Artalk.cz

TZ: Národní galerie v roce 2019: Staří mistři, impresionisté, Giacometti, čeští umělci, fotografie i umění Indie

Národní galerie v roce 2019: Staří mistři, impresionisté, Giacometti, čeští umělci, fotografie i umění Indie / Národní galerie v Praze / Praha / 5. 12. 2018

Národní galerie Praha otevře v roce 2019 dvě nové sbírkové expozice – Starých mistrů ve Schwarzenberském a umění 19. století ve Veletržním paláci. Krátkodobé výstavní projekty představí významné osobnosti českého i světového umění – Josefa Šímu, Stanislava Suchardu, Václava Hollara, Jitku Hanzlovou, Milana Grygara, Stanislava Kolíbala, Josefa Bolfa, Alberta Giacomettiho a francouzské impresionisty. Další výstavní projekty uvedou umění z indického Džódhpuru, tzv. krásné madony nebo umělecký vztah mezi českými zeměmi a německým Saskem.

Hodnocení roku 2018

Rok 2018 se v Národní galerii nesl zejména v duchu rozsáhlých výstavních projektů v čele s novou sbírkovou expozicí ke stému výročí založení Československa, retrospektivou Františka Kupky a první edicí cyklu Salm Modern, který v Salmovském paláci představil výstavu Možnosti dialogu ze sbírek Eriky Hoffmann doplněnou českými umělci, na jejíž přípravě NGP spolupracovala se Staatliche Kunstsamlungen Dresden. Významný krok NGP zaznamenala také v oblasti vizuální komunikace – v polovině roku představila novou grafickou identitu z dílny Studia Najbrt. Divácký úspěch zaznamenal již druhý ročník letního programu Anežka LIVE!, díky němuž ožívá bohatým programem celý areál středověkého Anežského kláštera.

„V letošním roce se nám podařilo zahájit postupnou revitalizaci sbírkových expozic, která bude intenzivně pokračovat i v následujících letech. Nová vizuální identita již nyní zásadním způsobem přispívá k dalšímu zvyšování povědomí o Národní galerii jako prostoru pro vzdělávání, estetickou kultivaci jakož i prosté trávení volného času,“ uvádí generální ředitel NGP Jiří Fajt.

Návštěvnické přízni se již tradičně těší Veletržní palác, kde byly vedle nové sbírkové expozice zahájeny mimo jiné výstavy Kathariny Grosse, Marii Lassnig, Jiřího Petrboka nebo Josefa Koudelky. Nejnavštěvovanější výstavou roku se nesporně stane výstava Františka Kupky, která probíhá ve Valdštejnské jízdárně do 20. ledna 2019. Palác Kinských hostí aktuálně rovněž oblíbenou výstavu Bonjour, Monsieur Gauguin, která na Staroměstském náměstí vystřídala výstavu Jiřího Koláře.

„Zájem o program Národní galerie potvrzuje i rostoucí počet členů Klubu přátel NGP, který aktuálně čítá zhruba tři tisícovky. Před letošními Vánocemi zavádíme navíc dvě nové kategorie pro seniory a rodiny, což vnímáme jako další podstatný krok k soustavnému otevírání se Národní galerie široké veřejnosti,“ dodává Jiří Fajt.

Noví ředitelé, nové expozice

V roce 2019 naváže Národní galerie na expozici 1918–1938: První republika ve Veletržním paláci otevřením další sbírkové expozice, tentokrát zaměřenou na období 1796–1917 s podtitulem Umění nejdelšího století. Ta představí vedle významných osobností českého umění, jakými jsou Josef Mánes nebo Antonín Slavíček, další část tzv. francouzské sbírky s díly Paula Gauguina, Pabla Picassa nebo Vincenta van Gogha. Nová expozice vzniká pod kurátorským vedením Otty M. Urbana, který byl na podzim letošního roku jmenován novým ředitelem Sbírky umění 19. století a klasické moderny (1800–1945). Druhou sbírku sídlící ve Veletržním paláci, Sbírku moderního a současného umění (1945+), pak od února 2019 nově povede Michal Novotný.

