TZ: Veronika Gabrielová

Veronika Gabrielová / Superpozice / kurátor: Petr Vaňous / Pragovka Gallery Pop-up / Praha / 14. 11. - 29. 11. 2018

Veronika Gabrielová (nar. 1992), letošní absolventka pražské AVU, se věnuje médiu kresby, kterou ovšem nepojímá nijak rigorózně. Naopak. V kresbě nachází na rozdíl od tradičního malovaného obrazu větší míru svobody pro strukturované uchopení a vyjádření současnosti a svého generačního postoje vůči ní. Kresba je pro autorku způsobem ambivalentní vizualizace pocitových stavů v superpozici k myšlenkovým tezím. A není to jediný motiv „superpozice“, kterou v pracích Gabrielové můžeme nalézt. Další je například vztah osobního, soukromého a intimního k veřejnému a veřejně prezentovanému či deklarovanému. Kresba je pro Gabrielovou vyjádřením postoje, který se pohybuje v rozhraní mezi vědomou manifestací určitého názoru na konkrétní téma a nevědomím, jež situaci psychologizuje a do jisté míry zahaluje a skrývá i neskrývá (paradoxní mezistav) zdroje samotné potřeby tvořit. Emoce a jejich regulace tvorbou vedou k výsledku, který lze označit za transformační, tj. stále probíhající a nikdy ne zcela zastavený pohyb. V průběhu času i zde nalézáme motiv superpozice, totiž cyklický pohyb obsahu práce probíhající mezi oblastí osobního a odosobněného, mezi prožitým a odcizeným, bez jasně postižitelného rozhraní. Autorka se v tomto směru odkazuje na práce slavné umělkyně generace YoungBritish Artists Tracey Emin. Od ní pochází také inspirace šitou kresbou a prací s textem, stejně jako přechody do objektu a instalace. Další inspirační oblastí jsou pro autorku potom mimoevropské kultury, především Dálný východ a Latinská Amerika.

Projekt Veroniky Gabrielové nazvaný SUPERPOZICE reflektuje generační vzorce chování spojené se sociálními mimikry. Ve „vyšívaných“ kresbách autorka boří mýtus o křehké domácí dívčí kratochvíli a rukodělné dovednosti pěstované v soukromí ženského budoáru v přísně střežených hranicích nic nevypovídajícího ornamentu. Tento rámec autorka destruuje jak výrazovou expresivní zkratkou či formální redukcí na to nejpodstatnější (z hlediska otevřené osobní výpovědi), tak radikálními gesty, kterými se emancipuje od šoku z žité reality, od stereotypů, předsudků, zklamání ad. Svými tichými „rukodělnými“ protesty jako by probouzela něco, co bychom mohli nazvat solidaritou a svědomím. Kritická pozice Veroniky Gabrielové v sobě přirozeně integruje různé stupně sebekritického odhalení i reflexi samotných výrazových prostředků, kterým svěřuje svou obrazovou poetiku (kresba gelovou fixou). Recyklace prožitků vede k nalezení nového tvaru pro pocit formulovaný z odstupu. Uvnitř a Vně se propojuje v kánon výstavní instalace podléhající proměnlivé autorské režii a neustále pohyblivému scénáři. Čas tu poklidně neplyne, ale rozpíná se do všech směrů a varovně se zrychluje.

Veronika Gabrielová (*1992, Rokycany) absolvovala v l. 2012-2018 pražskou Akademii výtvarných umění (ateliér Malba IV, Škola prof. Martina Mainera; ateliér Kresby, Škola Jiřího Petrboka). V roce 2017 studijně pobývala na Korean National Unoversityof the Art (ateliér YuHyun Mi a Park SungWon). Mezi důležité projekty, kam byly zařazeny její práce, patří např. Černý koně (2015, Adam Gallery, Brno), Pavilon 34 (Galerie 1. Patro, Praha), Florsalon. 6. Návštěva sbírky manželů Zemanových (Galerie Sladovna, Žatec), Sokolovský zázrak (kostel sv. Antonína Paduánského, Sokolov), nebo FutureReady (prostory Hybernská 4, Praha).