Cena ceny pro mladé umělce

Cen pro mladé umělce do třiceti, třiatřiceti, či pětatřiceti let je na „českém trhu“ hned několik. Cena Jindřicha Chalupeckého, Cena kritiky za mladou malbu, Cena NG 333, Cena Václava Chada a Igora Kalného pro nejlepší dílo prezentované na Zlínském salonu mladých, cena udělovaná v rámci výstavy Start Point. Chalupeckého máme za sebou, v průběhu února však lze v Praze shlédnout díla finalistů dalších dvou cen, což vybízí k zamyšlení vedoucímu k otázce po smyslu existence jedné z nich.

Začněme tím, čím jsou jednotlivé ceny charakteristické a čím se liší od ostatních. Při otázce po smyslu existence jako první vyloučím Cenu Jindřicha Chalupeckého. Má dvacetiletou tradici, na české poměry značnou prestiž, přitahuje pozornost médií i veřejnosti, u laureátů starších ročníků se ukazuje, že porota vybírala kvalitní umělce. Cenu kritiky za mladou malbu lze v jistém slova smyslu v posledních letech, kdy na Chalupeckého bývají nominováni především umělci zabývající se moderními vyjadřovacími způsoby, chápat jako doplnění CJCH soustředěné na tradiční techniku malby.

Strat Point je charakteristický tím, že prezentuje diplomové práce studentů vysokých škol s uměleckým zaměřením, navíc má mezinárodní a nejen česko-slovenský přesah. Chad a Kalný (ceny pro českého a slovenského umělce) se pojí se Zlínským salonem mladých, který je jednak nejrozsáhlejší periodickou přehlídkou nejmladšího umění, kromě toho jeho „exkluzivitu“ zvyšuje i to, že se koná pouze jednou za tři roky.

Jaká role však připadá na Cenu NG 333? Aniž bych se chtěla dotknout konkrétních umělců zastoupených ve výběru (dílo mnohých z nich se mi líbí a vážím si jej), myslím si, že vyznívá trochu zvláštně, že malby některých autorů jsou zastoupeny na obou aktuálních přehlídkách - Ceně kritiky i NG 333. To vyvolává otázku, zda mělo opravdu cenu nějakou další cenu pro mladé umělce vymýšlet, zvláště když nemá nastavené své jasné limity, kterými by se od ostatních ocenění odlišovala. Chápu nutnost podporovat mladé umění, i to, že jména některých umělců se na různých cenách opakují (když je někdo šikovný, povšimne si jej nejedna porota), přesto - není česká (československá) scéna na větší množství cen příliš malá?

S úsměvem se lze také pozastavit nad srovnáním laureátů Ceny NG 333 a posledního ročníku cen Zlínského salonu mladých. Na obě z nich byli nominováni Petr Bařinka a Juraj Kollár (účast na Salonu znamená automatickou nominaci). Podotýkám, že díla obou umělců patří mezi ta, která mě oslovila a nemám nic proti jejich uměleckým kvalitám (naopak, Kollárovi jsem držela pěsti i u Ceny kritiků). Bařinka na obě přehlídky zaslal své ufonovito-medúzovité objekty doplněné o malbou různě pojednanou plochu. Kollár je zastoupen formálně velmi podobnými plátny rozdělenými pravidelnou sítí na čtvercová pole. Ocenění na Salonu získal Kollár, na NG 333 Bařinka. Aspoň si nebudu závidět. Nebo že by nebylo nutné mít za každou cenu další cenu?