Artalk.cz

denní tisk 26. 11. 2018

„Galerie Rudolfinum vydala slibnou publikaci věnovanou kontroverzním motivům v umění. Nezasvěcený čtenář ji sice s chutí prolistuje, složité texty ho ale odradí,“ charakterizuje Klára Čikarová v časopise Týden knihu Inverzní romantika od Petra Vaňouse. Ta se věnuje dílům Josefa Bolfa, Martina Gerboce, Jiřího Petrboka nebo Ivana Pinkavy. Přesto, že je kniha v běžné distribuci, tak běžného čtenáře spíše utvrdí v představě elitářského prostředí světa umění, míní Čikarová.

Marcela Rusinko napsala knihu Snad nesbíráte obrazy? věnující se osudům soukromých sběratelů v letech 1945-1968. Jan H. Vitvar studii v Respektu označuje za objevnou a čtivou a představuje z ní několik příkladů dokládajících, jakým způsobem byly konfiskacemi nebo vynucenými dary zásobovány sbírky státní institucí včetně Národní galerie.

Lenka Lindaurová napsala do Lidových novin článek o výstavě Dvě hlavy, čtyři ruce představující v humpolecké galerii 8smička tvorbu uměleckých dvojic. Recenzentka nešetří chválou na zajímavě uspořádanou výstavu ani na samotný prostor humpolecké instituce, která příkladným způsobem představuje umění všem generacím a širokým společenským vrstvám. „Divák dnes nepotřebuje vědět, jak dílo vznikalo, z čeho je vytvořeno a kolika rukama, ani jak funguje, důležité víc než kdy jindy zůstává, jestli něco ještě dokáže sdělit. Proto jsou vždycky dvě hlavy víc než jedna.“

V časopise Týden vyšel rozhovor Pavlíny Nešněrové s majitelem aukčního domu Tomášem Hejtmánkem. „Na trhu stále převládá česká moderna, to znamená dvacáté století, kubisté, surrealisté, Skupina 42. Nejprodávanějším autorem z hlediska realizovaného obratu je stále Emil Filla. Ale určitě se dostává do popředí i současné umění, jemuž se podařilo vyšplhat nad hranici milionů korun,“ prozradil Hejtmánek. Z mladší české generace doporučuje investovat do děl Krištofa Kintery, Pasta Onera nebo Patrika Hábla.

Karolína Vránková se v Respektu ohlíží za nedávno udělenými Českými cenami za architekturu. Vítězná stavba betonárky od Davida Krause reprezentuje individuální umělecké pojetí architektury: „Betonu ponechali všechny kazy, nic se nebrousilo, nic se nepřikrášlovalo. Žádný luxusně uhlazený povrch, dům je syrový a surový,“ což dle Vránkové zaujalo i mezinárodní porotu. V článku se dále věnuje tvorbě Davida Krause i postupné proměně české architektury skrze osvícené objednavatele.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *