Artalk.cz

MUD: Solidní opora benešovské kultury

V průběhu letošního roku došlo k rozsáhlé rekonstrukci secesní budovy benešovského Muzea umění a designu, jehož novou podobu včetně pěti zahajovacích výstav můžeme zhlédnout od zářijového slavnostního znovuotevření. Zdeněk Brdek se ve svém textu věnuje nejen nově představeným expozicím, ale také roli a směřování této regionální instituce, které hodnotí pozitivně: „Myslím, že právě úspěšnost vyvažování mezi regionálností a nadregionálností bude do budoucna klíčovým faktorem toho, jestli si MUD najde své vracející se publikum.“

Jiří Šetlík, Lenka Škvorová a Petr Hostek křtí knihu Šetlík pro MUD. Foto: archiv MUD Benešov

MUD: Solidní opora benešovské kultury

V půlce letošního září bylo po několikaleté rekonstrukci znovu otevřeno Muzeum umění a designu (MUD) v Benešově u Prahy. Přestavby se přitom nedočkala pouze secesní budova někdejší záložny v centru města, ale vlastně celá instituce – změnila se její vizuální identita (směrem ke kultivované hravosti), dramaturgie i pozice ředitelky, kterou je aktuálně pověřena Lenka Škvorová. A zdá se, že první dojmy z restartu této regionální středočeské galerie mohou být veskrze příjemné.

Největší překvapení zažije pravidelný návštěvník patrně v přízemí, které prošlo poměrně radikální dispoziční úpravou pod taktovkou architektky Marcely Steinbachové a jejího ateliéru. Zmizela čajovna, vzniklo návštěvnické zázemí v podobě pokladny, kavárny a čítárny s invenčně pojatou interaktivní stěnou, která nejen dětem přibližuje základní pojmy spojené s výstavnictvím, jako jsou například kurátor, mecenáš nebo instalace. Přízemní výstavní místnosti byly propojeny do kaskádovitě uspořádané soustavy s centrálním průhledem až do posledního největšího sálu. Takováto prostorová konfigurace je pro diváka dobře čitelná a umožňuje mu přirozený pohyb expozicemi, zároveň však není nudná. Prozatím je přízemí vyplněno několika různými výstavními projekty, ale lze si představit, že by se v budoucnu dalo použít i pro potřeby jedné monograficky zaměřené výstavy.

Díky rekonstrukci ovšem přibyly k tradiční síni Ladislava Šímy v prvním patře ještě další prostory, mezi nimiž jsou kromě výtvarné dílny pro děti také sklep nebo dvorek, na kterém je trvale umístěno několik soch ze stálé sbírky. Vedle klasiků typu Karla Nepraše, Miloslava Chlupáče či Čestmíra Sušky zde potěší i kovový vývěsní štít legendární (dnes již neexistující) pražské Galerie MXM, jedné z prvních soukromých galerií po sametové revoluci.

Pohled do výstavy Šetlík pro MUD. Foto: archiv MUD Benešov

První přízemní místnost představuje aktuální tvorbu Stanislava Kolíbala, jenž ve svých jednoznačně rozpoznatelných bílých a černých reliéfech pokračuje v hledání geometricky uspořádané harmonie a klidu. Dále navazuje prezentace osobní sbírky Jiřího Šetlíka, kterou tento historik umění MUDu před lety velkoryse věnoval. K highlightům expozice nepochybně patří několik děl Šetlíkových kolegů a přátel ze skupiny UB 12 (Adriena Šimotová, Jiří John, Vladimír Janoušek), zaujmou však i práce méně známých autorů (Miloš Noll, Jiří Lacina) nebo také tvůrců bez uměleckého akademického vzdělání.

V posledním přízemním sálu je pak k vidění ukázka z díla Zdeňka Kirchnera, což je pro mě osobně asi nejpoutavější výstava ze zahajující pětice. Kirchner (1934–1987) se na československé umělecké scéně objevil v 60. letech, kdy experimentoval s podněty informelu, přičemž v roce 1969 emigroval do Francie a zůstal tam až do konce svého života. Jeho výtvarná pozůstalost byla naštěstí v polovině 90. let převezena do České republiky, aby se jí nakonec v roce 2013 ujala benešovská galerie. Kirchnerovo dílo vychází především z lettrismu, avšak oproti takovému Eduardu Ovčáčkovi nevyužívá tolik otisků číselných či písmenných raznic a spíše napodobuje svým kaligraficky pojatým projevem psané písmo a jeho uspořádání do ustálených útvarů (dopis, poznámky, báseň, svitek s modlitbou).