Také nejvýznamnější díla ze Sbírky starého umění budou nově zpřístupněna ve Schwarzenberském paláci. Ve zcela nové koncepci budou poprvé vystavena bok po boku díla českých i světových starých mistrů, do sousedství se tak dostanou např. malby Petra Brandla, Lucase Cranacha st., Albrechta Dürera, El Greca, Rembrandta, Karla Škréty nebo Petra Paula Rubense.

30 let od Sametové revoluce

V roce, kdy si bude Česká republika připomínat 30. výročí Sametové revoluce, představí Národní galerie hned několik výstavních projektů prezentujících tvorbu zásadních osobností českého umění. Na začátku roku představí fenomén české dokumentární fotografie ve Veletržním paláci v prostorech 5. patra, které budou do budoucna věnovány fotografii coby významnému médiu umělecké tvorby. Ve Valdštejnské jízdárně zahájí galerie rozsáhlou výstavu věnovanou pařížskému surrealistickému období Josefa Šímy. V květnu bude na 58. bienále umění v Benátkách otevřena instalace Stanislava Kolíbala.

Veletržní palác pak v rámci tzv. Summer Openingu uvede site-specific zvukovou instalaci Milana Grygara ve Velké dvoraně a malířskou tvorbu Josefa Bolfa v rámci další edice cyklu současné malby. Na podzim bude v paláci Kinských zahájena výstava kreseb Václava Hollara, která vychází z jedinečného výzkumu publikovaného v objemném soupisovém katalogu. Autumn Opening pak propojí sochařské dílo Stanislava Suchardy s fotografiemi Jitky Hanzlové.

Samotný pád komunistického režimu připomene fotografická výstava Havel na Hrad! ve Veletržním paláci. „Připomenutí klíčového okamžiku našich moderních dějin jsme ve výstavním plánu nemohli opomenout. Cílem výstavy je mimo jiné kriticky zhodnotit obrazový materiál, který vznikl v průběhu roku 1989 a najít ty nejlepší fotografické záběry, které události z této doby připomínají. Páté patro Veletržního paláce se tak opět stane prostorem pro prezentaci média fotografie – výstavu Josefa Koudelky Invaze 68 zde hned začátkem roku 2019 nahradí také výstava fotografického spolku ASA 400,“ popisuje Jiří Fajt. Rok 1989 a pád totalitárního komunistického režimu bude připomínat řada dalších kulturních aktivit, od divadel malých forem, filmových představení až po undergroundovou scénou oblíbené koncerty písničkářů a rockových kapel.

Do vzdálenější historie se Národní galerie vrátí prostřednictvím výstavy Sasko–Čechy, která se vůbec poprvé věnuje dvěma tisíciletím dynamických vztahů těchto sousedních kulturních regionů – k vidění tak bude nejen gotické a renesanční umění, ale třeba i model slavné sochy Davida Černého Quo vadis. Výstavní rok pak uzavře vánočně laděný projekt Krásné madony v Anežském klášteře, který připomene Prahu jako jedno z nejvýznamnějších uměleckých ohnisek zaalpské Evropy kolem roku 1400.

Impresionismus, Indie, Giacometti

Mezinárodní umění budou v roce 2019 reprezentovat tři klíčové výstavní projekty. V červnu představí palác Kinských nejslavnější jména francouzského moderního malířství od Maneta, Moneta, Renoira, Degase až po Cézanna či Sisleyho, a to z dánského státního muzea Ordrupgaard sídlícího nedaleko Kodaně. V červenci pak bude Veletržní palác hostit rozsáhlou retrospektivu sochaře Alberta Giacomettiho, jednoho z nejvýznamnějších umělců 20. století. Výběr exponátů z pařížské nadace Fondation Giacometti bude zahrnovat na sto padesát plastik, maleb a kreseb.

Výstava Poklad mahárádži: Indické umění z Džódhpuru pak v říjnu 2019 ve Valdštejnské jízdárně představí umělecké poklady z královské sbírky v severoindickém Radžastánu, v jedinečné prezentaci a vůbec poprvé na evropském kontinentu. Výstava čerpá zejména z bohatých sbírek džódhpurského Mehrangarh Fort Museum a ze soukromých sbírek džódhpurské panovnické rodiny. Čtyři staletí umělecké tvorby jednoho z nejvýznamnějších někdejších státních útvarů Indie budou reprezentovat díla malířská, dekorativní umění, šperky a zbraně, textilie, jakož i technické památky z období od 16. století do dosažení politické nezávislosti Indie v roce 1947.

