TZ: Liam Gillick

Liam Gillick: WALL DIAGRAMS FROM THE 1990s AND EARLY 2000s / Dům umění / České Budějovice / 2. 12. 2009 – 24. 1. 2010

Je nám velkou ctí, že jsme na závěr letošního roku mohli připravit výstavu britského umělce Liama Gillicka. Jeho dílo proniká hranicemi výtvarného umění a médii. Lze se v jeho přípa-dě setkat jak s architektonickými prostorovými instalacemi, minimalistickými objekty, grafickými díly a nástěnnou malbu. Velice důležitým aspektem Gillickovy tvorby je také lite-rární činnost, kdy vedle esejí píše i kritické články. Je autorem fiktivních, futuristických vizí a historických reinterpretací. Skládá hudbu, píše divadelní scénáře, rozsáhlá je jeho činnost na poli grafického designu, či realizací do architektury.

Velice důležitým momentem v autorově tvorbě je „určitá“ organizace prostoru prostřednic-tvím soch /fyzických struktur/, ale i pomocí nástěnných maleb a textů vytváří představy o tom, jak se svět mění a jaká poselství jsou uložena v těchto kontinuálních posunech. Jak sám uvádí „ přítomnost je možné od minulosti osvobodit budoucností“.

Gillick zkoumá historii z pohledu předpokládaných progresivních podnětů k navržení a utváření společností a nabízí je k diskusi, jako potencionální utopické modely. V raném mo-dernismu lze vidět naléhavou výměnu mezi procesem modernismu a kritickou reflexí modernismu. V průběhu času se však tyto jevy stále více rozcházejí a pávě tato „mezera“ je pro Gillicka velice přitažlivá. Prostor - mezi dráhou modernismu a kritickým potencioná-lem modernismu a postmodernismu.

Dílo Liama Gillicka se týká výstavby ideologií ve vztahu k vystavenému světu. Zajímá ho obydlené prostředí, nikoli však nadměrně formulující vztahy, které máme podle očekávání hrát ve vztahu k těmto prostředím. Nezajímá ho samotná architektura, nýbrž revidovaná praxe lidí, kteří se zabývají změnami toho, jak naše městské prostředí vypadá a jaké je na dotyk. Problémem mnoha lidí, kteří se zabývají moderním uměním ve vztahu k architektuře podle Gillicka je, že ignorují nejdynamičtější nastavení, která jsou možná v pojednání o sou-časném urbanismu. Zaměřují se na produkty, nikoli na metodiku produkce.

Slovy francouzského historika umění Nicolase Bourrauda patří Gillick mezi ty umělce,“které lze označit jako představitele – vztahové estetiky . Ti navrhují sociální metody výměny, na-příklad různých procesů komunikace, jež by propojila jedince a skupiny jinými cestami, než které nabízí ideologie masové spotřeby. Snaží se vlákat pozorovatele či diváka do estetické zkušenosti, kterou nabízí umělecké dílo. Tito umělci si nepřejí reprodukovat nebo zobrazovat svět jaký známe, ale tvoří místo toho nové situace – mikroutopie – k nimž jako suroviny užíva-jí lidských vztahů.“

Liam Gillick se narodil v Anglii /1964/ a v roce 1987 absolvoval na Universitě v Londýně obor výtvarného umění. Roku 2002 byl mezi finalisty prestižní Turner Prize a má za sebou velkou řadu jak kolektivních, tak samostatných výstav z kterých nutno připomenout např. : Palais De Tokyo v Paříži 2004, ICA London a Baltimore Museum of Art, či MOMA New York 2005.

Mimo svých děl napsal řadu textů /vydaných i knižně/ zkoumajících konstrukci historie i po-žadavky na realitu sociálních utopií. Tyto texty tvoří koncepční rámec vlastního díla, místo přímých ilustrací textů nabízející možnosti obsažené uvnitř scénáře „co kdyby“ zaměřující se na vymezení nerealizovaného potenciálu. Nechce však dávat konečné odpovědi, nýbrž formulovat protiargumenty.

Prezentace Liama Gillicka v Českých Budějovicích rozšiřuje řadu pozoruhodných výstav v loňském a letošním roce. Ty začaly dvěma paralelními projekty v lednu 2008 v Kunsthalle Zürich a Witte De With Center for Contemporary Art v Rotterdamu, na které navazovala výstava v mnichovském Kunstverein. Tento blok výstav s retrospektivním charakterem pod názvem Three Perspectives and a short scenario vyvrcholil závěrečnou letošní výstavou v Museu of Contemporary Art Chicago. Jedná se o prostorovou a tématickou strukturu jejíž součástí je film, mapující dosavadní Gillickovo tvorbu. Vedle toho nutno připomenout jeden z vrcholů letošního benátského Biennale, kde byl Gillick představen kurátorem Nicolausem Schafhausenem v německém pavilónu.

Výstava v Domě umění probíhá vedle retrospektivy v Chicagu souběžně s autorovo insta-lací ve vídeňském Muzeu užitého umění. Gillick zde volně navazuje na svoje poslední projekty, kde stvrzuje, že myšlenky vděčící za svou existenci modernismu jsou zásadními pro jeho uměleckou praxi. Projekt sestává z nástěnných maleb /diagramů/ z přelomu století, které nikdy nebyly vystaveny v rámci jedné výstavy a je možné je nahlížet jako malé dopl-nění autorovy retrospektivy.