TZ: David Hřivňacký, David Helán

David Hřivňacký, David Helán / Zevlení zlevní / Pragovka Gallery: The White Room / Praha / 5. 12. 2018 - 6. 1. 2019

Výstava představí jak zevlení inicializované formou výjezdního výletu, tak radikální formu zevlení takřka nehybného, zasazeného do rámce zpravidla utvářeného hranicí domácnosti. Soubor vzájemě se sneseme prací Davidů Hřivňackého a Davida Helána, jenž nesejdeme se než jen na pohárech bezednejch, precizně se cizelovaným tak stane pakliže, před nímž divák stane v negliže, veselého bezmezně obsáhnutím vlezlých, nabídni si odborně bezejmenejch vnitřních projevů i zevních, souborně nabíledni velebených besedně jako zevlení. V lednu, kterak útok na bednu srazí cenu k ledu, jitřní mejdlo klidu, v lihu představíme imbus limbu vnitřní jídlo z klihu, zaslepených ekvivalentu zběhu dvou obědů nástřelu za lebedu dvou kabelí z Lídlu. Nejprve důsledně zalepená filmem vývojky, posléze složkou ustalovače zpečetěná fotografická laboratoř přátel blikající výbojky v prachu, kterak kandována parami přímo nad kavárenskou Pragou, z temnoty znovu v posledních několika chvílích vyvrhne materiál přesně takovým způsobem, aby mohli tematicky rozžehnut soubor prací co možná nejaktuálnější podoby, a výstava tak mohla odolat cílu setravat po celý měsíc odrazu - Davů schopná. Dvojice odprezentuje cyklus vycházejících jak bylo řečeno, z objevného výletů, a sice způsobem site specifickým na niternou akci síty performativního charakteru zakládajícími sytými, zaklíněného z citovaní jako zaklínání myslí vyklikaných citoslovce milník, za poledník klokáňatě vysmahni chci popelník, vylidni se píchni si kyslík, vykyň pilný vybílí ti vyklidni, v neziskovce vykydni, citů situovaných v síťovce, jindy zavdá na paskvil pasívní zevlící akce, vycházející z vlnění selhání totálního setrvání v prostředí domácnosti jež zavelením jest, k zahleděné hladce obrace krátce na oprátce tkané z práce. V mezním případě nacházíme částečně zrevidováné velkoformátové práce započaté někdy uprostřed spolupráce, rovněž takto přijdou v potaz díla autorů jako jednotlivců. Do hry napuštena je volně stavba poetického budování artefaktů, zevlně působíciho oběšence zevně zjemělé obé esence, artefaktu pospolu s aktem akce teoretizace, zcela zjevně jsou během procesu instalace prováděny prostorem ve dvojici medii ruku v ruce, písmo se bodni kde mi bodni, větví jako slovovodní řad, s cílem tematicky rozeznít prim vyzívaně rozezleně zeleně, zívaného „á“ ve formě. Pro výstavu se jeví zásadní préce s videodokumentačném materiálem performativní akce, jakkoli dodávající této na nadváze jejím uskutečnění v zahraničním prostoru, či ať už jen tušená, neviděná či některá další, v reakci na prostor živě prováděná práce s idejemi aji pojmy, zakládající na členění prostoru velkoformátovým foto materiálem, ve vztahu k rámcovému naplánovaní přítomnosti pohyblivého obrazu a objektu, zakládající na pojednaní hravě, zacházené práce se světlem v hlavě. Sourozeneckou speciální kapitolou obrozenci „sami pro sebe“ bude autoadaptace novorozeněte zevlící performace, reakce na silný moment tematizace prezence matematizace akce prezentace fenoménu věznice Vánoce. Noří-li se v úvodní lekci polétavé autoří poetalebky opic, poléta slepečtí letci tvoři slepičící se bez nálepky, z jednoho slepic nekoordinovaného odpoleni leckdy těpic, kontaktně na koleně naordinují kolekci epic, contajn - manové s doprovody plující na kole koketně kontemplující kolektivní, nakombinované z kojeneckých hodových brodů kontaminovanoé nadkolenní vody kolední, opulentní kooperace korpulentních nekorektní, na jedno odpoledni, z rumu na zub za zub napiš zničehonic rupnu z učebnic nápis na dějepisu na rub zpodčepic, společenských pižam ze specifického materiálu z poživatiny promptně roboticky háčkované pižamoviny, jako čokotěsné příze z moka pryže než bys řek zívneme ti do rýže, jen na promoce dokonale promokavé a na jiné promo ryzé akce trýzeň, co proto dej docente pověšené že nechť decentně jseš povšechně jeň na portmonce otce, jenž vážně nejsou vlažné fráze vazal jen z bázně vlastní váze ste porotce, a zavdá na vznik proběhnutí abstraktní módní přehlídky určené závislého na potravině bez tělesné proporce, závistivci odhodlanému representovantovat se po třistašedesátipět dní v roce, na lačno nevzdát se s usínáním svojí dvojité pomyslné porce až do konce doby garance, tož dojde na mnohé z rance sebeprezentace této dvojice jako disproporce umělecké obce.