HLAVNÍ VÝSTAVNÍ PROJEKTY 2019

400 ASA: FOTOGRAFIE

Alžběta Jungrová, Antonín Kratochvíl, Karel Cudlín, Jan Dobrovský, Tomki Němec, Jan Mihaliček, Martin Wágner

Veletržní palác – 5. patro
8. 3. – 8. 9. 2019
Kurátor: Josef Moucha

Výstava sedmi fotografů dvou generací ze spolku ASA 400 má společného jmenovatele zejména v realismu, s nímž autoři nahlížejí svět a s nímž zachycují jeho proměnlivost. Vztahují se především k současnosti (Rodiny Jana Dobrovského), ale zajímá je i její ukotvení v podloží hlubší minulosti (oživování náboženských tradic sledují Karel Cudlín a Jan Mihaliček; české osídlení Banátu zobrazil Tomki Němec). Kurátor Josef Moucha nabízí z tvorby autorů i soubory související s šířeji chápaným pásmem soudobé transformace vleklé postkomunistické setrvačnosti ve východních částech středu Evropy či na Balkáně (Antonín Kratochvíl) anebo v Karpatech (Martin Wágner). Každý autor bude představen monotematicky, přibližně dvanácti až patnácti fotografiemi.

JOSEF ŠÍMA: CESTA K VYSOKÉ HŘE

Valdštejnská jízdárna
19. 4. – 30. 7. 2019
Kurátoři: Anna Pravdová, Petr Ingerle

Výstava si klade za cíl představit Šímovu ranou tvorbu od brněnských počátků do jeho setkání s básníky pozoruhodné, a dnes již v jistém smyslu legendární, francouzské skupiny Vysoká hra a ukázat nakolik jeho účast na tomto dobrodružství byla jedním z klíčových impulzů pro jeho tvorbu. V krátkém období 1929–1931 se Šíma stal hlavním výtvarníkem skupiny a ostatní členové – básníci se zabývali interpretací jeho tvorby.

V této souvislosti jsou vůbec poprvé na našem území prezentována umělecká díla i dalších výtvarníků skupiny a dokumenty pocházející zejména z francouzských muzeí, galerií a soukromých sbírek. Výstavu připravuje Národní galerie v Praze ve spolupráci s Moravskou galerií v Brně.

58. MEZINÁRODNÍ BIENÁLE UMĚNÍ V BENÁTKÁCH: STANISLAV KOLÍBAL

Český a Slovenský pavilon v Benátkách
11. 5. – 24. 11. 2019
Kurátor: Dieter Bogner

Stanislav Kolíbal (1925) bude reprezentovat Českou republiku na příštím ročníku výtvarného bienále, které bude zahájeno 11. května 2019 v Benátkách. Odborná porota vybrala jeho projekt z celkem 23 přihlášených.

„Kolíbalův návrh podtrhuje mistrovskou architekturu československého pavilonu architekta Novotného a zároveň koncepčně reaguje na kurátorské téma příštího bienále, jímž je umění jako možná odpověď na složitost dnešní doby. Umírněnost Kolíbalova tvarosloví je protilátkou vůči ironickému podtónu staré čínské kletby „přál bych vám žít v zajímavé době“, která se stala hlavním tématem bienále pod kurátorským vedením Ralpha Rugoffa. Totéž platí pro Kolíbalovu pokornou tvorbu a umělecký názor: je to zdrženlivý, ale přesto angažovaný a vášnivý postoj, víra v umění jakožto aktivní formu osvobození a emancipace, jež je bouřlivá a vzdorovitá, ale současně hledá konsensus, jež je kombinací formy a ideje, jež převrací paradigmata, normy a globální vnímání vzhůru nohama. Kolíbalův návrh zve diváky na cestu umělcovou myslí a klade důraz na tvorbu nezávislého hlasu, v němž se estetické mísí s politickým a „zajímavá doba“ – po válce, po roce 1989, s ohledem na současný vývoj v umění – dostává věrnou a nekompromisní podobu,“ uvádí stanovisko odborné poroty.