Dvě zbývající výstavy ze zahajovacího programu se věnovaly či věnují výtvarným pedagogům spjatým s Benešovem. Zatímco řemeslně poctivé a s různou mírou abstrakce uchopené krajiny Jana Dvořáka byly již aktuálně vystřídány další výstavou velkoformátových obrazů Dušana Filipa Škráška, ve sklepních prostorách, sympaticky pojatých v jejich užitkové autenticitě, stále najdeme práce mladé benešovské rodačky Sandry Majerové. Ta ve své tvorbě aktualizuje různé přístupy k vztahu mezi obrazem a slovem, jak se vyskytují v kulturních dějinách (Zdeněk Sýkora, kaligramy, vizuální poezie Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové). Majerové instalace, jež byla tvořena přímo pro prostory muzea, je příjemně hravá a v některých pasážích naráží na obecnou otázku rozšifrování komunikovaných významů.

Pohled do výstavy Sandry Majerové Slovo jako obraz. Foto: archiv MUD Benešov

Je pochopitelné, že pro příležitost svého znovuotevření se MUD snažilo připravit obzvláště kvalitní výstavní nabídku. To se z mého pohledu podařilo, neboť program splnil všechny funkce, jež by si regionální výstavní instituce měla brát za své. Pro lokální, řekněme neodborné, návštěvníky nabídlo jak setkání s místními výtvarnými projevy kultivované úrovně (Jan Dvořák, Sandra Majerová), tak příležitost poznat špičkové umění mezinárodního významu (Stanislav Kolíbal) nebo jisté polohy československé tvorby druhé poloviny 20. století (sbírka Jiřího Šetlíka); pro poučenějšího diváka zase mohla být podnětná výzkumněji zaměřená prezentace méně známého díla Zdeňka Kirchnera. Myslím, že právě úspěšnost vyvažování mezi regionálností a nadregionálností bude do budoucna klíčovým faktorem toho, jestli si MUD najde své vracející se publikum. Podle dostupných informací můžeme usuzovat, že našlápnuto je k tomu dobře – vedle Salonu výtvarníků Benešovska se aktuálně chystají výstavy Kamily Ženaté nebo nejslavnějšího benešovského rodáka, sochaře Miloslava Chlupáče. Pro příští rok se pak počítá s Patrikem Háblem či Eposem 257.

Kvitovat přitom můžeme, že muzeum (už i v rámci zahajovacích výstav) očividně pracuje s vlastním sbírkovým fondem. Jeho rozsáhlá fotografická a designová část nyní prochází kurátorským utříděním, takže se v dohledné době snad dočkáme také projektů, jež budou odpovídat onomu „D“ v jeho názvu. Snad by v MUDu tedy benešovská kultura, která vždy trpěla snadnou dostupností pražských lákadel, mohla získat solidní oporu pro vlastní rozvoj.


Šetlík pro MUD / kurátorka: Lenka Škvorová / Muzeum umění a designu Benešov / 19. 9. – 1. 2. 2019

Stanislav Kolíbal / Cestou shody a rovnováhy / Muzeum umění a designu Benešov / 19. 9. – 22. 11. 2018

Zdeněk Kirchner / Znaky rytmu / Muzeum umění a designu Benešov / 19. 9. – 23. 11. 2018

Sandra Majerová / Slovo jako obraz / Muzeum umění a designu Benešov / 19. 9. – 1. 2. 2019

Dušan Filip Škrášek / Muzeum umění a designu Benešov / 17. 11. – 27. 1. 2019

 

Komentáře

  1. Jmeno Tomáše Fassatiho, který benešovskou galerii, navzdory mnohým na městě, v minulosti udržoval v kvalitním režimu, nikde ani nepadlo???! Proč?
    Jiří David

  2. Není to žádný záměr, jen nejsem o předchozích patáliích instituce dostatečně informován, takže jsem se soustředil na současný stav. Rozhodně nerozporuji zásluhy pana Fassatiho.

  3. Pane Zdeňku, nepodezírám Vás z nějakého účelového záměru, jen mne obecně mrzí, že se takto snadno a rychle zapomíná a to i v prostoru umění. Občas se pak nějaká osobnost po desetíletích vytáhne, jako něco unikátního, jakoby se za jejího života nic podstatného nedělo.

  4. Já bych se pana Brdka zastal. On asi nepatří k mladé generaci a tak má problém se dostat jednoduše rychle pomocí internetu a zejména dalších komunikačních prostředků ke komplexním informacím o kvalitě práce muzea před nechvalně známým benešovským pučem na radnici.

  5. Pravoslav Flak 11. 12. 2018 ( 8: 25 )
    To je typická ukázka přenosu českého alibismu mezi generacemi. Nemálo pamětníků
    české totality 50.let říkalo, že vůbec netušili co komunisté páchali.
    Dnešní mladí lidé to období samozřejmě nezažili- je proto velice zarážející a smutné, že
    pro mnohé z nich etika téměř nic neznamená.

  6. Při vší té slávě a veřejném poplácávání při znovuotevření zrekonstruovaného
    třeba zmínka o tom kdo – kdy – za jakých podmínek ho vybudoval a tím sbírkovým fondem naplnil?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *