Artalk.cz

denní tisk 7. 11. 2018

Edith Jeřábková a Eva Koťátková pro dnešní vydání A2 připravily rozhovor s americkým umělcem Mattem Mullicanem, který vznikl u příležitosti nedávné performativní přednášky ve Veletržním paláci. Mullican pracuje zejména se složkami podvědomí, během svých přednášek se dostává do stavu hypnózy či transu: „Takže když teď pracuji s hypnózou, musí to mít význam, diváci nesmějí mít pocit, že se dívají na cirkus. /…/ Chci, aby lidé o tom, na co se dívají, přemýšleli a také aby cítili to, co dělám na scéně. /…/ To, co říkám ve stavu transu, je velmi odhalující. Mohu při tom vyjevit nejhlubší tajemství. Lidé se pak stydí, když vidí, co dělám. Jako kdybych se svlékal a ukazoval své tělo v celé jeho ošklivosti. A mentální tělo je mocnější i zranitelnější než tělo fyzické.“ Mullican se obecně zamýšlí nad vztahem reality, podvědomí, těla a prostředí.

V časopisu A2 vyšla též minirecenze Martina Vrby na knihu Václava Janoščíka Nespavost. Podle Vrby Janoščíkova kniha osciluje mezi aforistickým psaním a konceptuální literaturou. Je to ten typ knihy, do níž je dobré se podle Vrby sem tam podívat a nahlédnout.

V deníku Právo je publikovaná krátká zpráva o právě probíhající výstavě v Západočeské galerii v Plzni s názvem Z akademie do přírody 1860–1890, jež byla připravena ve spolupráci se Slovenskou národní galerií v Bratislavě. Jan Šída oceňuje, že se výběr děl neorientuje na notoricky známá jména. Zejména vyzdvihuje díla Lászla Mednyánszkého.

V Lidových novinách se Jiří Machalický věnuje výstavě Filipa Černého Schrödingerova pata, která právě probíhá v Galerii Václava Špály v Praze (kurátor Petr Vaňous). Černý, absolvent ateliéru Jiřího Sopka, si našel svůj vlastní styl. Machalický oceňuje zejména jeho technickou zdatnost, ale také schopnost navodit atmosféru pomocí barevnosti, světla a práce s prostorem. Černý podle Machalického maluje „jednoduše a přitom rafinovaně“.