Stanislav Kolíbal završí přítomnost českých umělců širokého generačního spektra, kteří reprezentovali ČR na posledních ročnících: Dominika Langa (1980) v roce 2011, Zbyňka Baladrána (1973) v roce 2013 a Jiřího Davida (1956) v roce 2015.

SASKO–ČECHY: JAK BLÍZKO, TAK DALEKO

Šternberský palác
24. 5. – 15. 9. 2019
Vedení projektu a kurátoři: Doreen Mölders (smac), Marius Winzeler
a Olga Kotková (NGP)

Tématu sousedství Čech a Saska se poprvé věnuje rozsáhlá výstava, která se zaměřuje na dynamické vztahy obou regionů, líčí úzké vazby mezi obyvateli, vzájemné konflikty i následná usmíření. Umožňuje široce uchopit historický rámec a objasňovat jak rozdíly mezi Saskem a Čechami, tak i jejich sounáležitost v evropském kontextu.

Kulturní dědictví sasko-českého pohraničí svědčí o čilých a mnohovrstevnatých vztazích, vzájemném obohacování a propojení obou regionů. Cílem výstavy je prezentovat tuto mnohotvárnou a dynamickou historii vzájemných vztahů à la longue durée, tedy od doby kamenné až po současnost. Projekt je výsledkem spolupráce mezi Staatliches Museum für Archäologie Chemnitz a Národní galerií Praha.

Výstava, rozdělená do devíti oddílů, se v symbióze umění a dějin zaměřuje jak na každodenní a hospodářský život, tak na historické události vládnoucí vrstvy. Pražská výstava ukáže především výjimečná umělecká díla, z nichž mnohá budou v Čechách vystavena prvně. Vybrané artefakty nejen přiblíží konkrétní momenty v historii sasko-českých vztahů, ale nabídnou i mimořádný estetický zážitek. K vidění budou cenné památky gotického a renesančního umění (např. obrazy Lucase Cranacha), virtuózní díla manýristického slohu, vrcholně barokní plátna a sochy, mistrovské ukázky romantické krajinomalby, obrazy Oskara Kokoschky či model slavné sochy Davida Černého Quo vadis. Právě tato plastika trabantu na čtyřech lidských nohou je symptomatickou připomínkou událostí z podzimu 1989, kdy se budova velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze stala dočasným azylem pro občany z NDR. Tuto událost lze brát jako symbolický mezník v dlouhé historii vztahů mezi Saskem a Čechami.

FRANCOUZSKÝ IMPRESIONISMUS

Palác Kinských
28. 6. – 20. 10. 2019
Kurátorka: Kristýna Hochmuth

„Monet měl jenom oči, ale, Bože, jaké oči!“ Těmito slovy ocenil Paul Cézanne svého kolegu Clauda Moneta, který se ve svých obrazech snažil zachytit bezprostřední dojem z určitého okamžiku. Pro něj i další impresionistické malíře byl důležitý osobní prožitek z přírody či města a malba v plenéru. Díla plná světla a barev budou prezentována na výstavě, která představí unikátní sbírku francouzského umění z dánského muzea Ordrupgaard.

Zastoupeni budou především impresionisté jako například Claude Monet, Edgard Degas, Pierre Auguste Renoir, Alfred Sisley, Camille Pissarro, ale zároveň bude možné pozorovat výtvarné přesahy k dalším uměleckým tendencím. Romantickou malbu bude reprezentovat Eugène Delacroix, zatímco realistický způsob zobrazení Gustave Courbet nebo umělci takzvané barbizonské školy, jako byli Jean-Baptiste Camille Corot a Charles-François Daubigny. Ze sbírky obsahující šedesát obrazů vynikají také chef d’oeuvry postimpresionistických autorů Paula Cézanna a Paula Gauguina.

Dánskou kolekci doplní drobná plastika a obrazy Národní galerie Praha a několik děl francouzských mistrů z českých soukromých sbírek.

