáš Miffek: Rock na vsi / Galerie České pojišťovny / Praha / 5. 2. – 21. 3. 2010

Výstava, která představuje Miffkovy práce z posledního roku, nese název, který jednoznačně odkazuje k nově nalezenému tematickému poli. Vesnicí, dnešním i minulým životem na ní a sítí vztahů v rámci úzkého, důvěrně přátelského a sousedského prostředí, se autor doposud nezabýval. Nicméně pocit devalvace folklóru a lidové tradice kvůli tomu, že jej minulý režim stavěl na piedestal kulturního vývoje, ho přivedl k přehodnocení. Fakt, že pro řadu lidí je folklor a zprávy o něm jen trapnou a emočně vydírající záležitostí, a přitom jde o vážný historický odkaz národní kultury, způsobil, že právě vesnici a její obyvatele měl Lukáš Miffek potřebu vrátit v nových kontextech do současného „vysokého“ umění (míníme-li, že lidové umění je spíše řemeslnou a intuitivní záležitostí, tudíž v hierarchii hodnoty uměleckých výtvorů níže) a sám před sebou si je rehabilitovat. Nerozhodl se ale následovat záměry Antoše Frolky nebo Jožy Úprky a deskriptivně popisovat vesnický život a jeho tradici, ale zaměřil se – v rámci přirozené cesty sledujíc kontext svého dosavadního díla- na vybrané scény ze života obyvatel vesnice. Protože Lukáše Miffka vždy zajímali lidé a momenty vystřižené z jejich žití. V tom smyslu se i v rámci souboru maleb ROCK NA VSI zaměřil především na hrdiny vesnice – muže, ženy a především dívky. S nimi do obrazů znovu vkračuje určité erotické napětí, v groteskní nadsázce tak typické pro celou Miffkovu tvorbu. Pozadí jim v téměř všech případech tvoří jen náznak v podobě kresby černou linkou, čímž současné malby získaly až komiksový nádech, a odkazuje k faktu, že to důležité se odehrává v lidech, v autorem vytvořených postavách, které na první pohled evokují skrytý osobní příběh. Stačí se podívat na přemítající dívku na opuštěném dvoře, nebo na tu, která cizími kalhotkami mává před obličejem milému, aby si divák představil celou šíři, případně tíži, osudu aktéra. Miffek se tak řadí mezi autory narativního malířského řádu a skloubením formy a obsahu mezi přední z nich.

Závěrem lze konstatovat, že i v tomto cyklu Miffek potvrzuje to, co je o něm všeobecně známo. Že si totiž dokáže často dělat pouze legraci, ale v převážné většině výstupů stojí za nevážnou formou důmyslně promyšlený, vážný obsah.

Kateřina Tučková