ALBERTO GIACOMETTI

Veletržní palác – 1. patro
19. 7. – 1. 12. 2019
Kurátorka: Lenka Pastyříková (NGP) ve spolupráci s Fondation Giacometti

Retrospektivní výstava vůbec poprvé v českém prostředí představí dílo jednoho z nejvýznamnějších umělců 20. století, sochaře a malíře Alberta Giacomettiho
(1901–1966).

Jeho hlavním námětem byla lidská postava. Proslavily ho především existenciálně naléhavé protáhlé figury vznikající po druhé světové válce, neméně závažná jsou však i jeho díla z meziválečného období, kdy patřil k jádru pařížské avantgardy. Výstavu připravila Národní galerie ve spolupráci s nadací Fondation Giacometti sídlící v Paříži, která spravuje pozůstalost Annette a Alberta Giacomettiho. Výběr exponátů z jejích sbírek, který bude představen ve Veletržním paláci, zahrnuje přes sto plastik (včetně vzácných sádrových originálů), malby a kresby ze všech Giacomettiho tvůrčích období od dvacátých do šedesátých let.

SUMMER OPENING 2019

Veletržní palác
30. 8. 2019

MILAN GRYGAR

Veletržní palác – Velká dvorana
30. 8. – 5. 1. 2020

Malíř Milan Grygar (nar. 1926) v akustické kresbě objevil spojení mezi optickým a akustickým. Tímto spojením zařadil akustickou kresbu do umění intermediálního. Ve Velké dvoraně Veletržního paláce představí významná díla v autorské instalaci.

CYKLUS SOUČASNÉ MALBY: JOSEF BOLF

Veletržní palác
30. 8. – 5. 1. 2020
Kurátor: Otto M. Urban

Nová barevnost je charakteristická pro většinu děl z posledních měsíců, jakkoli rozvíjejí pro Bolfa typická témata do smutku zahalených tváří, opuštěných a poničených nemocničních interiérů, bouraček či nehostinných panelových sídlišť. Bolf nestojí na místě, není uspokojen tím, co vytváří, ale jakýsi vnitřní přetlak jej neustále žene do odkrývání nových a nových možností malování. Směr, kterým se bude ve formě svých maleb dále ubírat, je tak těžko předvídatelný, jakkoli je zřejmé, že svůj svět osamělých a do smutku ponořených mladíků a dívek nikdy zcela neopustí.

STAŘÍ MISTŘI

Nová expozice Sbírky starého umění

Schwarzenberský palác
Od 13. 9. 2019
Vedení projektu a kurátoři: Marius Winzeler, Tomáš Hladík, Martina Jandlová Sošková, Olga Kotková, Lucie Němečková, Marcela Vondráčková

Expozice Staří mistři ve Schwarzenberském paláci představí výběr nejvýznamnějších mistrovských děl ze Sbírky starého umění (Hans von Aachen, Petr Brandl, Matyáš Bernard Braun, Lucas Cranach,  Adriaen de Vries, Albrecht Dürer, El Greco, Francisco José Goya, Hans Holbein, Jan Gossaert zvaný Mabuse, Rembrandt van Rijn, Jusepe de Ribera, Peter Paul Rubens, Bartholomaeus Spranger, Karel Škréta, Simon Vouet,  Michael Leopold Willmann a jiní).

Její základní časový rámec bude tvořit období od 16. do 18. století vycházející z retrospektivního pohledu na předrenesanční tendence v umění gotiky a antická díla jako inspirační podnět pro renesanční a barokní umění. Expozice bude pojata jako dialog mezi národními a mezinárodními impulzy, vlivy a změnami v duchu dialektiky forem, stylů a motivů. Z dramaturgického hlediska bude reflektovat narativní aspekty evropského umění od antiky až po osvícenství, dějinné souvislosti a nadčasovost mistrovských uměleckých děl v inovativní instalaci.

V rámci hlavního přístupu do Schwarzenberského paláce bude obnoven původní vstup z Hradčanského náměstí přes nádvoří. Tři sály v přízemí budou vyhrazeny pro příležitostné sbírkové expozice a dvě místnosti poslouží grafickým kabinetům.

Architektonické pojetí expozice bude korespondovat s její koncepcí: přízemí bude pojato jako prolog expozice, první a druhé patro vyzní jako tematické panorama renesančního a barokního umění a půdní prostor se bude v nových souvislostech věnovat sběratelství, tvorbě v malířství i sochařství, „skicáriu“ a kabinetní malbě.

VÁCLAV HOLLAR A UMĚNÍ KRESBY

Palác Kinských
4. 10. – 5. 1. 2020
Kurátorka: Alena Volrábová

Václav Hollar (Praha 1607 – Londýn 1677) byl doposud na výstavách i v publikacích představován zejména jako grafik, méně už jako kreslíř. Národní galerie Praha vydala v roce 2017 monografii – soupisový katalog jeho kreseb, které mnohdy představují vrchol soudobého evropského kreslířského umění. Výstava bude vůbec poprvé zaměřena téměř výhradně na jeho kresby, na jejich uměleckou kvalitu a význam, který by měl být podtržen srovnáním s kresbami Hollarových předchůdců, současníků a následovníků, jako například Jorise Hoefnagela, Matthäe Meriana st., Rembrandta van Rijn, Lamberta Doomera nebo Francise Place a dalších. Nebude však chybět také několik grafických listů a obrazů od autorů, kteří měli k Hollarovu dílu nějaký vztah. NGP chce ukázat Hollarovy kreslířské kořeny a další možné inspirace, ale také jeho jedinečnost a význam v rámci evropského umění 17. století.

Na výstavě bude představena řada špičkových děl zapůjčených z významných evropských sbírek, například z londýnského British Musea, Londýn, Kupferstichkabinettu v Berlíně, z vídeňské Albertiny a mnoha dalších muzeí a také soukromých sbírek.

POKLAD MAHÁRÁDŽI: INDICKÉ UMĚNÍ Z DŽÓDHPURU

Valdštejnská jízdárna
říjen 2019 – 19. 4. 2020
Autoři a externí kurátoři: Mahrukh Tarapor, Museum of Fine Arts, Houston,
Karni Singh Jasol, Mehrangarh Fort Museum, Jodhpur
Kurátoři NGP: Markéta Hánová, Zdenka Klimtová

Výstava organizovaná ve spolupráci s Museum of Fine Arts v Houstonu a Mehrangarh Museum Trust v Džódhpuru představí více než dvě stě padesát rozmanitých exponátů – malířská díla, dekorativní umění, šperky a zbraně, baldachýny, koberce a další textilie, ale i technické památky a fotografie, vše z období od 17. století do dosažení nezávislosti Indie v roce 1947.

Výběr exponátů čerpá především z bohatých sbírek džódhpurského Mehrangarh Fort Museum, ze soukromých sbírek někdejší džódhpurské panovnické rodiny a doplňují jej díla vybraná z dalších sbírek, například kolekce užitého umění z Al-Sabah Coll. z Kuvajtu nebo exponáty z přelomu 19. a první poloviny 20. století z Umaid Bhavan Palace v Džódhpuru.

Exponáty této mimořádné výstavy zahrnují téměř čtyři staletí umělecké tvorby jednoho z nejvýznamnějších někdejších státních útvarů Indie, Márváru – Džódhpuru. Indičtí kurátoři je rozčlenili do šesti oddílů nabízejících nové pohledy na kosmopolitní kulturu panovnických dvorů Márváru – Džódhpuru, kam umělecké předměty přicházely cestou mecenášství, diplomacie, manželských svazků, obchodu i dobývání. Ilustrují význam diplomatických a osobních vztahů pro formování indické kultury v předkoloniálním a koloniálním období. Exponáty dokumentují ovlivňování a obohacování uměleckých stylů jako důsledek výměny darů mezi panovnickými dvory a také zapojení umělců opouštějících centrální mughalský dvůr v Dillí. V neposlední řadě ukazují významnou roli žen na panovnických dvorech. Zenána, ženské křídlo paláce, tvořilo kosmopolitní prostor, kde se současně uchovávaly kulturní tradice i aktivovaly změny.

AUTUMN OPENING 2019

Veletržní palác
12. 11. 2019

1796–1917: UMĚNÍ NEJDELŠÍHO STOLETÍ

Veletržní palác – 4. patro
Od 13. 11. 2019
Kurátoři: Otto M. Urban, Veronika Hulíková

Koncepce expozice bude založena na důležitých tématech, která jsou pro umění dané doby typická a charakteristická (portrét, krajina, historická, náboženská tématika apod.). Takový přístup umožní vystavit i díla ze sbírek Národní galerie, která se zatím ve stálých expozicích neobjevovala, přestože patří k významným příkladům dobového umění, například díla Caspara Davida Friedricha, Lovise Corintha, Maxe Klingera, Ivana Konstantinoviče Ajvazovského, Antona Romaka a řady dalších.

Součástí expozice budou i díla z tzv. Francouzské sbírky, která byla doposud vystavována samostatně. Jedná se např. o díla Eugena Delacroixe, Camilla Corota, Paula Gauguina, Vincenta van Gogha či Pabla Picassa a André Deraina.

Společně s obrazy budou vystavena i sochařská díla Václava Levého, Josefa Václava Myslbeka, Josefa Mařatky, Ladislava Šalouna, Františka Bílka, Stanislava Suchardy, Michala Powolneho, Constantina Meuniera, Augusta Rodina. Díky tomu bude poprvé představeno české resp. středoevropské umění v širokém mezinárodním kontextu.

STANISLAV SUCHARDA 1866–1916

Veletržní palác
13. 11. – 5. 4. 2020
Autor výstavy: Martin Krummholz
Kurátorka: Veronika Hulíková

Cílem výstavy je představit vrstevnatou tvorbu sochaře a medailéra Stanislava Suchardy (1866–1916), a to v kontextu doby přelomu 19. a 20. století, českého i evropského umění. Suchardův umělecký projev se vyvíjel od myslbekovského realismu, přes rodinovskou impresi až k ryze modernímu výrazu, přičemž si vždy uchoval autenticitu. Jeho dosud převážně neznámá tvorba je jedinečným dokladem přechodu od tradice 19. století k moderně.

JITKA HANZLOVÁ: DVĚ TIŠINY

Veletržní palác
13. 11. 2019 – 16. 2. 2020
Kurátor: Adam Budak

Česká umělkyně Jitka Hanzlová (nar. 1958) ve svých fotografických cyklech zkoumá individuálního člověka, jeho prostředí a krajinu, ve které žije. Většinou se při tom dotýká míst svého dětství, tématu, jež popisuje následujícími slovy: „Cesta, po které jdu, je cestou zpět, cestou, ze které hledím do budoucnosti.“

V roce 1982 přesídlila Jitka Hanzlová do Německa, kde studovala vizuální komunikaci se zaměřením na fotografii na Univerzitě v Essenu (1987–1994). V roce 1993 obdržela od Německé společnosti pro fotografii Cenu Dr. Otto Steinerta, v roce 1995 získala stipendium DG BANK Frankfurt, v roce 2003 jí byla udělena Grand Prix Arles a v roce 2007 Pařížská cena za současnou fotografii (Paris Photo Prize for Contemporary Photography). Svou tvorbu představila na mnoha mezinárodních samostatných výstavách.

Prostřednictvím fotografie zkoumá Jitka Hanzlová své prožitky a vytváří tak díla, jež jsou poetická a zároveň pravdivá. Autorčiny fotografie se neustále snaží rozkrývat vztah mezi individuálním člověkem a prostředím, ve kterém žije. Zkoumají, jakým způsobem náš domov a okolí nesmazatelně formují naši identitu. Vybavena zkušeností dvou odlišných politických systémů, Hanzlová nám ve svém díle nabízí hlubokou meditaci o evropské identitě ve světě po konci studené války.

Průřez tvorbou Jitky Hanzlové se zaměřuje na téma sounáležitosti, které charakterizuje celé její dílo. Jedná se o vůbec první komplexní prezentaci díla této umělkyně v její rodné zemi, která představí tři desetiletí autorčiny umělecké praxe včetně nového cyklu fotografií, který vytvořila speciálně pro výstavu v Národní galerii Praha.

HAVEL NA HRAD! ROK 89 VE FOTOGRAFII

Veletržní palác – 5. patro
13. 11. 2019 – 16. 2. 2020
Kurátor: Tomáš Pospěch

Česká dokumentární fotografie měla v osmdesátých letech mimořádné postavení. V opozici k oficiálnímu umění, které přálo dekorativismu a povrchnosti, si nesla téměř aureolu pravdy a morálního hrdinství. Dokumentarismus byl možností, jak si v neradostné politické situaci uchránit čistotu vlastní existence a nalézt své místo ve světě. Přirozenou součástí takového projevu byl vzdor a nonkonformita, ale také nepřízeň mocných. Jen málokdy se jim podařilo uspořádat výstavu, fotografické knižní publikace dokumentárního charakteru se vydávaly jen zcela výjimečně. Přesto řada autorů fotografovala symboly režimu (Lubomír Kotek), výkladní skříně vypovídající o tehdejší neutěšené hospodářské i politické situaci (Iren Stehli), kriticky reflektovali oficiální svátky (Vladimír Birgus, Jaroslav Bárta, Dana Kyndrová), aktivity undergroundu (Bohdan Holomíček, Tomki Němec) i jednotlivé protirežimní demonstrace (Radovan Boček, Karel Cudlín, Jan Jindra, Jaroslav Kučera, Pavel Štecha, Jiří Všetečka atd.) nebo fotografovali společenský rozklad na vesnici (Jindřich Štreit).

Výstava připomene 30. výročí Sametové revoluce. Současně je jejím cílem z odstupu tří desetiletí kriticky zhodnotit obrazový materiál, který vznikl v průběhu roku 1989 a najít ty nejlepší fotografické záběry, které události z této doby připomínají. Důraz bude proto kladen na tehdy nejvýznamnější fotografické osobnosti a prezentace bude volena tak, aby se odlišil jejich jednotlivý způsob vidění a rukopis.

Fotografie z protirežimních demonstrací budou provázeny fotografiemi, které vznikly rovněž v průběhu roku 1989, ale zachycovaly každodenní život nebo reflektovaly společenské problémy a politické změny. S ohledem na kontext instituce, kde budou tyto práce prezentovány, se nabízí propojení fotografií s dalšími díly, které se v té době vyjadřovaly k politické a společenské atmosféře a vznikly v průběhu roku 1989 (malby, sochy, instalace, videa, záznamy performancí).

KRÁSNÉ MADONY

Klášter sv. Anežky České
22. 11. 2019 – 19. 4. 2020
Vedení projektu a kurátoři: Hermann Mayrhofer (Leogang), Marius Winzeler a Štěpánka Chlumská (NGP)

Kolem roku 1400 se v celé Evropě těšila mimořádné oblibě zobrazení elegantního držení těla mladé korunované Matky Boží ve splývajícím rouchu s nahým Ježíškem na ruce – krásné madony. Tento typ, jemuž dodalo formu mezinárodně orientované dvorské umění Karla IV. a jeho syna Václava IV., silně poznamenaly teologické směry 14. století. Jako výraz krásného měkkého mezinárodního stylu se toto zobrazení včetně jeho variant – sedící madony, piety a světci – dočkalo značného rozšíření.

Výstava bude obsahovat kolem třiceti stěžejních děl krásného slohu solnohradského typu, z nichž některé byly objeveny teprve v posledních letech, některé budou představeny vůbec poprvé, jiné budou prvně prezentované společně s díly, která k nim mají nejblíže. Půvab a krása, ale také ikonografické rozdíly, zdánlivá přirozenost a stylizovanost těchto sochařských děl poskytnou na výstavě estetický zážitek.

Výchozími exponáty výstavy budou Krásná madona z Leogangu z let 1380–1390 (Muzeum hornictví a gotiky) a Krásná madona z Hallstattu (Národní galerie Praha) z let 1400–1410,  typově příbuzná s Krumlovskou madonou (Uměleckohistorické muzeum ve Vídni).

Na společném projektu se podílí Muzeum hornictví a gotiky (Bergbau- und Gotikmuseum) v Leogangu a Národní galerie Praha ve spolupráci s Akademií věd České republiky, Úřadem spolkového kancléře ve Vídni, dalšími muzei i církevními institucemi a soukromými sběrateli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *